Kotas v současné pobývá v Kanadě a z jednání se omluvil prostřednictvím své obhájkyně.

Kotas byl uznán vinným z pokusu o prodej padělaných obrazů světoznámých malířů. Šest let krajský senát vyměřil také jeho známému – Miroslavu Simonovi (59 let), který se měl na podvodu podílet.

Podle soudu se oba muži v září 2009 pokusili ostravskému sběrateli prodat šest obrazů údajně pocházejících z tvorby světových malířů Marca Chagalla, Vasilije Kandinského, Ernsta Ludwiga Kirchnera, Maurice De Vlamincka, Georgese-Pierra Seurata a Kazimira Maleviče.

Oba obžalovaní vinu popřeli. Kotas v písemném prohlášení uvedl, že jde o politickou kauzu, která měla za cíl jej kvůli politickým postojům zlikvidovat. Údajně byl přesvědčen o pravosti obrazů, což měly dokladovat posudky. Také Simon vinu odmítl. Obrazy považoval za originály.

Praha, Ostrava

Muži chtěli obrazy původně prodat v Praze, z transakce ale nakonec sešlo. Proto se v září 2009 vydali do Ostravy za zdejším sběratelem, který o díla projevil zájem. Za celou kolekci měl zaplatit 40 milionů korun. Dohodli si schůzku ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě.

Kdo je Jiří Včelař Kotas Jeho jméno je spojováno zejména s kandidaturou na post prezidenta v roce 1992, později se neúspěšně ucházel o místo senátora. Stál také u zrodu Banky Bohemia, která zkrachovala, do začátku roku 1991 působil jako poradce tehdejšího ministra financí Václava Klause. Jiří Včelař Kotas se narodil 7. června 1952. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1979 emigroval do Kanady, kde získal občanství. Přednášel na univerzitách v Kanadě, USA i v Evropě. V roce 1989 se po návratu z emigarce stal předsedou Konzervativní strany-Svobodný blok. Později stál v čele Konzervativní strany a vstoupil do Liberálně sociální unie (LSU). V roce 1992 jej LSU navrhla na funkci prezidenta československé federace. Jeho jméno zaznělo i v souvislosti s volbou prvního českého prezidenta. V roce 1996 jako nezávislý neúspěšně kandidoval do Senátu. V roce 2002 se pokusil o návrat do politiky. (per+čtk)

Milovník umění měl naštěstí tolik rozumu, že si přizval odborníka – majitele Chagallu Petra Pavliňáka, známého odborníka na padělky. Ten obrazy prozkoumal a konstatoval, že ani jeden z nich není pravý. „Na první pohled bylo patrné, že se ve všech případech jedná o falza," řekl Deníku Pavliňák.

„Všechny obrazy nesly jednoznačný rukopis jednoho autora. Odborník to snadno pozná, našel jsem tam i další věci, které prostě neseděly. Laik by to ale nemusel poznat," dodal Pavliňák.

Kotas znalcovo tvrzení na místě zpochybnil. „Je to velmi sebevědomý pán. Začal mě obviňovat, že jsem nezpůsobilý a že tomu nemůžu rozumět. Ptal se mě, kde beru takovou jistotu, že to nejsou originály, a podobně," vzpomínal Pavliňák. Obchodníky vzápětí zatkla policie, která je delší dobu sledovala.

Národní galerie

„Policii jsem potvrdil, že jde o falza, současně jsem ale doporučil, aby posudky vypracovala Národní galerie. Ta později potvrdila, že jsou to skutečně falza," řekl Pavliňák, kterého zarazila i cena obrazů. „Ceny originálů by byly mnohonásobně vyšší, než kolik měl zaplatit sběratel. Bylo zvláštní, proč to někdo nenabídne nějaké světové aukční síni, kde by za to dostal podstatně větší peníze. On místo toho jede do Ostravy, kde to chce prodat nějakému sběrateli za podstatně menší cenu," řekl Pavliňák, podle kterého by originály byly chloubou kterékoliv galerie na světě.

Další vyšetřování ukázalo, že obrazy zřejmě pocházejí z padělatelské dílny z Plzeňska, kde je pravděpodobně malovala zdejší výtvarnice. Tyto padělky se údajně prodávaly nejen u nás, ale také v zahraničí. Ženu již zadržela policie. V tomto případě jako obviněný figuruje také Miroslav Simon.

Šest let

Od zadržení k vynesení rozsudku uplynulo šest let. Relativně dlouhá doba byla mimo jiné způsobena i tím, že Jiří V. Kotas po zadržení a následném propuštění na svobodu zmizel. V hlavním líčení proto zpočátku figuroval jako uprchlý, později už v roli běžného obžalovaného, který se však do soudní síně nedostavoval. Prostřednictvím obhájkyně žádal o jednání v nepřítomnosti. Další prodleva vznikla poté, co zemřel soudce, kterému byl případ původně přidělen.