Za pár dnů si připomeneme dva roky od zahájení ruské agrese na Ukrajině. Předpokládal jste, že to potrvá tak dlouho, přičemž konce nevidno?
První dny to nepředpokládal nikdo. Putinův cíl byl jasný, a to během tří dnů ovládnout celou Ukrajinu. Téměř nikdo nevěřil, že se stane to, co dlouhá léta popíral, tedy útok na nezávislý suverénní stát. A když to udělal, většina analytiků předpokládala, že se mu to podaří jakousi analogií na Ruzyni 1968 a Kábul 1979. Tehdy byli sovětští výsadkáři vysláni na hlavní letiště v zemi a pak zaútočili na metropoli, kterou ovládli. Svrhli vládu a nahradili ji loutkovým vedením.

Proč se mu to nepovedlo?
Prezident Putin a vrchní armádní velitelé podcenili odhodlání Ukrajiny se bránit. Letiště Hostomel, které vybrali k útoku, má odlišný reliéf než Ruzyně a Kábul. Kolem Hostomelu jsou husté lesy, odkud bylo mnohem jednodušší se bránit. Roli sehrálo i štěstí, protože kousek od letiště cvičila brigáda rychlého nasazení ukrajinské armády, takže dokázala včas zareagovat. Minomety zničila přistávací plochu, což bylo klíčové, neboť ruská letadla s výsadkářskou jednotkou už byla ve vzduchu, když vyletěla z Minsku. Neměla ale kde přistát, takže se otočila ve vzduchu a vrátila se zpátky. Moment překvapení tak byl pryč a Vladimir Putin vlastně žádný plán B neměl.

O čem to svědčí?
Putin žil poslední roky prakticky v izolaci a obklopil se nejbližšími spolupracovníky, kteří mu pochlebovali. Během covidu tuto skupinu ještě výrazně omezil, takže za ním chodili pouze lidé, kteří mu říkali, co chtěl slyšet.

Ruský prezident Vladimir Putin
Rusko na Ukrajině nemůže prohrát, řekl Putin v rozhovoru s americkým moderátorem

Dá se říct, že útok selhal na špatných informacích, které měl?
Jednoznačně. Tajné služby a armáda mu říkaly, že Ukrajina se bránit nebude nebo jen symbolicky a že je tam silná pátá kolona, která převezme iniciativu a vládu nad zemí. Z toho vycházel a nepočítal s jiným vývojem. Velké množství jednotek soustředil na hranici, ale ty sloužily jen k odstrašení, aby Ukrajince nenapadlo se bránit. Avšak oni to udělali, protože jejich armáda se od anexe Krymu připravovala na možnou válku s Ruskem. Dokázala přejít z rigidního systému velení na flexibilní západní styl, kdy se i nižší armádní stupně rozhodují samy a jsou v boji schopny reagovat na aktuální situaci. Mimo jiné i díky tomu to Ukrajina ustála a vyhrála bitvu o Kyjev, Černihiv a následně dobyla zpět Charkovskou oblast.

Během pár týdnů bylo zřejmé, že konflikt nebude trvat několik měsíců, ale roky. Západ zareagoval masivní humanitární i zbrojní pomocí. Jenže ani Rusko nezahálelo a zhruba ze 40 procent přešlo na válečnou ekonomiku. Jaký je poměr sil dnes?
Ukrajina ubránila svoji celistvost. Charakterizoval bych to tak, že bojuje svoji Velkou vlasteneckou válku. Před agresí nebyla ukrajinská entita jasně vyprofilovaná. Teď už každý Ukrajinec ví, co je Ukrajina a že je příslušníkem ukrajinského národa.

„Na Rusko vždy platilo latinské Si vis pacem, para bellum, tedy Chceš-li mír, chystej válku. Rusko můžeme odstrašit jedině tehdy, když sami budeme silní, pak na nás nezaútočí.“

Pokud tvrdíte, že ubránila svoji celistvost, znamená to, že obyvatelé na okupovaných územích na východě země jsou si vědomi své dočasné nesvobody a věří v návrat před rok 2014?
Takto bych to neformuloval. Jde o to, že Rusové chtěli dobýt celou Ukrajinu, a když nevyšel plán A, chtěli obsadit levobřežní Ukrajinu, ale ani to jim nevyšlo. Na východních územích, jež po anexi Krymu zabralo Rusko, vždy byla a je situace složitá. Ale takových enkláv jsou na světě desítky. Pokud by se velké státy rozhodly, že podobná rozporuplná území zaberou, byly by na světě desítky konfliktů, a to přece nejde, musejí se dodržovat principy mezinárodního práva, respektovat uznané hranice.

