Ve své výzvě jste uvedl: „Pokud se rozhodneme pro dlouhodobou karanténu a izolaci země, budou důsledky pro lidské životy devastující – vysoká nezaměstnanost, sociální dopady, nárůst kriminality a radikalizace společnosti.“ Jste spokojen s plánem, který v úterý vláda předložila?
Jsem rád, že se věci daly do pohybu a vláda konečně představila plán postupného rozvolňování jednotlivých opatření. Bohužel, časová osa zasahující do poloviny června a ještě podmíněná vývojem epidemiologické situace ve mně vzbuzuje pochybnost, zda mnozí lidé vydrží bez finančních prostředků tak dlouho. Data z poledních dnů ukazují velmi malý nárůst případů nákazy, a proto myslím, že uvolňovací kroky mohly jít v rychlejším sledu.

Ministr školství Robert Plaga nastínil průběh závěru školního roku. Vysokoškoláci dokončí své studium, obhájí diplomové práce, středoškoláci složí maturity a část menších žáků se vrátí do lavic. Je to rozumný harmonogram?
Ano. Rozhodnutí o konání maturit je správné. Naopak nejsem přesvědčen o vhodnosti opatření ohledně starších žáků a středoškoláků, kteří by do škol nastoupit neměli. Už jsou bez kontaktní výuky dost dlouho a nedělám si iluze, že se další dva měsíce budou poctivě učit na dálku. Navíc o návratu do škol pro žáky 1. stupně rozhodnou rodiče, bude to dobrovolné. To bude mít dopady na ekonomickou situaci dané rodiny, ale i celého státu.

Jak budou vypadat přijímací zkoušky na Univerzitě Karlově?
Připravujeme přijímací řízení klasickou i distanční formou převážně na červen, ale řada termínů se přesune také na červenec. Studenti se ho mohou zúčastnit i bez maturitního vysvědčení, které mohou doložit do 45 dnů po začátku akademického roku, tedy v říjnu. Pro zahraniční uchazeče připravujeme přijímací zkoušky i začátek výuky v distanční podobě. Jejich velký podíl tvoří studenti ze Slovenska a já věřím, že hranice mezi zeměmi Visegrádu, kde je epidemie pod kontrolou, se v červnu alespoň částečně otevřou. Třeba právě kvůli časově omezené účasti na přijímacím řízení.

Pořád je ve hře prodloužení nouzového stavu a návrat k přísným restrikcím. Co o tom rozhodne?
Můj názor je stále stejný. Jsem pro postupné uvolňování restrikcí. Je o tom nutné rozhodovat na základě dat a analýz, nikoli emocí, pocitů či dojmů. Otázka zní, co se má stát, aby vláda otevřela další prodejny nebo školy. Hlavní hygienička například uvedla, že má k dispozici epidemiologická data, podle nichž by se děti už v letošním školním roce neměly vrátit do tříd. Budiž. Ale jak s tím souvisí petice 90 tisíc lidí, kteří si přejí totéž? Rodičů, jichž se to nějak dotýká, jsou přibližně dva miliony. Podle jakých parametrů se tedy rozhoduje? Když zůstanu u odborníků, tak původně pan profesor Prymula hovořil o faktoru R 1 (reprodukční číslo R udává, kolik lidí průměrně pacient nakazí – pozn. red.) nebo menším. Faktor R 0,9 už evidujeme několik dní, ale najednou se začalo mluvit o novém kritériu, totiž počtu nakažených denně, který nesmí přesáhnout 400 lidí. Přijde časem něco dalšího? Podívejme se do Německa, kde mají 130 tisíc případů a 2900 zemřelých s prokázaným koronavirem. Tam se toho ale nebojí. Akademie věd Leopoldina připravila podklady pro vládu, jak se mají restrikce rozvolňovat. Doporučuje návrat do tříd, postupné otevírání obchodů. V Dánsku už se opět učí na 1. stupni základních škol…

Dá se vůbec eticky rozhodnout otázka zda zdraví, nebo ekonomika?
Nedá, ale tak ta otázka nestojí. Epidemie je v ČR pod kontrolou, a proto je zbytečné 14. dubna rozhodovat o tom, co bude v polovině června. Pokud bude nárůst nakažených malý, otevřou se školy pro studenty posledních ročníků VŠ a maturanty, kde je riziko minimální. Zkoušet se může v pěti lidech ve velké místnosti a s rouškami. Fungovat můžeme a podle mě i musíme.

