Co hodnotíte jako největší překážky v přístupu ke vzdělání na vysoké škole?
Studium na našich veřejných školách je, až na nejrůznější poplatky, zadarmo. Ale život při poctivém studiu zadarmo není a třeba náklady na bydlení posledních deset let obrovsky narostly, ne tak podpora. Je řada středoškoláků, kteří nemají potřebné rodinné zázemí a s vysokou školou raději nepočítají, protože finanční podpora při studiu na vysoké škole u nás cílí hlavně na děti solidně vydělávajících rodičů, pokud jsou zároveň své děti na vysoké škole ochotni podporovat. Od mateřských škol až po školy vysoké děti ze sociálně znevýhodněného prostředí poškozuje také náročné získávání potřebných informací pro důležitá rozhodnutí. Například informace o místech v mateřských školách, pro výběr dvou či nově tří středních škol na přihlášku nebo při výběru vysoké školy. Důsledkem je pak samozřejmě plýtvání s intelektuálním kapitálem země.
V Česku ale funguje systém sociálních stipendií…
Ten je spíše jen aby se neřeklo, protože pomáhá minimálně, je v něm strašně málo peněz a sociální stipendia jsou směšně nízká, nárok má strašně málo studentů.
close
info
Zdroj: Deník/Kamila Minaříková
zoom_in
Ekonom Daniel Münich. Foto: se svolením D. Münicha
Školné by nerovnosti ve vzdělání prohloubilo. Vidíte kromě studentů ze sociálně-ekonomicky slabších rodin dopad i na další skupiny studentů?
Nešlo by pouze o nízkopříjmové rodiny. Studium by si nemohli dovolit mladí, kteří nemají rodiče ochotné jim školné platit, kteří už platí školné starším sourozencům, kteří jsou z rozpadlých rodin nebo prostě rodiče nemají.
Je nějaká výše školného, která by neměla příliš velké dopady?
O školném je možno začít vážně uvažovat až poté, co bude zaveden a hladce fungovat systém vratných studentských grantů. Bez toho by to bylo zavádění nezodpovědné. Ve většině zemí Evropské unie nějaký systém vratných grantů či regulovaných půjček pro studenty existuje. V situaci, kdy u nás ještě ani nezačala vážně míněná debata o zavedení takového systému, ani nemá smysl o případné výši školného hovořit.
Od politiků a ekonomů často slýcháme, že by řešením mohly být bezúročné půjčky, které by absolventi začali po promoci splácet. Souhlasíte s tím?
Varuji před tím. Doporučil bych systém regulovaných vratných studentských grantů, jaký už desítky let velmi úspěšně provozují britské vlády. Podstatou takového systému je, že v něm absentuje riziko pro budoucí splácení závazků, protože splátková povinnost je stanovena dodatečnou sazbou daně z příjmu fyzických osob. Kdo nevydělává nebo vydělává málo, prostě nemá ani splátkovou povinnost. Ale grant se úročit musí, aby lidé měli motivaci splácet a pokud možno rychleji, a aby si granty nebrali lidé jenom proto, aby si peníze uložili na termínové účty s vyšším výnosem než nulový úrok grantu. Systém totiž musí pomáhat těm, a právě jen těm, kteří to skutečně potřebují.
Jakou roli v tom má komerční bankovní sektor?
Není ho třeba, vyjma osobních účtů. Nárok řádného studenta na grant není třeba, a dokonce se nesmí podmiňovat majetkem, výdělky či jinými zárukami, jako v případě hypoték nebo spotřebních půjček. A splátky se pak vybírají skoro zadarmo automaticky v systému daně z příjmu. Na vydávání grantů je samozřejmě třeba získat peníze na finančním trhu, ale zdaleka nejlevněji si je dokáže půjčit stát, ne komerční banky.
Vrátí se ale státu ty peníze?
Při vyšším výběru daně z příjmů po letech ano. Ne každý samozřejmě bude mít dost vysoký plat, aby grant za dvacet až třicet let splatil, ale tu nevelkou ztrátu lze hradit ze splátek těch, co budou mít naopak plat vysoký. A takový systém lze snadno rozšířit z grantů na školné i na vratné granty na živobytí, což u nás také chybí. Systém by pomohl i spoustě občanů studujících dnes na soukromých školách zcela za své. A nárok na grant se pak dá rozšířit i na studium solidních škol v zahraničí, čímž se by se zvýšila tolik potřebná konkurence lenivějším z našich škol.
Hodně se také řeší různá kvalita škol, schopnost studentů je dokončovat. A zaznívá také názor, že školné by motivovalo k lepším výsledkům a důslednější docházce. Působí školné jako motivační prvek?
Uvažujme jen a pouze o školném v systému vratných bezrizikových grantů na školné. Empirické výzkumy ze zemí s podobným systémem, jako má nejen Británie, ale také třeba Austrálie, Nový Zéland, Nizozemsko a další, ukazují, že tam výraznější negativní dopady na přístup ke vzdělání nejsou. Ostatně ty země mají mnohem větší podíl absolventů než my. A jejich vysokoškolské systémy jsou mnohem konkurenceschopnější a jejich vysoké školy zaujímají na žebříčcích výrazně lepší pozice, než české univerzity. Určité dopady to má na volbu studijního oboru, ale to pak hodně závisí na tom, zda je výše školného paušálně určená nebo pod nějakým stropem věcí konkurence škol a specifik oborů. Žádoucí motivace pak jsou nejen pro včasné dokončování studia, ale i na straně agilnějších škol pro nabízení lepšího vzdělání, i díky penězům navíc ze školného.
Debaty o školném se objevují pravidelně, ale jsou zatím čistě teoretické. Myslíte si, že to téma je vůbec politicky průchozí v blízké době?
Ne. Žádná z parlamentních stran neměla a nemá odvahu si zavedení školného dát do programu a dokonce se o tom ani neodváží veřejně uvažovat. Na světlo to téma zpravidla vytáhne hlas nějakého solitérního pravičáka nebo ekonomického liberála evropského typu, který chce před ostatními ukázat svou intelektuální odvahu. Občas ta myšlenka zazní i z řad podnikatelů a špičkových manažerů, ale ti zpravidla nemají domyšlené všechny konsekvence.
