Deník celé jednání sledoval v jednací síni a průběžně z něj přinášel zpravodajství. Vzhledem k věku dětí nesmí být uvedena žádná informace, která by mohla vést k jejich ztotožnění.

V předchozích jednáních obžalovaní přiznali, že dětem skutečně různé tresty dávali a u některých sami uznali, že byly poměrně přísné. Nařčení z týrání ale odmítají. 

Jako hluboce věřící se snažili své děti chránit před zlem okolního světa. Proto děti nesměly chodit ven bez jejich dozoru, nedocházely ani do školy, když je se souhlasem úřadů vzdělávali doma.

Když začali synové studovat na středních školách, procitli a snažili se začít žít běžný život, jaký poznávali u svých vrstevníků. I cestou do školy se synové museli v pravidelných intervalech hlásit mobilním telefonem, přes který otec kontroloval jejich pozici.

Právě spolužáci dodali jednomu z chlapců odvahu a také kontakty na sociální pracovníky magistrátu. Dva ze synů pak připravili útěk, skutečně utekli a přihlásili se na sociálním odboru, kde požádali o umístění do dětského domova. Sociální pracovníci jim vyhověli a po posouzení situace v rodině pak nechali z rodiny odebrat i jejich nejstaršího a nejmladšího bratra.

Krátkou výpovědí popsala soudu nejstaršího z bratrů jeho spolužačka. "Od počátku bylo zjevné, že je jiný, jinak vychovaný. Objevily se informace, že jsou doma biti. Jednou jsem viděla i modřiny, které mu snad měl způsobit jeho otec," řekla dívka. 

Nejstarší syn své rodiče brání

Před soudem ve čtvrtek vypovídal nejstarší ze synů, který je už plnoletý, k rodině se vrátil a jak řekl jeho otec: "Obrátil se zpátky."

„Nemohu přihlížet tomu, jak jedno křivé obvinění stíhá druhé. Všechna tvrzení jsou lživá. Rodiče nás milovali a poskytli nám vzdělání, jaké se dostává jen málokomu v této zemi. Takto se nechovají rodiče, kteří své děti týrají. Na počátku jejich vzpoury jsem stál já, protož právě já jsem se vzpouzel svému otci a byl jsem těžko zvladatelný," zahájil čtení své předem připravené výpovědi.

Dále citoval Starý zákon o trestu pro strůjce vzpoury. Dodal i statě o naložení s ďáblem.

„Své bratry jsem naučil vzpouře svým rodičům i dalším autoritám a také Bohu. Byli jsme tři vzpurníci. Rodiče nám nikdy neubližovali, naopak nám dodali vše, co jsme potřebovali, s láskou snášeli všechny rány, které jsme jim zasadili. Táta byl ochoten nespat, jen aby se dále vzdělával. Stejně tak matka připravovala učivo a pomůcky pro naše vzdělání. To vše museli dělat po nocích, protože přes den jsme je zaměstnávali a nakonec jsme se jim odvděčili vzpourou a útěkem. Nesrovnalosti a chyby v celém případu, včetně posudků. To mi potvrdila i profesorka z univerzity, kde studuji. Domnívám se, že dva písemné testy a desetiminutový rozhovor nejsou dostatečné pro vypracování psychologického posudku," dodal mladý muž.

Pak odpovídal na dotazy státní zástupkyně i obhájkyně své matky. 

"Trestáni jsme byli, a to přesně podle toho, jak jsme zasloužili. S bratry jsme skutečně zlobili a příkazy rodičů jsme bojkotovali. Výprask proutkem, nebo několikrát vařechou. Byly i hladovky, a to především za poškozování jídla nebo plýtvání s ním. Formálně byly uváděny delší, ale nikdy nebyly delší než tři nebo čtyři dny. My jsme je ale nedodržovali, takže neplnily svůj účel. Stáli jsme i na kostkách, ale to bylo proto, abychom si vyzkoušeli, jak to bolí, když na ně někdo stoupne, pokud si je po sobě neuklidíme. Mohli jsme chodit ven i sami, jako třeba do obchodu nebo i za kamarády. Rodiče ale chtěli vědět, s kým se stýkáme. My jsme ale ven sami nechodili, protože jsme měli nastavená pravidla, jako například uklízení. To jsme nedodržovali. Ano, rodiče nás prozváněli, nebo jsme je museli prozvánět my, aby věděli, že jsme v pořádku. Bratr chodil do školy až na Šumbarku, který je nebezpečný," vypověděl. 

Z jeho výpovědi jednoznačně vyplývalo, že se snaží počínání svých rodičů mírnit, bagatelizovat a především ospravedlnit zejména svou vinou. Bylo znát, že vypovídá odlišně od svých bratrů. Zatímco jeho mladší sourozenci vypověděli, že na plastových kostkách museli stát za trest i každý den a několik hodin, on sám tvrdil, že to bylo jen jednou. „Byl to skutečně jednorázový trest. Bylo to maximálně půlhodiny. A to jsme si ty kostky ještě upravovali, aby nás to do chodidel moc nebolelo. Bratři to uvedli proto, protože v té době trpěli velkou nenávistí vůči rodičům. Proto lhali," řekl.

