Dlouhé služby trvající desítky hodin nemají obdobu podle zdravotníků v žádném jiném povolání. „Byla otázka času, kdy se doktoři ozvou a začnou se bouřit buď jednotlivě, nebo takto kolektivně,“ říká gastroentorolog Pavel Vaněk z Endoskopického centra nemocnice Kolín, který v minulosti sloužil na interně.

Novelou zákoníku práce dojde podle lékařů k legalizaci extrémního stavu, který tu je dlouhá léta běžný. „Mám za sebou dvanáct let služby. Když jsem začínal, tak docházelo k tomu, že člověk přišel do práce v pátek ráno a odešel v pondělí odpoledne. Sám jsem to zažil. Teď už ty směny takto drsné nejsou – zpravidla jde o čtyřiadvacetihodinové služby, pokud lékaře nezdrží třeba operace,“ popisuje zase chirurg z Prahy, který si nepřál být jmenován, ale redakce jeho jméno zná.

Oba lékaři se shodují, že s novelou zákona se legalizuje stav, při kterém budou lékaři sloužit o šestnáct hodin týdně déle než kdokoliv jiný. To jim připadá neférové a diskriminační. Panuje také obava, že se tím prohloubí nedostatek lékařů u nás, protože se opět sníží atraktivita povolání.

Běžný den lékaře je nesmírně vyčerpávající

Dlouhodobě je takový stav pro lékaře extrémně vyčerpávající a jak upozorňují, je také nebezpečný pro pacienty. „Dnes je péče strašně nadužívaná, že v té službě je doktor tak strašně vytížený, že nemá šanci si odpočinout a potom nemůže další den normálně fungovat,“ popisuje Vaněk s tím, že si v takových službách připadal jako ve stavu, kdy je člověk opilý.

Sám chodil za dob služeb do práce před sedmou ráno. Do sedmi si pročetl dokumentaci pacientů, co bylo nového, co se stalo o víkendu nebo o službě předtím. Následovala vizita, poté se šlo na ranní hlášení, kde se referuje o tom, co se dělo ve službě, rozdělila se práce a pak se vracel na oddělení – objednávat vyšetření, upravovat léčbu a řešit všechny potřebné věci, kterých byla celá řada. To většinou zabralo podstatnou část dopoledne.

Pokud měl štěstí, stihl i oběd. Odpoledne se psaly propouštěcí zprávy, do toho byl nějaký příjem, takže opět záležitosti stran péče o pacienty. Pokud sloužil, v 15 hodin bylo hlášení, to už musel mít všechno hotovo, což například pro začínající lékaře, kteří často dostávají neoblíbené a nechtěné služby, je často problém, protože práce je hodně.

Dále šel na příjmovou ambulanci, která sloužila jako akutní ambulance a tam si službu přebral. „Přebral jsem mnohdy od 3 do 15 pacientů (někteří zůstali, nedalo se to stíhat) a do toho jsem ještě pokračoval v práci s pacienty, kteří do ambulance přicházeli. Takto se pokračovalo do noci, do toho jezdily sanitky. Kolem 2-3 ráno se to někdy uklidnilo, člověk měl možnost si na chvíli lehnout a v 6 se vstávalo a začínal další pracovní den. Šli jsme na vizitu a ke svým pacientům. V 15.30 jsem šel domů,“ popsal denní praxi pro Deník.

Situace se mění s jednotlivými pracovišti a podle aktuálních personálních podmínek. Praha je na tom v tomto ohledu trochu lépe, protože je tu lékařů zpravidla dostatek, i tak ale slouží minimálně čtyřiadvacetihodinové směny, které se můžou protáhnout.

Služby lékaře živí

Problémem je i fakt, že lékaři jsou často na přesčasových službách existenčně závislí. „V nemocnicích si službami prakticky vydělávají. „Když jsem byl ještě v nemocnici, tak nebyl plat na hlavní pracovní poměr žádná sláva. Většinou jsme k tomu měli ještě dohody právě proto, aby se pokryly přesčasy – aby se celý systém legalizoval,“ říká pražský chirurg a Vaněk ho doplňuje: „Politikům zatím ještě nedochází, že pokud si chtějí udržet lékařskou špičku, která by tu mohla být, je potřeba zaplatit. To, že nás práce baví a máme ji rádi, je sice hezké, ale člověk chce mít samozřejmě také nějaké důstojné živobytí. A pokud se má té práci věnovat naplno a investovat do toho veškerý svůj čas a potažmo i zdraví, tak chce mít za tu oběť i adekvátní ohodnocení.“

Dlouhodobá systémová chyba

Podle pražského chirurga se jedná o systémovou chybu, která se dlouhá léta zanedbává. „Neznám přesné řešení, ale myslím si, že jsou v některých částech republiky pracoviště, která jsou zbytečná. V určitých městských malých nemocnicích se drží služby, které se držet nemusí. Nemocniční síť je podle mě možná moc rozsáhlá,“ upřesňuje s tím, že kdyby se zúžila, tak by lékaři mohli sloužit jinde a služby by se tak více rozložily. Obnášelo by to ale, že když pacienta potkají obtíže třeba uprostřed noci, jel by do nemocnice o pár kilometrů dál.

Lidé také podle lékařů jejich služby často zneužívají a podceňují prevenci. „Když budeme mít dobrou prevenci, tak je menší šance, že budete potřebovat akutní pomoc ve dvě hodiny ráno. Samozřejmě, slepák vás přepadnout může, ale infarktu se dá předcházet. V systému v poslední době prevence nefunguje a také nevím, jak někoho k prevenci donutit,“ doplňuje chirurg.