Seriál Deníku Ženy tří generacíSeriál Deníku Ženy tří generacíZdroj: DeníkSetkáváme se v Havířově, odkud všechny tři ženy pocházejí. Jsou tu celkem známé díky svému dobrovolnictví, charitativní činnosti a uměleckým vystoupením. Celá široká rodina se věnuje hudbě a když se sejdou, bývá opravdu veselo. Během povídání se dámy neustále popichují a smějí se. Radost navíc umí rozdávat i jiným. Pomáhají postiženým, ukrajinským uprchlíkům nebo bezdomovcům. Občas se při tom setkávají s nepochopením okolí. Všechny své nezdary ale stejně líčí jako ty nejzábavnější historky.

Bez muziky ani ránu

Sedmdesátiletá Libuše Heřmanová, účetní v důchodu, je vášnivá harmonikářka. Hudební kořeny přitom prorůstají celou její rodinou. „V generaci mých rodičů hráli všichni sourozenci na harmošku. Kromě maminky, ale ta zase hodně zpívala. Když se celá rodina sešla, bylo hodně veselo, harmonika vedle harmoniky,“ vypráví.

Vnučka pak na mobilu pouští několik videí, kde babička na harmoniku skutečně válí a krom toho často zpívá i své vlastní vtipné texty, například odrhovačku o covidu, prošpikovanou peprnými výrazy. Libuše se navíc přátelí se skupinou podobných seniorů, kteří každé kulatiny slaví tím, že napíšou veselý divadelní výstup.

Karolína Nosková, její maminka Eva Zoltánová a její babička Eva Cigánková
Máme boty z toulavého telete, shodují se babička, maminka i dcera

Svou dceru, dnes osmačtyřicetiletou, Bohdanu Pufferovou vedla od malička také k hudbě, pouze nástroj se změnil. „Okoukala jsem od sousedů kytaru a moc se mi líbila, tak jsem sáhla po ní. Dá se na ni zahrát cokoliv a dobře se u toho zpívá,“ vysvětluje Bohdana.

Stejný nástroj po osmi letech houslí nakonec zvolila i její dcera, Tereza Chadrabová Puffer, která oslavila šestadvacáté narozeniny. „Začala jsem hrát divadlo a také hodně zpívat, a to jde s houslemi těžko,“ říká. Už jako malá ztvárnila několik rolí v Těšínském divadle. „Byla jsem hyperaktivní dítě, tak rodičům doporučili, ať mě narvou do co nejvíce kroužků, abych nezlobila. Takže jsem chodila do houslí, do sólového zpěvu, do sboru, do gymnastiky s baletem a do dramaťáku,“ vyjmenovává.

Bohdana Pufferová, Libuše Heřmanová a Tereza Puffer Chadrabová.Bohdana Pufferová, Libuše Heřmanová a Tereza Puffer Chadrabová.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě vystudovala muzikálový zpěv. V sedmnácti letech pak udělala konkurz na asistentku v populární televizní soutěži Bludiště. O rok později ji vybrali do projektu hudebního vydavatelství Universal Music Aquababes, v němž vybraní mladí talenti složí na rok kapelu a mohou si tak nastartovat hudební kariéru. A v pouhých devatenácti letech ji následně v České televizi Ostrava přijali jako moderátorku počasí.

Vedle toho Tereza vystupuje i v Dobrém ránu, zpívá v kapele Lord, občas hostuje ve skupině Střepy, moderuje v rádiu Čas, uvádí společenské akce, vyučuje street dance a okrajově se věnuje herectví a modelingu.

Kdo přistoupí na naši vlnu, nelituje

„U nás se vždycky zpívalo, hrálo a tančilo. Já jsem to převedla do manželovy rodiny, ti z toho nemohli. Třeba když jsme na tchánových šedesátinách tančily s mamkou na stole,“ vzpomíná pobaveně Bohdana.

