K nepochopitelnému útoku na malého sourozence došlo během loňského července v jednom rodinném domě v Budišově nad Budišovkou. Rodiče kromě svých vlastních dětí, přičemž jedním z nich byl i obžalovaný, v pěstounské péči vychovávali i osmiletá dvojčata – chlapce a dívku. Po nedělním obědě 16. července se rozhodli společně vyjet na projížďku na motorce. Martin P., jemuž v den vraždy bylo osmnáct a půl roku, měl na své sourozence dohlédnout. Po odjezdu rodičů seděl ve svém pokoji a popadl ho záchvat vzteku, načež sešel do přízemí, kde se dvojčata dívala na televizi. Chlapce pobídl, aby s ním šel nahoru. S sebou si vzal lepící pásku, nůžky a kuchyňský nůž s čepelí dlouhou téměř patnáct centimetrů. V ložnici bratrovi přelepil ústa a nejprve ho začal dusit. Potom se chopil nože a chlapci zasadil tři rány do krku, jimiž ho podřezal. Vrah ihned po činu volal svým rodičům, ale nedovolal se. Pak zkontaktoval tísňovou policejní linku 158, kde ohlásil, že zavraždil bratra. Zranění na jeho ruce svědčilo o tom, že se pokusil i o sebevraždu, ale nedokonal ji. Policisté pachatele dopadli na místě činu, kde zajistili i vražednou zbraň.

Martin P. se k vraždě opakovaně doznal a projevil lítost nad tím, co se stalo. Naposledy také v úterý dopoledne po vynesení rozsudku. Soud se snažil rozkličovat otázku, jaký měl mladík, který do té doby vedl naprosto spořádaný život a nebyl závislý na alkoholu ani drogách, motiv. Podle znalců vraždil na základě přenesené agrese. Sám se totiž na střední škole stal obětí šikany. Trpěl nedostatkem sebeúcty, špatně se začleňoval do kolektivu, což způsobilo, že se ocitl pod sociálním stresem a v depresi. Podle vlastní výpovědi po odjezdu rodičů z domu seděl na posteli a uvažoval nad svým životem, pak vybuchl a svou zlost si potřeboval na někom vybít. Sám se údajně nedokázal ovládat.

Pro útok si vybral nevlastního bratra, se kterým měl výborný vztah a nedocházelo mezi nimi k žádným konfliktům. Spořádaně žila celá rodina.

Znalci se pečlivě věnovali otázce příčetnosti vraha v době činu. Ten dle nich byl sice ve stresu a depresi, avšak jednání nezpůsobila duševní choroba, proto také nebyla navržena ochranná léčba, ale psychoterapie. Resocializace však u něho může být v budoucnu složitá.

Martin P. se sice několikrát k vraždě přiznal a projevil lítost, státní zástupce ale ve své závěrečné řeči upozornil na fakt, že by to nemělo zmírnit odpovědnost za tento zločin. „Je třeba vzít na vědomí, že sourozenci měli velmi dobrý vztah. Chlapec svému bratrovi důvěřoval, což dokládá skutečnost, že se během napadení nebránil. Při útoku měl navíc jednu ruku v sádře, takže se ani bránit nemohl,“ komentoval útok na bezbranné dítě státní zástupce.

Senát se nakonec rozhodl pro trest ve výši sedmnácti a půl let ve věznici se zvýšenou ostrahou, přičemž pachatel musí zaplatit i půlmilionové odškodné sestře zavražděného, které způsobil doživotní újmu. Rozsudek ještě není pravomocný, Martin P. si totiž ponechal lhůtu pro odvolání.