Jinými slovy chválíte ministra školství Plagu, že to společně s epidemiology právě takto rozhodl.
Ano, to je závěr vyplývající z analýzy dat i zdravého rozumu. Určitě je důležité vnímat také sociální aspekt distanční výuky. Vezměte si příklad rodiny se třemi dětmi, matkou na home office a jedním notebookem. Jak si s tím má poradit po dobu čtvrt roku? Je zbytečné dopředu strašit následky Velikonoc, kdy jeden politik mluvil o možných obětech na životech v řádech tisíců. Za šest týdnů u nás v souvislosti s epidemií koronaviru zemřelo 166 lidí (údaj z 15. dubna), ale zajímalo by mě, kolik z nich výlučně a jen v důsledku covid-19. Vím, že řada z těchto pa-cientů zemřela v důsledku své dlouholeté choroby a pozitivita na koronavirus v tom sehrála jen vedlejší roli.

Podle vás by dopady delší karantény mohly být dramatičtější než eventuální oběti při rozvolňování restrikcí?
První dopady už kolem sebe vidíme. Podívejte se, kolik lidí dostalo výpověď z práce a obává se o svoje příjmy. Až uvidí výplatní pásku za březen, asi jim to na klidu nepřidá. Ekonomický život se téměř zastavil. Škody budou obrovské. I když se vláda snaží, mnoho lidí skončí v sociální síti, budou závislí na dávkách, dostanou se do existenčních problémů. Představa, že se jednou probudíme a všude bude svítit nápis VÝSKYT KORONAVIRU NULA, je nesmysl. Epidemiologická situace se musí vyhodnocovat každý týden a na základě toho rozvolňovat opatření. Odmítám třeba tezi, že děti nepůjdou do školy ani v červnu, protože si to přeje 90 tisíc signatářů petice. To je přece šílené. Nesmíme zapomínat ani na sociální a psychologický rozměr, děti se nevidí s vrstevníky, příbuznými, nesportují. To vše na jejich duševní pohodě zanechává stopy. A také existuje výzva rodičů k návratu dětí do škol… Budeme rozhodovat podle toho, kolik lidí a rychleji podepíše petice?

Navíc koronavirus mutuje a není jisté, zda současně vyvíjená vakcína bude účinná i na jeho další podoby. Kromě toho někteří vyléčení jedinci jsou po měsíci opět pozitivní, takže s faktorem získané imunity je třeba zacházet velmi opatrně. Měli by to politici brát v potaz?
Infekční choroby se pochopitelně vracejí. My ale ještě spoustu odpovědí u covid-19 neznáme, vedou se například debaty o tom, kdy se protilátka může vyvinout a jakou roli v tom hrají paměťové lymfocyty. Člověk s negativním testem PCR se může po čase setkat s pacientem s covid-19, opět může onemocnět a být pozitivní na koronavirus. Všechny testy ukazují jen hodnoty v daný moment.

Prezident Miloš Zeman zastává názor, že dokud nebude k dispozici vakcína, mají se přísná opatření dodržovat co nejdéle. Není to z medicínského hlediska nesmysl, neboť vzhledem k charakteru koronaviru se karanténou samo onemocnění neřeší?
Vypadá to, že ano. Ale i když bude vakcína, za jak dlouho budeme všichni proočkováni? Vakcínu na chřipku máme už dlouho, ale očkováno je u nás zhruba 20 procent lidí. Máme vakcínu na spalničky, ale jsou rodiče, které ji pro své děti odmítají. Proočkovanost obecně klesá, takže si nedělám iluze ani s vakcínou na covid-19. To je příběh na roky.

V čem může pomoci projekt chytré karantény a testování reprezentativního vzorku 17 tisíc lidí?
Testování vzorku lidí na protilátky ukáže, jak na tom populace jako celek je, odhalí „promořenost“ obyvatelstva. Bude ovšem záležet na tom, jakými a jak validovanými testy bude studie prováděna.

Díky tomu se tedy hausnumera o nakažených, vyléčených a mrtvých dostanou do reálných relací?
Řekl bych, že budeme o něco moudřejší. Chytrá karanténa je projekt informatiků a epidemiologů, kteří budou pomocí mobilních telefonů a kreditních karet při zachování ochrany osobních údajů trasovat lidi, kteří přišli do kontaktu s nakaženým pacientem. Vyhledáním potenciálně pozitivních lidí by se mělo eliminovat šíření nákazy. Ovšem může to přinášet také významnou stigmatizaci vyšetřovaných lidí v jejich okolí.