„No, ale nakonec jsme je roztančili!“ konstatuje pak hrdě vnučka Tereza. „My kam přijdeme, tam se snažíme všechny rozezpívat a roztančit. Někdo nás nedává, jsme na něj moc hlučné. Ale kdo přistoupí na naši emoční vlnu, tak si užije večer úplně naplno,“ dodává.

Na nedávných babiččiných sedmdesátinách sehráli oslavenkyni veselohru inspirovanou jejím životem. „Já jsem tam hrála prababičku ze Stonavy a musela jsem se naučit mluvit nářečím, kterému se na Těšínsku říká po našimu. ‚Kdě je ta džoucha? Už se zas szmyko, to je taková synčora jedna!‘“ předvádí Tereza.

Jako zlatý hřeb večera objednali čerstvé sedmdesátnici striptéra. „Mamka byla úžasná. Nešlo vůbec o svlékání, ale jejich tanec vypadal jako další díl Hříšného tance,“ směje se Bohdana.

Stále dobře naladěná pečovatelka Jana Šelmátová. Klienti ji vždy nadšeně vítají a rádi si s ní povídají.
Buď se to má dělat srdcem, nebo vůbec, říká pečovatelka blovické charity

Když se letos v létě Tereza vdávala, maminka s babičkou a dalšími dvěma příbuznými vystoupili převlečení za skupinu ABBA a hráli jejich šlágry s vlastními slovy věnovanými novomanželům. „To jsem já!“ ukazuje paní Libuše v mobilu pyšně na postavu v křiklavých zvonových kalhotách a černé paruce.

Široká rodina také míří na mnohá vystoupení Terezy, hrající ve dvou kapelách. Někdy mávají oslavnými transparenty, jindy zahází pódium desítkami plyšáků. „A jednou jsme je ve čtyři ráno přemlouvali, ať ještě hrají dál. Lidi jim začali nosit peníze, jakože na nový koncert,“ směje se Bohdana.

Na dotaz, o kolik je cesta na pódia a do televize z Havířova složitější, Tereza odpovídá, že reagovala na sebemenší nabídky práce a nenechávala se odradit počátečními nezdary. Až najednou začaly být odpovědi kladné. „A teď už mám volných dnů opravdu málo,“ dodává.

Pomoc Ukrajincům někteří odsoudili

Neúnavné ženy také věnují spoustu volného času charitativní a dobrovolnické činnosti. Libuše a Bohdana už sedm let pomáhají jako dobrovolnice centra ADRA v Havířově ve stacionáři Mikádo. Cvičením jógy a muzicírováním pečují o dobrou náladu místních klientů s mentálním postižením.

Postupně je do hraní také zapojili a nacvičili s nimi vystoupení pro charitativní koncert, který jim odmoderovala Tereza. Bohdana získala za svou dobrovolnickou činnost v roce 2019 titul Žena Moravskoslezského kraje, Libuši o rok později na tento titul nominovali.

Dvě mladší dámy se k tomu převlékají za klauny a chodí bavit děti v Havířově, v Karviné či Frýdku-Místku, často navíc zavítají i mezi dětské pacienty do nemocnic.

Dvouletý Martínek vybral ve sbírce na svou léčbu přes 140 milionů korun.
Dojatí rodiče děkují lidem. Ve sbírce pro Martínka vybrali bezmála 150 milionů

Když přišel covid, babička šila roušky a její dcera je rozvážela. Po útoku Ruska na Ukrajinu obě pomáhaly s potravinovou a šatní sbírkou pro ukrajinské uprchlíky v havířovské knihovně. „Jak to všechno stíhám? No, nesedím u televize, stejně tam dávají velké ho…,“ konstatuje babička.

Tereza s rodiči jezdili pomáhat Ukrajincům i přímo na nádraží v Bohumíně. „Chodili jsme hlavně v noci, kdy bylo dobrovolníků málo. Prospali jsme se pár hodin, šli do práce a pak ještě na sbírku do knihovny. Mě to ale tak bavilo, že jsem únavu nevnímala,“ popisuje osmačtyřicetiletá žena.

