Před 75 lety Japonci vyslali další smrtící zbraň: kamikaze, piloty bez slitování

Dobytím Iwodžimy a invazí na Saipan přenesli Američané válku v Tichomoří na domácí japonskou půdu. Už se nebojovalo o nezávislé ostrovy, ale přímo o japonské území, čemuž odpovídal i neuvěřitelně tvrdý japonský odpor.

Dne 19. března 1945 začaly palubní letouny startující z amerických letadlových lodí operačního svazu 58 viceadmirála Marka A. Mitschera útočit na základnu Japonského císařského námořnictva ve městě Kure, ležícím v jižní části prefektury Hirošima. 

Jako zuřiví pavouci. Japonci byli v bitvě o Iwodžimu zákeřní, Američané trpěli

Američané zasáhli a poškodili bitevní lodě Jamato, Haruna, hybridní bitevní lodě Ise a Hjúga, čtyři letadlové lodě (pro které ale již Japonci tou dobou neměli letadla) a další plavidla. Jamato, v té době největší bitevní loď na světě, byla lehce poškozena na můstku.

Dne 26. března 1945 se pak americké jednotky 77. pěší divize generála Andrewa Davida Bruceho vylodily na ostrově Kerama rettó v souostroví Rjúkjú. Nebylo to ale zadarmo: na bitevní lodě, jež je přivážely, začali opakovaně útočit sebevražední japonští piloti. 

Předzvěst krvavé bitvy o Okinawu

Zásadním cílem spojeneckého postupu byl ostrov Okinawa, nacházející se pouhých 350 kilometrů jižně od třetího největšího japonského ostrova Kjúšú, jenž představoval logický odrazový můstek pro útok na samotné Japonsko. Japoncům však strategický význam Okinawy pochopitelně neunikl. V březnu 1945 proto japonské vojenské velení vyhlásilo Okinawu za "ústřední bod rozhodující bitvy při obraně vlasti".

Důsledek této deklarace byl pro Američany drsný - boj o tvrdě bráněnou Okinawu se pro ně stal nejsmrtelnější a nejkrvavější bitvou v celé historii války v Tichomoří. Vyžádal si životy téměř 10 tisíc amerických vojáků. A většinu z nich měli na svědomí právě piloti kamikaze.

Fanatický japonský odpor. Než by se v bitvě o Barmu vzdali, raději volili smrt

"Japonská reakce na naše útoky byla intenzivní a fanatická," poznamenal později americký voják Ray Stone, člen posádky letadlové lodi Intrepid, na níž v březnu 1945 téměř nepřetržitě útočila japonská letadla, jak konvenční, tak řízená sebevražednými piloty. 

Když se Intrepid dostala do blízkosti japonských ostrovů, všimla si jí i japonská propagandistická rozhlasová stanice Tokio Rose, jež jí ve svém vysílání údajně věnovala následující chladnou zmínku: "Vítáme Intrepid v oblasti Okinawa… Divize kamikaze číslo 147 se k vám připojí ihned po vašem příjezdu." Tuto výhrůžku splnili japonští piloti do puntíku.

Třásl se jako osika

Jak letecké útoky proti americkým lodím vypadaly? Svědectví o tom podal po válce například námořní důstojník William Lindenberger, který na Intrepidu velel protiletadlové baterii.

Takhle vypadal v jeho podání střemhlavý útok japonského dvoumotorového bombardéru: "Pálila po něm naše pětipalcová děla, ale pořád se blížil. Zaměřili jsme na něj kulometná dvojčata, nastavili jsme je na tři tisíce yardů, ale propracovával se pořád blíž. Viděl jsem, jak se do něj neustále zasekávají naše stopovky, od křídla ke křídlu až po jejich špičky byl v plamenech, ale pořád se blížil. Už jsem si myslel, že do nás narazí, že naletí přímo do našich kulometů, ale těsně předtím, než nás zasáhl, se přece jen zanořil pravým křídlem do vody a převrátil se zhruba jen sto až sto padesát stop od lodi. Došlo k výbuchu a zalila nás obrovská vodní sprcha."

Neslýchaná zvěrstva. Při bitvě o Manilu byli Japonci jako utržení ze řetězu

Obranná střelba nakonec sebevražedného pilota vychýlila a zastavila, jeho exploze v těsné blízkosti lodi však způsobila i nějaké škody na její palubě. Nezbavila ji však bojeschopnosti.

Střelec z kulometu, který na bombardér do poslední chvíle pálil, byl podle Lindenbergových slov po celou dobu palby pevný jako socha a přesný jako hodinář, ale když japonský útočník skončil ve vodě těsně vedle lodi, roztřásl se jako osika…

Spojenci se nedali zastavit

Podobných příběhů se odehrála během března a dubna v oblasti japonských ostrovů celá řada. Americký postup se však už nedal zastavit. I přes fanatický japonský odpor se spojenečtí vojáci dokázali ještě 26. března na ostrově Kerama rettó vylodit, překonat odpor místní nevelké posádky a ostrov ovládnout.

Britská tichomořská flotila admirála Rawlingse, označovaná také jako operační svaz 57, mezitím zaútočila na letiště a další cíle v souostroví Sakašima Gunto. Po ovládnutí souostroví Rjúkjú a Nansei pak americké námořní síly zahájily útok proti Okinawě, kde se vylodily dne 1. dubna. 

Dokonalý plán. Před 75 lety se povedla jedna z nejodvážnějších válečných akcí

Na odpor se jim postavil intenzivní proud kamikaze letadel, který se od 6. dubna proměnil v jednu obrovskou leteckou vlnu. Japonci nasadili proti bojujícím Američanům 700 letadel, z nichž polovinu řídili sebevražední piloti. Neustálé letecké útoky si vyžádaly tisíce amerických životů, jenže neměly žádnou další oporu. Japonské námořnictvo už bylo z větší části vyřazeno.

Poslední velkou operací japonského císařského námořnictva se stala sebevražedná mise už zmíněné bitevní lodi Jamato, v té době největší bitevní lodi na světě. Odpoledne 6. dubna 1945 vyplula z Japonska spolu s devíti dalšími doprovodnými plavidly prakticky bez leteckého krytí proti spojeneckým silám u Okinawy. Den po vyplutí však zpozorovala toto uskupení americká průzkumná letadla. Následně je napadly palubní letouny z amerického operačního svazu letadlových lodí 58, operujícího u Okinawy.

V Tichomoří byly nalezeny vraky dvou japonských letadlových lodí

Během dvouhodinové bitvy byl japonský svaz téměř celý zničen a císařské námořnictvo jako bojeschopná síla přestalo existovat. Bitva o Okinawu však i přesto trvala až do června 1945.