Krym byl včleněn do Ukrajiny za vlády Nikity Chruščova v roce 1954, ale už v demokratických poměrech po roce 1990 svobodné Rusko podepsalo Budapešťské memorandum,v němž deklarovalo celistvost Ukrajiny a jasně dané hranice. Za to se Ukrajina vzdala svého jaderného arzenálu. A připomínám, že po USA a Rusku byla třetím největším jaderným státem světa. Kdyby k podpisu té dohody nedošlo a Ukrajina jaderné zbraně Rusku neodevzdala, bavíme se dnes úplně jinak.

Obhájci Putinova vpádu na Ukrajinu tvrdí, že mu nešlo o její obsazení, ale o osvobození obyvatelstva ruského původu v oblasti, kde později vznikly separatistická Luhaňská a Doněcká republika. Poukazují na jeho pronásledování, snahu omezit používání ruštiny jako úředního jazyka a tak dále. Lze takto z hlediska mezinárodního práva argumentovat?
Tak se vraťme do třicátých let minulého století a podívejme se na sudetské Němce. To byl přece modelově stejný případ. Hitler – a to ho nepřirovnávám k Putinovi, ale pouze konstatuji – hlásal, že je třeba ochránit zájmy německého obyvatelstva v Československu. To bylo podle Konrada Henleina pronásledováno, likvidováno a nebyla umožněna jeho účast na fungování státu, a proto osobně žádal o pomoc kancléře Hitlera, aby situaci vyřešil. To je výstižná paralela. Ruská federace začíná v posledních letech podobně mluvit i o Pobaltí. V Lotyšsku je velká ruská menšina, která nemá občanství a nemůže hlasovat v lotyšských volbách. Znamená to, že tam Rusko může vpadnout? Pokud bychom to připustili, mohlo by Rusko touto optikou přepadnout jakýkoli stát, kde žije ruská menšina.

Miroslav Wlachovský
Miroslav Wlachovský: Rusko chce změnit hranice. Berme to vážně

Ukrajina se aktuálně nachází ve složitém období, neboť její velká ofenziva nedopadla kýženým výsledkem. Společnost je unavená a možná frustrovaná. Jde o podstatný faktor směrem k bojišti?
Je to důležitý faktor, byť zdůrazňuji, že ta loňská ofenziva nebyla obrovský neúspěch, jak se občas píše. Ukrajinská armáda vyhrála bitvu o Černé moře, což je velice podstatná součást války. Ještě před půl rokem jsme řešili, jak velkou tragédií bude pro ukrajinskou ekonomiku a třetí svět odstoupení Ruska od obilné dohody. Díky vyhrané bitvě o Černé moře už to není téma. Ukrajina si vlastními vojenskými prostředky vybudovala koridor, kudy proudí obilí. Pozemní ofenziva skutečně narazila na určitá úskalí a cíle armádního vedení, tedy rozetnutí ruských vojsk ve dví a separace Krymu, nebyly naplněny. Jedním z důvodů bylo odložení ofenzivy z dubna na červen. Ruská armáda mohla pokračovat v opevňovacích pracích, a je-li v něčem dobrá, tak vedle elektronického boje právě ve fortifikační činnosti. Obranu Rusové uměli a umějí.

Byla ofenziva odložena proto, že nejvyšší armádní velitel Valerij Zalužnyj nechtěl obětovat velké počty vojáků a zdůvodnil to tím, že lidské životy jsou pro něj důležitější než momentální úspěch na bojišti?
Ano, tak to bylo. Američtí stratégové, kteří se v rámci poradenské činnosti podíleli na plánování operace, počítali s tím, že na danou část fronty bude vrhnuto velké množství mechanizovaných jednotek, které budou početností a palebnou silou schopny překonat ruskou obranu. Generál Zalužnyj to zkusil, ale pak od toho ustoupil. Upřednostnil živou lidskou sílu před velkým manévrem, během něhož mohlo dojít k obětem v řádu desítek tisíc vojáků. Mimo jiné z toho pramení jeho přetrvávající obliba v armádě i u veřejnosti, ovšem též rozmíška mezi ním a prezidentem Zelenským.