Podporu uprchlíků jim přitom někteří vyčítali. Prý by raději měli pomáhat chudým Čechům. Jenže to se netrefili. Bohdana jezdila pro zbylé polévky do restaurací a rozvážela je bezdomovcům, všechny pak dělají sbírky vánočního cukroví a roznášejí ho lidem bez domova. „Ale i za pomoc jim jsme tady v Havířově dostaly pořádnou čočku. Taky jít volit prezidenta ve flanelkách byl docela odvaz. Někdy tu zafunguje lidská malost. I za zdejší volební výsledky se občas trochu stydíme. Ale z regionu bychom se neodstěhovaly, jsme patriotky a máme to tu rády,“ shodují se.

Pomáhat jde i s minimem peněz

Pozitivní přístup k životu a ostatním lidem chtějí dámy šířit i dál. K pomoci druhým toho totiž člověk prý ani moc nepotřebuje. Třeba když měla sousedka vážně nemocné dítě, začala Bohdana vyrábět bižuterní soupravy a prodávala je. „Brzy se ke mně přidala i moje kamarádka Sylva a já jsem mohla sousedce pár tisíci přispět. Pak už se to nabalovalo a pomáhaly jsme dalším nemocným dětem v Havířově,“ líčí.

Přes Facebook se svou známou uspořádala materiální sbírku - vybíraly deskové hry pro dětskou onkologii v Ostravě. „Já sociální sítě miluju. Když je člověk dobře uchopí, mohou být velmi užitečné. Ale někdo tam holt dává příspěvky, že snídá, obědvá a večeří,“ říká.

Babička, dcera a vnučka s šekem na své charitativní akci.Babička, dcera a vnučka s šekem na své charitativní akci.Zdroj: se svolením rodiny Pufferových

Také Tereza nedá na sociální sítě dopustit a snaží se na nich charitativní činnost zviditelňovat. „Přijde mi nesmysl o dobrých skutcích nemluvit. Když napíšu, komu jsem pomohla, přidají se ke mně další lidi,“ vysvětluje. Nedávno třeba darovala plazmu a utržené peníze dala na dobrou věc. „Chci o tom natočit video, jak můžete pomoci hned dvakrát, aniž byste na začátku měli nějaké finance,“ plánuje.

Ilustrační snímek
Češi chtějí pomáhat i po smrti. Dobročinné závěti jsou čím dál populárnější

Její maminka souhlasně přikyvuje a dodává: „Ano, v naší dobročinnosti jsme pro své okolí velmi infekční.“ Libuše se spokojeně usmívá a shrnuje: „My jsme zkrátka taková správně praštěná rodina. Máme heslo: Humor je sůl života. A kdo je dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.“

Hrdě také vypráví, jak má Tereza na to, že je praštěná, přímo lékařský dokument. Na svatební cestě po Srí Lance jí totiž opice hodila z palmy na hlavu kokos. „Nejčastěji prý lidé ochrnou, či je to dokonce zabije, já neměla ani prasklou lebku, ani otřes mozku. Ona ta opice naštěstí vypila z kokosu mléko. A taky jsem dost tvrdohlavá,“ směje se Tereza.

„No jo, tvrdohlavé jsme všechny. Kokos si na nás nepřijde,“ uzavírají pobaveně.

Ženy tří generací

I když se stále v některých oborech potýkají s překážkami, předsudky a nerovností, nelze oddiskutovat, že jim patří značná část dnešního světa. Daleko větší než kdy dřív, i když stále ne tak velká, jak by nejspíš bylo třeba.

„I proto jsme se s kolegyní Zuzanou Hronovou rozhodli vytvořit seriál Ženy tří generací. Abychom čtenářům nabídli silné a zajímavé příběhy a zároveň ukázali, jak blízko i daleko k sobě mohou osudy žen napříč generacemi i v jedné rodině mít,“ vysvětluje zástupce šéfeditora Deníku a jeden z tvůrců projektu Vojtěch Kučerák. Nový díl seriálu najdete vždy v úterý v tištěném Deníku a na webu deník.cz.