K havárii došlo 5. května loňského roku v ulici 1. máje v Ostravě-Vítkovicích. Jan H. měl v sobě bezmála promile alkoholu.

V době odpolední dopravní špičky narazil v rychlosti nejméně 113 kilometrů v hodině do auta vyjíždějícího z boční silnice. Jeho řidič utrpěl poranění mozku s trvalými následky. Policista projevil lítost, tvrdil však, že druhý z řidičů je spoluviník.

Služební vozidlo v civilním provedení jelo ke vloupání do objektu. Osádku tvořili kynologové se psem, belgickým ovčákem. Auto se zapnutými výstražnými znameními jelo po tramvajovém pásu. Nejprve málem smetlo dva chodce. Vzápětí narazilo do vozu, který pomalu vyjížděl z boční ulice. V něm shodou okolnosti seděl kriminalista, jenž v té době nebyl ve službě. Muž utrpěl těžká zranění, která zanechají trvalé následky. Při havárii zemřel policejní pes.

Jan H. na druhý vůz nedokázal zareagovat. „Auto jsem viděl periferně, zhruba dvě až tři sekundy před střetem. Sešlápl jsem brzdový pedál na podlahu,“ uvedl. Následoval náraz. Jan H. vyběhl z auta a zraněnému řidiči poskytl první pomoc. Na místo dorazily všechny složky integrovaného záchranného systému. Součástí vyšetřování byla i dechová zkouška. Ta u Jana H. ukázala téměř promile alkoholu.

„Stydím se za to, že jsem jako policista řídil pod vlivem alkoholu. Stydím se a omlouvám se za své nezodpovědné chování. K množství vypitého alkoholu, druhu a době konzumace se odmítám vyjádřit,“ uvedl Jan H. Přiznal jen, že měl problémy s alkoholem. Podle svých slov se podrobuje protialkoholní terapii.

Ano, ale…

Zraněnému řidiči zaslal omluvný dopis, omluvil se mu i v rámci své závěrečné řeči. V ní se však označil pouze jako spoluviník s tím, že část zodpovědnosti nese i druhá strana. „Doznávám spoluzavinění na dopravní nehodě. Měl jsem si počínat opatrněji,“ řekl. Jeho obhájce soudu navrhl provedení rekonstrukce na místě nehody, která by ukázala, zda druhý řidič mohl výstražná znamení zaregistrovat. To ale soud odmítl s tím, že nelze zajistit stejné zvukové, klimatické a další podmínky, které panovaly v době havárie.

Řidič druhého vozu při srážce utrpěl těžká zranění, mimo jiné mozku. Na samotnou událost si nepamatoval. „Mé vzpomínky končí zhruba dva týdny před nehodou a začínají měsíc a půl po ní,“ uvedl muž. Po částečném zotavení a rekondičních jízdách v autoškole se vrátil k řízení. To ale netrvalo dlouho, jeho zdravotní stav se začal zhoršovat.

„Před dvěma měsíci jsem přestal řídit auto. Nejsem už toho schopen. Mám zpomalené motorické i psychické reakce, zhoršila se mi paměť, zejména krátkodobá. Hůř mluvím, polykám a jsem více unavený,“ vysvětlil. V práci se vrátil na stejnou pozici. „Dělám ale pouze dílčí úkony, co mi umožnil zaměstnavatel s ohledem na můj zdravotní stav,“ dodal.

Trest

Jan H. čelil žalobě z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu hrozil až čtyřletý trest. Soud mu vyměřil dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu šestatřiceti měsíců. Uložil mu také zákaz řízení vozidel na tři a půl roku.

Soudce rezolutně odmítl verzi obhajoby o spoluvině zraněného řidiče. „Přes dle mého názoru jednoznačnou důkazní situaci obžalovaný poukazuje na spoluzavinění poškozeného. S tím se soud naprosto neztotožnil,“ řekl soudce, který se vyjádřil i k použití výstražných znamení u tohoto konkrétního případu.

„Jednalo se zřejmě o bagatelní trestní činnost. Nebylo to vražda, ani teroristický útok. Přijde mi to poněkud disproporční,“ řekl soudce s tím, že Jan H. si navíc musel být vědom, že jede v autě v civilním provedení.

Rozsudek není pravomocný. Státní zástupce si ponechal lhůtu k vyjádření. Jan H. se na místě odvolal. Uniformu oblékal sedm let. Řady policie opustil sám několik dnů po události. „Příslušníkovi nevznikl nárok na výsluhový příspěvek,“ uvedla Soňa Štětínská z moravskoslezské policie.