Je už definitivně vědecky potvrzeno, odkud se koronavirus vzal?
Objevují se různé hypotézy o úniku uměle vyrobeného viru z laboratoří, ale to jsou spekulace nemající oporu v důkazech. V posledních letech se v případě epidemií vždy jednalo o zoonózy, tedy přenosy ze zvířete na člověka. U HIV jde o přenos z primátů, u eboly z kaloňů, u MERS z velbloudů a u koronaviru z netopýra na luskouna a následně na člověka.

Není to poprvé, kdy je původ pandemie v Číně, podobně to bylo v případě SARS. Na vině je obrovská koncentrace lidí, soužití se zvířaty včetně jejich konzumace při nedodržování hygienických zásad. Lze očekávat tlak světové veřejnosti na Čínu, aby v tomto smyslu přijala účinná opatření?
Debata o tom asi bude, ale zvyk je železná košile. Neumím si představit, že Číňané změní své tisícileté návyky jen proto, že na ně svět bude tlačit. Patří to k jejich kultuře a životu. Určitě ale zaznamenáme trend zvýšené hygieny, a to nejen při cestách do zahraničí.

Říkáte tím, že záhy může odkudkoli přijít jiná epidemie neznámého původu?
Epidemie a infekce na světě byly a budou, to je příroda a nedá se tomu zabránit. Musíme se s tím naučit žít.

To se dá?
Současná reakce na koronavirus je dána i obrovskou medializací. Dříve se o daleko větších infekcích prostě nevědělo, protože se o nich neinformovalo. Ptám se novinářů, proč nepíší o tom, že na světě ročně zemře 1,4 milionu lidí na průjmovitá onemocnění a 1,3 milionu na tuberkulózu, ačkoli vakcínu známe desítky let? O tom v médiích najdeme zmínku jen výjimečně. Čína, přenos z netopýrů, jisté tajemno, to všechno je mediálně přitažlivější než „obyčejná“ chřipka, na niž také umírají desetitisíce lidí ročně. Přijdou další pandemie a zdravotnické systémy na to musejí být připraveny.

Je fakt, že lidé si občas kladou otázku, proč je tolik povyku kolem nemoci, na niž umírá jen zlomek lidí oproti nádorovým onemocněním, infarktům, AIDS, ba dokonce chřipce. Lékař Miroslav Palát ovšem tvrdí, že je to nesmyslné srovnávání. U covid-19 totiž podle něj zažívají některé země v mírové době válečnou medicínu, kdy velící důstojník rozhoduje, komu se pomoci má a komu už ne.
Pan doktor Palát míchá jablka s hruškami. Smrt je stejně vážná a smutná událost, ať člověk zemře na rakovinu, infarkt, na AIDS nebo Covid-19. On ale srovnává připravenost zdravotních systémů, a to je skutečně problém. V Německu je počet lůžek na tisíc obyvatel 8,2, v Rakousku 7,7, v ČR 7,1. V zemích, kde můžeme hovořit o válečné medicíně v souvislosti s koronavirem, je to dramaticky méně, ve Velké Británii 3,3, v Itálii 3,6, ve Španělsku 3,2. A ve Spojených státech dokonce 2,9. Systémy zdravotní péče jsou skutečně v těchto zemích odlišné a je dobré na to pamatovat při naslouchání různým slovutným institucím, například OECD, která nyní středoevropské státy chválí, ale ještě před pár lety ČR za tzv. přebujelé zdravotnictví a vysoký počet lůžek kritizovala. Nelze pominout ani sociální aspekt. V USA je dramaticky zasažen New York, kde žije také hodně sociálně slabých obyvatel. Do hromadných hrobů jsou tam pochováváni lidé bez příbuzných nebo prostředků na pohřeb. Jde často o pacienty bez zdravotního pojištění, s různými neléčenými chorobami.

Koronavirus možná odpověděl i na otázku, zda se mají rušit okresní a městské nemocnice v ČR. Mnoho zemí se skvělými medicínskými centry by možná teď s námi rádo měnilo, protože jim lůžka chybějí, zatímco v Česku jsou.
Jsem přesvědčen, že se v současné době bude měnit koncepce rozvoje zdravotnictví, od velkých monobloků se bude přecházet k pavilonovým zařízením, aby se pacienti v případě epidemie mohli v objektech oddělit. Vysoce specializovaná péče vždy bude poskytována jen na několika místech republiky, ale je řada nemocí, které lze léčit na velmi dobré úrovni na okresech: operace žlučníku, slepého střeva, nekomplikované zlomeniny, chronickou srdeční nedostatečnost. Řada chorob pak postihuje seniory, kteří potřebují nemocniční péči kvůli stabilizaci zdravotního stavu. Všechny tyto aspekty je třeba vzít v úvahu a rozumně je kombinovat.

