„Advokáti nám zabrali majetek,“ tvrdí tak jedna strana. „Jsme v právu a potvrdily to i soudy,“ říká naopak strana druhá. Jistá je na této situaci pouze jediná věc. Nemovitost na Sokolské ulici postupně chátrá. Na jedné straně sporu stojí původní majitelé objektu, kterým nemovitost patřila od roku 1934 do šedesátých let minulého století. Po té v domě sídlila advokátní poradna. „Česká advokátní komora neoprávněně převedla důmv polovině roku 1990 na skupinu pěti advokátů, ačkoliv nebyla jeho vlastníkem. Spěchalo se s tím, aby se předběhly restituční zákony, které se teprve připravovaly,“ líčí začátek problému podnikatel Karel Mruzek, který spolu se svým otcem, právníkem, usiluje o to, aby jim byl dům vrácen zpět.

Pětice advokátů po soudních tahanicích vyklidila v roce 1995 v té době už poměrně zdevastovaný objekt. Verdikty Okresního a posléze i Krajského soudu v Ostravě se jí ale zdály podjaté vzhledem k tomu, že Karel Mruzek starší byl dříve soudce právě na krajském soudě. Proto se dovolali k soudu nejvyššímu ČR. Ten dřívější rozhodnutí zrušil. Mruzkovi se snaží o vrácení majetku bojovat dál. Zvláštní na celé situaci je, že skupina advokátů, která se v současné době považuje za právoplatného majitele domu, se do něj stále nestěhuje a nechává svůj údajný majetek chátrat. Mruzkovi pak využívají kanceláře v prvním patře budovy, schodiště nahoru je ale pro ně ohrazeno páskou s nápisem vstup zakázán. Od roku 1984 totiž nejsou zkolaudovány stavební úpravy, které v domě provádělo tehdy ještě Krajské sdružení advokátů v Ostravě.

Karel Mruzek mladší přesto každou zimu vytápí celý dům,aby mu horní dvě patra nespadla na hlavu. „Spory jsme vyhráli a jsme zapsáni jako majitelé domu i v katastru nemovitostí. Já osobně jsem budovu opustil, protože v tak nervózním prostředí jsem nemohl pracovat. Na to, zda se tam vrátím, vám ale neodpovím, protože to teď nevím. Nechci se vyjadřovat ani k tomu, že dům necháváme chátrat. Pan Mruzek nás tam totiž nechce pustit a soudit se chce dál,“ přibližuje svůj pohled na celý spor Alfons Miketa, jeden z pětice advokátů, která objekt po sametové revoluci nabyla. Stejně na situaci nahlíží také Šárka Kahánková, jeho bývalá kolegyně a nynější soudkyně Okresního soudu v Opavě. „V první etapě jsme soudy prohráli a objekt vyklidili. V dalších přích jsme ale uspěli my a jsme tak uznáni za právoplatné vlastníky objektu. Kvůli tomu, že teď působím jako soudkyně v Opavě, se tam ale vrátit nechci, pro mě to je uzavřená kapitola. Pokud však vím, tak kolegové, kteří mají své advokátní kanceláře různě po Ostravě, by se tam však vrátili rádi,“ myslí si Kahánková, podle které se slova Karla Mruzka mladšího nedají brát vážně. „Chová se zvláštním způsobem a jen na nás stále podává trestní oznámení,“ dodává.

Karel Mruzek začíná být z nekonečného procesu zoufalý. „Už se to táhne sedmnáct let. Víte, co takový spor stojí peněz a nervů?“ ptá se muž, podle jehož mínění je navíc v celé České republice i na Slovensku obdobných případů více. „Advokáti se takto po revoluci zmocnili aspoň osmdesáti domů. Mají zkrátka lepší možnosti, při vedení soudních sporů,“ říká závěrem Mruzek, který se svůj bývalý, dnes už zchátralý majetek snaží z peněz, které vydělává podnikáním, udržovat aspoň v přeživším stavu.