Listinné důkazy

Soudkyně přečetla ze spisu několik vyjádření obou obžalovaných. Především otec podal v průběhu řízení řadu stížností a podnětů. Z trestných činů osočil zejména sociální pracovníky. „Především jedna z nich se chovala od samého počátku velmi agresivně a přistoupila i k vydírání a vyhrožování. Když nás nutila jít na odběr krve, křičela na nejmladšího syna: „Budou tě píchat, budou tě píchat." Právě nejmladší syn nás teď při návštěvách v ústavu prosí, abychom ho už vzali domů. Otřesným zážitkem bylo násilné odebrání dětí. Dokonce neměli ani autosedačku ve vozidle označené logem ministerstva vnitra. Modlím se i za sociální pracovnici, která od samého počátku věděla, že naši rodinu rozvrátí. Velmi  ji provokovalo, že manželka je podřízena svému muži. Ženu v domácnosti, která doma vzdělávala čtyři syny, nařkla ze zahálky. Sama prosazuje dnes již překonané teorie rodinné výchovy. Během krátké doby u dospívajících chlapců zničila dlouholetou práci ze strany rodičů. Výrazně omezila a chtěla dokonce zcela zakázat naše návštěvy dětí v ústavech. Nechápeme, jak se mohla taková osoba stát pracovnicí odboru sociálně právní ochrany dětí. Domníváme se, že svým jednáním spáchala několik trestných činů. Při odvádění z ústavu zadním vchodem pokousal syna pes a ona mu nezajistila ošetření. V ústavu byly děti krmeny nevhodnou stravou, která se projevila na jejich zdraví. Za dobu strávenou v ústavech byli synové nemocní déle, než za celý dosavadní život doma. Jeden ze synů začal v ústavu intenzivně kouřit, další se stal závislý na hraní her na počítačích. Synové byli navíc zmanipulováni," tvrdí otec v dopisech. 

Domácí porody

U soudu byly projednány i okolnosti domácích porodů. Tři mladší synové se narodili doma. Tam se původně měl narodit i první syn, ale matka neměla před prvním porodem dostatek odvahy a společně s otcem jeli do porodnice. Další syny ale už rodila doma. Po jednom z domácích porodů však bylo nutné kvůli komplikacím převézt novorozeného syna do nemocnice. Přes naléhání lékařů rodiče odmítli některé způsoby léčby. Naopak otec obvinil zdravotníky z ohrožení života dítěte i jeho ženy. „Život nedává lékař, ale Bůh, který ho také bere. Díky Bohu jsme z nemocnice odešli domů. Tam manželka trpěla následky prodělané mozkové mrtvice. Věděla, že skrze mne hovoří Bůh a začala se uzdravovat," uvedl obžalovaný muž.

„Další porody se odehrály doma. Dobře jsme se na ně připravili a byli jsme připraveni v případě komplikací odjet do nemocnice. Tam jsme chtěli jet i po domácím porodu, aby lékaři dítě zkontrolovali. Jeden ze sousedů v domě ale zpanikařil a přivolal záchranku. Sami zdravotníci uznali, že tak dobře připravený domácí porod ještě neviděli," dodal otec.

K fyzickým trestům, po kterých dětem zůstávaly na tělech stopy, otec uvedl, že nešlo o jejich vinu, ale o boží milost. Ty, kteří na to upozornili, nazval udavači. Zatímco sebe označil za téměř dokonalého, vinu z týrání svedl na druhého nejstaršího syna. "Právě on týral nás a své bratry a podle zákonů této země by za to mohl být souzen a vězněn," prohlásil. 

Otec jako léčitel z boží vůle

K výtkám o zanedbanou zdravotní péči otec uvedl, že se snažili všem nemocem předcházet. „Vždy nám šlo o prevenci. Kdyby se ostatní lidé o své děti starali tak, jako my, lékaři by neměli co dělat," uvedl obžalovaný.

Popsal také léčbu svého nejstaršího syna se zánětem ledvin: „Onemocněl, ale nepřišel a nepožádal mě o pomoc, i když věděl, že mým prostřednictvím mu Bůh pomůže. Navrhl jsem mu, že ho odvezu do nemocnice, ale to rázně odmítl. Překonal svou pýchu a o pomoc požádal mě. A podařilo se. Za hodinu byl zdravý!"

"Děti se nekoukaly z okna lítostivě, protože si tam venku hrály jiné děti. Máme okna k lesu, děti se koukaly na přírodu, na veverky a ptáky," reagoval na tvrzení sociální pracovnice o tom, že děti si nesměly hrát venku před domem s kamarády. Popsal také, jak rodinu ohrozila světová ekonomická krize. "Ano, šijeme si oblečení sami, kupujeme obnošené nebo dostáváme od přátel. Díky Bohu jsme se naučili být skromní, šetřit potravinami. Nekupujeme drahou mouku, ale meleme si doma obilí. Díky vlastní výrobě potravin žijeme mnohem zdravěji, než lidé, kteří kupují nezdravé potraviny a polotovary," vysvětlil otec. Jak už Deník informoval, otec i matka jsou i přes popsané důsledky světové velmi obézní, svým dětem ale dopřávali hladovky. 