V plné síle se také projevilo, že čeští lékaři, zdravotní sestry, sanitáři, ošetřovatelé jsou na vysoké odborné, ale také morální úrovni. Až nyní si možná občané uvědomují, že všechny akce za zvýšení jejich platů a investic do zdravotnictví byly zcela oprávněné. Bude to mít vliv na budoucí postavení tuzemského zdravotního personálu?
Věřím, že ano. Potvrdilo se, že české zdravotnictví je nejen velmi kvalitní, ale také klíčové pro chod státu a jeho ekonomiky. Stojí na lidech, kteří jsou odborně zdatní a velmi obětaví. Patří jim všem mé velké poděkování.

Vicepremiér Jan Hamáček uvedl, že vláda umožnila přeshraniční pohyb pendlerů i proto, že bez českých lékařů a sester by se rakouské zdravotnictví zhroutilo. Neměli by politici udělat vše pro to, aby si tímto způsobem nemuseli vydělávat u sousedů, ale starat se o české pacienty za stejně vysoký plat?
Lékaři do těchto zemí odcházejí nejen kvůli penězům, ale také systému práce. V posledních letech ale zájem studentů medicíny o práci v zahraničí spíše klesá. Platy se v českém zdravotnictví zvýšily, takže tento důvod už není tak palčivý. Teď se musíme soustředit na stabilní spe-cializační přípravu mladých lékařů, aby se mohli rozvíjet odborně. Důležitá je též provázanost zdravotního a sociálního systému. Aby se jedno neřešilo na úkor druhého. Zodpovědní činitelé snad pochopí, že zdravotnictví je rozhodující prvek kritické infrastruktury a zaslouží si investice. Na prvním místě ovšem bude nutná jistá sanace ze strany státu, neboť každý den nouzového stavu znamená výpadek ve zdravotním pojištění. Kvalita péče nesmí poklesnout.

Finanční situace nemocnic není dobrá, operace kromě akutních výkonů se odkládají, body za výkony se tudíž nepřidělují a pojišťovny je nemohou proplácet. Spolu s výpadkem ve zdravotním pojištění to může dělat až 60 miliard korun. Bude muset stát zvýšit svoje platby za státní pojištěnce?
To je hra s čísly, nikdo teď není schopen vyčíslit, zda výpadek bude deset, šedesát nebo sto miliard korun. Je pravda, že nemocnice už více než měsíc jedou zhruba na 30 procent své kapacity, takže bodová ztráta se odhadnout dá. Podobně jsou na tom ambulance. Nevíme, kdy a jakým tempem se rozjede ekonomika. Výpadek ve zdravotnictví ale nepochybně půjde do desítek miliard korun.

Kdy se podle vás svět vrátí do podoby před koronavirem, jestli vůbec někdy?
Svět bude po této virové i mediální pandemii jiný. Nikdy se nevrátíme do stavu, v němž Česká republika byla v březnu 2020. To si musíme přiznat. Změny se dotknou chování lidí i jejich spotřeby a cestování. Řadu věcí budou lidé vnímat a řešit jinak. Každý z nás může pomoci k tomu, aby negativní dopady byly co nejmenší, a naopak posilovat pozitivní vlnu solidarity, sounáležitosti a pomoci, kterou krize přinesla. Přál bych si, abychom všichni daleko více podporovali české výrobce, zemědělce, techniky a vědce, protože jejich potenciál, jak se ukázalo, je obrovský. Stejně tak všichni můžeme podpořit tuzemskou ekonomiku tím, že vyrazíme na dovolenou po Česku. Krásných míst na trávení volného času máme v naší zemi nespočet.

Kdo je Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.

* Narodil se 2. července 1966, absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK a manažerské studium na VŠE.

* Od roku 1999 vede Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, je profesorem pro obor lékařská chemie a biochemie.

* V letech 2005 – 2012 byl děkanem 1. lékařské fakulty UK.

* V říjnu 2013 byl zvolen 508. rektorem Univerzity Karlovy v Praze, o čtyři roky později funkci obhájil.

* V letech 2014-2019 byl předsedou České konference rektorů.