Ten den byl slunečný a paprsky jasného světla pronikaly úzkými zamřížovanými okny i do vězeňských kobek bostonské věznice. V jedné ze špinavých místností na zemi seděla žena, k níž si ještě donedávna sousedé chodili pro rady a pomoc, pokud někdo z nich onemocněl. Jenže teď se jí obyvatelé osad Massachusetts Bay Colony na východním pobřeží současných Spojených států amerických báli. Margaret Jonesová totiž ve vězení skončila pro obvinění z čarodějnictví. 

V jasném světle onoho slunečného jarního dne roku 1648 do její cely nahlížel soudem najatý lovec čarodějnic, který měl poznat, zda je obviněná skutečně tím, za co ji pokládají její sousedé. A to, co viděl, znamenalo pro nešťastnou ženu prakticky rozsudek smrti. „Možná byl blázen, možná vypil příliš moc piva, které se vařilo v pivovaru v zadní části vězení - možná to byl jen obyčejný lhář. Každopádně prohlásil, že v jednu chvíli spatřil v náručí Jonesové dítě. A když jej zahlédl, dítě rychle vběhlo do jiné místnosti, kde se rozplynulo ve vzduchu,“ uvádí web Celebrate Boston. 

Vzhledem k tomu, že scéna, kterou muž údajně spatřil, byla jako vystřižená z příruček pro rozpoznávání čarodějnic, Jonesové už nebylo pomoci. Množství "důkazů", které proti ní nashromáždil soudní tribunál, bylo tak velké, že byla nakonec odsouzena ke smrti. Popravena byla 15. června přesně před 375 lety. Její smrt stála na počátku zřejmě nejmasivnějšího honu na čarodějnice na americkém území, který vyvrcholil slavnými procesy v Salemu. 

Příliš schopná léčitelka

Když se Margaret Jonesová v roce 1613 narodila (zřejmě na území současné bostonské čtvrti Charlestown, kde pak žila v dospělosti), o něčem takovém jako čarodějnictví se v Severní Americe nemluvilo a nevědělo. To v Evropě byla situace jiná. Na starém kontinentu se tehdy už téměř dvě století množily hony na čarodějnice a lidé obvinění z čarodějnictví končili ve velkém na popravištích. S příchodem dalších Evropanů na území dnešních Spojených států amerických se ale postupně strach z řádění čarodějnic přenesl i sem. A stejně tak vyústil v davovou hysterii a děsivé senzační procesy.

Centrem amerického honu na čarodějnice se ve druhé polovině 17. století stala oblast Nové Anglie v severovýchodním cípu USA. Jejím srdcem byly práve osady, v nichž žila Jonesová, která se stala historicky druhou popravenou osobou odsouzenou za čarodějnictví v dané oblasti.

První popravenou byla podle Brooklyn Museum v roce 1647 jistá Alse Youngová, o jejímž příběhu se toho ale dodnes příliš neví. Podle některých zdrojů byla vdovou. „Vědci nyní věří, že mnoho obvinění žen z čarodějnictví podnítila chamtivost. V patriarchální kultuře 17. století společnost požadovala, aby dědictví přecházelo z muže na muže. Mohlo se právě toto promítnout do obvinění Youngové? Počátkem roku 1647 se také Windsorem, kde žila, prohnala nějaká epidemie, při které umírali mladí i staří. Pokud byla Alse Youngová místní léčitelkou nebo bylinkářkou, která nedokázala zabránit jejich smrti, pak z ní mohla být viněna,“ nastiňuje web Wednesday Women. 

Život Alse Youngové tak ukončilo oběšení, nikdo ale netušil, že je jen první z mnoha. A už vůbec ne na jiném místě žijící Jonesová, která ji však měla zhruba o rok později následovat na věčnost, obviněna ze stejného zločinu. Vaz této ženě doslova zlomily její dovednosti. Lidé v Nové Anglii totiž začínali být po řečech nových usedlíků z Evropy stále citlivější na cokoliv, co se vymykalo, a začali to přikládat nadpřirozeným schopnostem. 

| Video: Youtube

Margaret Jonesová byla jednou z těch, které se lišily. „Jako mnoho jiných žen v domácnosti dané doby i Jonesová dokázala míchat uklidňující nápoje a léčivé odvary z bylinek a bobulí. Navštěvovala nemocné sousedy a ordinovala jim své nápoje na jejich neduhy. Jenže brzy se o ní začala šířit šeptanda. Kde se to naučila? Jak dokáže míchat jednoduché nápoje, které ale přitom mají tak zázračné účinky? Něco je špatně! Děje se tady něco tajemného, nač musíme dávat pozor! Pomluvy stále narůstaly, až se donesly k uším správců osady. A brzy na jaře roku 1648 byli tato dobrá žena i její manžel zatčeni a vhozeni do bostonského vězení,“ uvádí web Celebrate Boston.