„Je nepopiratelným faktem, že bez amerických zbraní se Ukrajina neobejde. To je zároveň alarmující. Je v bytostném zájmu Evropy, nikoliv Spojených států, aby se Ukrajina ubránila.“

Jak si tedy vysvětlit současnou obměnu velitelů v nejvyšších patrech ukrajinské armády, kdy Zalužného nahradil Oleksandr Syrskyj, jemuž se přezdívá Generál kanonenfutr?
Politické vedení je nadřazeno vojenskému velení, tak to je, bylo a bude. Má právo odvolat z funkce vrchního velitele armády. Vzpomeňte na Churchilla, který vyměnil velící důstojníky v severní Africe během druhé světové války. Prezident Truman zbavil funkce velitele spojeneckých sil v Severní Koreji, generála MacArthura. To není nic nestandardního. Prezident Zelenskyj k tomu měl plné oprávnění i autoritu. Zdůvodnil to neúspěchem pozemní ofenzivy. Prezident ví, že momentum morální síly ukrajinského národa nelze protahovat na tři, sedm nebo deset let. Proto potřeboval a chtěl úspěch loňské ofenzivy. Tam je příčina diskrepance mezi těmito dvěma muži, ale tím vůbec nechci znehodnotit velitelské schopnosti generála Zalužného, které jsou na vynikající úrovni.

Volodymyr Zelenskyj potřeboval dát armádě nový impuls, přičemž věděl, že kdyby ho odvolal bez jakékoli kontinuity, mohl by to být problém i pro něj. Proto povýšil vrchního velitele pozemních sil, generála Syrského do pozice šéfa celé armády. A na jeho adresu je třeba říct, že dokázal ubránit Kyjev, vyhrát bitvu o Černihiv a s malými ztrátami dobýt velkou část Charkovské oblasti.

Zdroj: DeníkVyčítají se mu především obrovské ztráty u Bachmutu.
To ale mělo svoje strategické opodstatnění. Kdyby byl Bachmut vydán bez obrany, narušilo by to morální sílu ukrajinské armády, ale hlavně tam v té době vázal obrovské množství ruských vojsk, takže Ukrajina měla volnější ruce na jiných částech fronty.

Zpravodaj německého deníku Bild Paul Ronzheimer napsal, že se ukrajinská armáda ocitla v největší krizi od začátku války. Podle něj si Zalužnyj už dlouho uvědomoval, že cíl prezidenta Zelenského znovu dobýt všechny oblasti obsazené Rusy je v současných podmínkách „nemožný a je potřeba to říkat veřejně“. Váš komentář?
V tomto případě bych byl spíš na straně prezidenta Zelenského. Vy nemůžete říct národu, který se úspěšně ubránil jedné z nejsilnějších armád světa, má za sebou dva roky bojů a desítky tisíc mrtvých, že už neexistuje šance na vítězství, agresor je mocnější, a tak mu odevzdáme čtvrtinu území. I kdyby situace na frontě nebyla dobrá, nic takového prezident prohlásit nemůže, protože národ by se zhroutil. A já od počátku agrese říkám, že válku rozhodnou dva faktory: morální síla ukrajinských vojáků i národa a dodávky zbraní ze Západu.

Politolog Alexander Duleba
Expert na východní Evropu Duleba: Nevydařená ofenziva Ukrajiny neznamená konec

A také síla protivníka. Putin přišel o 300 tisíc mužů, kteří jsou mrtví nebo zranění. Další stovky tisíc ovšem může povolat, protože na životech vojáků mu nezáleží. Ruské hospodářství funguje, továrny chrlí zbraně a další se dovážejí ze Severní Koreje. No a ve velkých městech se žije jako dřív, jen některé západní zboží bylo nahrazeno domácím či čínským. Rusko se pod sankčními balíčky ekonomicky nezhroutilo. Jaká je tedy časová perspektiva průběhu bojů?
Nikdy jsem netvrdil a jsem dalek toho, abych si myslel, že se Rusko ekonomicky zhroutí. Přešlo na poloválečnou ekonomiku. Vytvořilo osu Moskva, Teherán, Pchjongjang, takže Írán a Severní Korea mu pomáhají s dodávkami munice. To přece svědčí o tom, že Rusku se nedaří, jak tvrdí. Kdyby byl opak pravdou, jednak by válku už vyhrálo, jednak by nepotřebovalo pomoc od Severní Koreje, jednoho z nejzaostalejších a hladem trpících národů světa. Je pravda, že Rusko vždy bylo schopno absorbovat větší počet obětí než jiné státy. Ale i Putin by měl obrovský problém s další mobilizací. Rozhodně ji nevyhlásí do prezidentských voleb.