Popřel, že by děti doma izolovali a nedopřáli jim svobodu: „To není pravda, naše děti měly tolik svobody, že kdyby přišly s tím, že chtějí jít do dětského domova, já bych je tam zavezl. Synové rozhodně nemuseli z domova utíkat. Neměli k tomu důvod."

V přestávce nejstarší syn novinářům řekl, jak by se ho dotklo případné odsouzení rodičů: "Vyčítal bych si to, protože vím, že za to nesu vinu. Ale nevyčítal bych si to dlouho, protože Bůh mi hříchy odpouští."

Závěrečné řeči

Podle státní zástupkyně byla vina u obou rodičů prokázána. "Je zřejmé, že nejstarší syn je pod silným vlivem otce, jak to dokazují i znalecké posudky. Dva mladší synové uvádějí, že by se zpátky do rodiny vrátit nechtěli. Nejmladší syn využil svého práva a nevypovídal. V rodině je náboženství využíváno k vynucení poslušnosti. Podle znalců byly u dětí naplněny znaky týraných osob. Navrhuji uznat oba obžalované vinnými. Polehčující je pouze to, že dosud nebyli trestáni. Přitěžující je dlouhá doba, po kterou se týrání dopouštěli a jejich nekritický postoj, kdy si selhání ve výchově nepřipouštějí. Navrhuji uložit důrazný trest s dlouhou zkušební dobou," řekla.

Podle obhájkyně jsou oba rodiče nevinni. "Bylo prokázáno, že oba rodiče své syny milují a snažili se je dobře vychovat a bránit před nebezpečím. Oba obžalovaní hluboce věří v Boha a jeho cestu si zvolili. Uznávají biblický model rodiny s mužskou a ženskou rolí. To neznamená, že jejich způsob života je špatný. Nebylo prokázáno nic, z čeho je obžaloba viní. Svým jednáním nechtěli dětem ublížit a ani nemají povědomí, že by jim nějaká újma vznikla. Bylo prokázáno, že se rodina stýkala s přáteli a děti se svými vrstevníky. Nebylo tudíž prokázáno, že by byli izolováni. Úroveň vzdělání byla vyšší, než u jiných dětí. Obžalovaní přiznali, že používali různé formy trestů. Fyzické však přicházely až ve chvíli, kdy se míjely účinkem mírnější formy, včetně domluv či napomínání. Jsem přesvědčena, že obžalovaní nepoužívali fyzických trestů k tomu, aby dětem ubližovali. Zmiňované otlaky od stání na plastových kostkách nelze považovat za zranění. Je nesporné, že rodina neodpovídá běžné rodině naší společnosti. Navrhuji, aby má mandantka byla obžaloby plně zproštěna."

Obžalovaný neměl advokáta a hájil se sám. Ten připustil, že by mohl skončit ve vězení, popsal však, jaké by to mělo důsledky. "Je možné, že budu uznán vinným a odsouzen k vězení. Já tam půjdu, ale doplatí na to má žena i děti. Nejstarší syn nebude moci pokračovat ve studiu na univerzitě," předvídal. "Vím, že jsem byl na své syny přísný. Cíle naší výchovy jsou svátost. Chci apelovat na všechny, kteří o nás budou rozhodovat, aby brali ohled na naše děti, jaké důsledky to na ně bude mít. Prosím o obezřetnost," dodal. 

Rozsudek

Senát uznal oba rodiče vinnými ze zločinu týrání svěřené osoby. Oběma vyměřil shodný trest, a to trest odnětí svobody v délce tří let se zkušební dobou v délce 5 let a s dohledem probační a mediační služby.  

"Je nepochybné, že k fyzickým trestům docházelo a že naplnily znaky týrání. Ve svých závěrech to potvrdili i znalci. Vše vyvrcholilo naplánováním útěku ze strany dvou prostředních synů, kteří se k tomu rozhodli právě proto, aby se vymanili z poměrů, které v rodině panovaly. Znalci potvrdili věrohodnost jejich výpovědí. Všichni chlapci mají své rodiče rádi, ale ti dva zvolili způsob, kterým se chránili. Nejednalo se o revoltu nebo mstu. Jen hledali cestu. Soud velice zvažoval uložení nepodmíněného trestu. Obžalovaní svého jednání nelitovali. Je však třeba přihlédnout i k dalším okolnostem. Proto byl zvolen trest výchovný, aby mohli zůstat se syny v kontaktu, ale nemohli pokračovat v konání, za které byli potrestáni," vysvětlila soudkyně.

Rozsudek zatím není pravomocný. Obžalovaní i státní zástupkyně si ponechali lhůtu k odvolání. V tom si nechají poradit. „Nejdříve půjdeme na kolena před Bohem. Ten za nás rozhodne, co dál," řekl muž bezprostředně po verdiktu.