V čem byl zásadní přínos Karla Gotta pro českou populární hudbu?
Není třeba připomínat, že měl hlasový fond, který po éře sytých zvučných barytonů přišel s výraznou tenorovou barvou. Karel Gott měl samozřejmě talent, ale také byl velmi často na pravém místě, a hlavně tam byl vždycky připravený. Takže jeho připravenost v kombinaci se štěstím, že byl v pravý čas na pravém místě, což se mu několikrát v jeho kariéře zopakovalo, mu přinesla úspěch a národu radost z poslechu jeho nahrávek nebo koncertů.

Jak je možné, že na výsluní zůstal déle než půl století – minimálně co se úspěchu u posluchačů týče?
Na velkou popularitu měl zaděláno už z doby, která se nikdy nebude opakovat – bylo zde jedno rádio a jedna televize a on se už tehdy dokázal vyšplhat na pozici číslo jedna. Poté na to nějakým způsobem vždycky dokázal navazovat. K jeho vlastnostem vždycky patřila jistá forma vytrvalosti, a ta mu asi dovolovala v těch okamžicích, kdy se hrálo o něco důležitého, ještě přidat.

Lidé z branže na něj vždy vzpomínali jako na velkého profesionála…
Tím byl nepochybně.  A vždycky měl kolem sebe tým lidí, dlouhou dobu v čele s Ladislavem Štaidlem, kteří ho podpořili, protože je uměl zaplatit. Dokázal vždycky „vyzobnout“ toho nejlepšího muzikanta do doprovodné kapely, kterého zrovna potřeboval, ať už pocházel z oblasti jazzu nebo rocku.

Našla by se ve světě nějaká srovnatelná hudební ikona, která by podobně po dlouhá desetiletí propojovala showbyznys a politiku, nebo je to česká specialita?
Když se podíváme směrem na západ, tak vidíme, že tam byla vždycky větší konkurence i prostor pro střídání se na výsluní, zatímco u nás ten rybníček pop music byl velmi stojatý. Jeho výsadnímu postavení napomáhala také uzavřenost československých médií té doby.

V čem z toho, co dělal, plně využil své možnosti?
Já si myslím, že jeho nejšťastnějším a také kvalitativně nejlepším obdobím byla doba, když spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem v Semaforu. Ty písně opravdu přetrvávají. Šťastná konstelace nastala i s Karlem Svobodou, který mu uměl napsat „do pusy“ ty dlouhé vokály, ačkoli to podle mě třeba vrchol kvality není. Bylo to ale napsáno tak, že to mělo potenciál oslovit širší publikum, a fungovalo to.

Máte naopak pocit, že se mu něco výrazně nepovedlo?
Jestli by se ale něco dalo označit za slabší, méně šťastné, to mi vůbec neutkvívá v paměti.

Jaký měl význam pro svět, zejména Německo, kde ho nebrali z ideologického pohledu, ale čistě z hlediska zábavy?
Vystupoval také v americkém Las Vegas, ale myslím si, že ve Spojených státech byli českoslovenští umělci bráni tak trochu jako kuriozita, takže se nedá říct, že by se tam nějak výrazně prosadil. Ale úplně jiné to bylo v Německu, to je zjevné. Tam k tomu přispěly právě už v dobách jeho začátků šťastné náhody v kombinaci s jeho připraveností. Začalo to už  v době, když byl jeho hlas  v nejlepších letech a zástupci německých gramofonových firem ho slyšeli na Bratislavské lyře. Novou generaci posluchačů mu potom přinesla Včelka Mája, což zase pomohlo „nakopnout“ jeho popularitu. Zase tak jako u nás hrála roli jeho hlasová technika a fond i dobří muzikanti kolem, proto to i tam mohlo zafungovat.

Co jeho smrt znamená pro českou pop music?
Klobouk dolů před jeho snahou být pořád na pódiu a dát něco posluchačům, kteří na něj chodili hlavně z nostalgie. I pro něj to jistě znamenalo velký výdej energie. Ale po stylové, žánrové stránce se hudební vývoj už dávno ubíral jinými směry.

Aleš Opekar.Aleš Opekar
- muzikolog, hudební publicista a kritik
- působí v Ústavu dějin umění AV ČR, vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně
- historii domácí populární hudby aktivně mapuje v pražském Popmuseu