Místem žhářského činu byl šestipatrový obytný dům na Hlavní třídě v Ostravě-Porubě, v jehož suterénu Krch občas přespával. Osudného dne se ale do svého kutlochu, kde hodlal i s přítelkyní přenocovat, nedostal. Záhy se ukázalo, že sklep obsadili jeho dva známí. Snaha o jejich vystrnadění skončila fiaskem, nepomohly ani nadávky a výhrůžky. Po krátkém dohadování jej bezdomovci vyhodili ven a dveře zajistili dřevěnou tyčí.
Nazlobený Krch se rozhodl pro ohnivou pomstu. Vrátil se na místo, ke dveřím dokutálel pneumatiku a zapálil ji. Jediný únikový východ se tak během chvilky ocitl v plamenech. Jednoho z bezdomovců vzbudil hustý štiplavý kouř. Zřejmě i díky předchozímu alkoholovému opojení však sám nedokázal dveře otevřít. Probudil proto kamaráda, který mu pomohl. Nakonec jim nezbylo nic jiného, než ohněm proběhnout. Oba utrpěli popáleniny, zranění však nebyla vážná.
„Jen shodou šťastných okolností nedošlo k mnohem závažnějším poraněním,“ konstatoval při zdůvodnění rozsudku předseda senátu
Požár zlikvidovali hasiči. Těm krátce po činu hned dvakrát volal samotný Krch.
Policie ho zatkla o několik dnů později při náhodné kontrole nedaleko porubské služebny. Krch tvrdil, že se šel právě udat. Svého činu litoval. „Nechtěl jsem nikomu ublížit.,“ řekl Krch. Podle svých slov hodlal pouze vyděsit kamarády, kteří mu zabrali sklep.
Obhájce se pro svého klienta snažil dosáhnout mírnější právní kvalifikace, a to na lehké ublížení na zdraví. Senát to ale odmítl. Podle něj oběma bezdomovcům skutečně hrozilo velmi vážné nebezpečí, zejména proto, že Krch zapálil jedinou únikovou cestu.