Bezpečnostní analytik Vlastislav BřízaBezpečnostní analytik Vlastislav BřízaZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Důvod?
Vojáci, kteří dosud umírali na frontě, byli z drtivé většiny obyvateli odlehlých oblastí a příslušníky národnostních menšin, nebyli to etničtí Rusové. Tyto oběti trápí prezidenta Putina daleko méně, než kdyby padly tisíce Moskvanů a Petrohraďanů. Rusko si tedy nemůže prozpěvovat. Potřebuje dodávky velkorážové munice ze Severní Koreje a bezpilotních systémů, dronů z Íránu. Nemá prostředky na to, aby denně vysílalo desítky raket.

Z čeho tak usuzujete?
Z analýzy mohutného ruského předvánočního útoku vyplynulo, že většina raket byla vyrobena ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku. Rusové vyprodukují vždy jednu šarži a tu odpálí, aby zahltili vzdušnou obranu Ukrajiny. Situace tedy není tak růžová, jak ji líčí prezident Putin, a není tak katastrofická z pohledu Ukrajiny. Nedomnívám se, že by teď měl nastat nějaký zásadní průlom, během něhož by Rusko dokázalo Ukrajinu dobýt.

Výsadek ruských vojáků na Donbasu.
Satelit odhalil na Donbasu ruský vlak car. Měří 30 kilometrů a má klíčový úkol

Boje budou s různou mírou intenzity pravděpodobně pokračovat minimálně do amerických prezidentských voleb. Putin čeká na to, zda Donald Trump zvítězí a jak se v tom případě zachová. Bez obrovské vojenské pomoci USA by se Ukrajina neobešla, v Kongresu se svádí boj o 60 miliard dolarů. Proč by měli mít Američané zájem o osud východoevropské země? Lze jim vůbec vysvětlit, že je tato investice do obrany Ukrajiny nezbytná?
Je nepopiratelným faktem, že bez amerických zbraní se Ukrajina neobejde. To je zároveň alarmující. Je v bytostném zájmu Evropy, nikoliv Spojených států, aby se Ukrajina ubránila. Význam ukrajinského bojiště pro Evropu je daleko vyšší než pro USA, byť jsou supervelmocí a potřebují udržovat světové dění v jakési rovnováze. Toto téma ale nebude stěžejním bodem kampaně. Mezinárodní politika hraje z hlediska prezidentských voleb okrajovou roli, voliči se v drtivé většině rozhodují na základě vnitropolitické situace a vyhlídek americké ekonomiky.

„Vy nemůžete říct národu, který se úspěšně ubránil jedné z nejsilnějších armád světa, má za sebou dva roky bojů a desítky tisíc mrtvých, že agresor je mocnější, a tak mu odevzdáme čtvrtinu území.“

Takže Trumpovo prohlášení nemáme brát vážně? Nedávno před příznivci vzpomínal na setkání s prezidentem jisté „velké země“, který se ho prý zeptal: „Když nebudeme platit a napadne nás Rusko, budete nás chránit?“ Na to odvětil: „Ne, neochránil bych vás. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, ať si dělají, co k čertu chtějí.“
Proklamace prezidentského kandidáta Donalda Trumpa je třeba brát s rezervou, avšak zároveň si z nich vzít to pozitivní. On nám říká: Evropo, začni se starat sama o sebe, vždycky jsi žila z našeho jaderného deštníku, ochrany našich konvenčních jednotek a neinvestovala jsi do zbrojení, z hlediska vlastní bezpečnosti sis žila nad poměry. To je Trumpovo poselství, které musíme vzít vážně a ruskému expanzionismu se postavit. Na Rusko vždy platilo latinské Si vis pacem, para bellum, tedy chceš-li mír, chystej válku. Rusko můžeme odstrašit jedině tehdy, když sami budeme silní, pak na nás nezaútočí.

Bezpečnostní analytik Vlastislav BřízaBezpečnostní analytik Vlastislav BřízaZdroj: Deník/Zbyněk PecákKdo je Vlastislav Bříza mladší

Narodil se 3. května 1978 v Českých Budějovicích.

Vystudoval obor mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal malý a velký doktorát. Má za sebou studijní pobyty ve Švédsku a Německu. Absolvoval i Vysokou školu ekonomickou, obor mezinárodní obchod.

Dvacet let učí na FSV UK mezinárodní bezpečnost s důrazem na jaderné zbraně a zbrojení.

Jeho rodina vlastní KOH-I-NOOR Holding, který se věnuje výrobě kancelářských prostředků, zdravotnictví, strojírenství a energetice. Vlastislav Bříza jr. se podílí na jeho řízení.