Omámení sousedé a čarodějničin skřet

Soudnímu tribunálu, který měl rozhodnout, zda je Jonesová opravdu čarodějnicí, předsedal tehdejší guvernér Massachusetts Bay Colony John Winthrop, jehož zápisky jsou jedním z hlavních zdrojů o jejím případě. Čarodějnictví bylo v danou dobu v oblasti už trestné (do právních předpisů se promítlo jen o několik let dříve, když se z Evropy donesly první zkazky o této činnosti) a hrozil za něj trest smrti. 

Problémem ale bylo, jak ho prokázat. „Důkazy proti Jonesové byly nakonec nasbírány podle pouze o rok dříve vydané příručky anglického lovce čarodějnic Matthewa Hopkinse,“ uvádí web History of Massachusetts. 

close John Winthrop, guvernér Massachusetts Bay Colony, který byl jednou z klíčových postav v procesu s údajnou čarodějkou Margaret Jonesovou. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in John Winthrop, guvernér Massachusetts Bay Colony, který byl jednou z klíčových postav v procesu s údajnou čarodějkou Margaret Jonesovou

Jedním z nich byly samozřejmě výpovědi jejích sousedů, kteří jakoby už zapomněli, jak jim tato žena mnohokrát pomohla. „Bylo zjištěno, že má zhoubný dotek, protože mnoho osob, mužů, žen a dětí, kterých se dotýkala a k nimž cítila jakoukoliv nelibost, začalo trpět hluchotou nebo zvracením, prudkými bolestmi a nemocemi. Těm, kteří odmítli použít její lektvary, říkala, že se nikdy nevyléčí a jejich nemoci a bolesti pokračovaly podle jejích slov, přičemž nepomohl ani zásah všech lékařů. Některé věci, které předpověděla, se staly přesně tak - a vyprávěla i jiné věci, tajnosti, o kterých se nemohla dozvědět žádnými běžnými prostředky,“ shrnují Winthropovy zápisky některé z důkazů. 

Dále se postupovalo podle příručky. „Dozorci Jonesovou svlékli a prohlédli, a trvali na tom, že na jejím těle viděli znamení čarodějnice,“ uvádí web Women History Blog. 

Finálním testem pak bylo zmíněné pozorování najatého lovce čarodějnic ve slunečný květnový den. Hopkinsova příručka totiž tvrdila, že čarodějnice má být bedlivě sledována - v jistou chvíli za ní totiž prý přijde skřet, kterého krmí. A když onen muž vyprávěl, že viděl u Jonesové v cele tajemné dítě, nikdo už o její vině nepochyboval. Další lidé totiž náhle začali hlásit, že přesně takové tajemné dítě zahlédli i na jiných místech, kde se Jonesová pohybovala. 

Začarovaná loď

Jonesová marně trvala na své nevině a tvrdila, že jen vyráběla léčiva z úplně běžných bylin. Její vehementní snaha bránit se jen soudce utvrzovala v tom, že opravdu soudí čarodějnici. „Její chování u soudu bylo velmi nevybíravé, opakovaně lhala a nadávala porotě a svědkům,“ poznamenal si Winthrop. 

Soud tak nešťastnou ženu odsoudil k oběšení. Její popravu sledoval i tehdy dvanáctiletý John Hale, který později už jako úředník vznášel obvinění ve známých salemských čarodějnických procesech, aby poté, co byla z čarodějnictví obviněna i jeho vlastní manželka, zcela změnil názor a zasadil se o to, že hon na čarodějnice v Salemu a potažmo v celé Nové Anglii skončil. 

close Jedno z uměleckých zobrazení salemských čarodějnických procesů. Na zemi leží Mary Walcottová, jedna ze svědkyň, která tvrdila, že byla očarovaná. info Zdroj: Wikimedia Commons, William A. Crafts, volné dílo zoom_in Jedno z uměleckých zobrazení salemských čarodějnických procesů. Na zemi leží Mary Walcottová, jedna ze svědkyň, která tvrdila, že byla očarovaná

Jako dítě ale věřil, že opravdu sleduje popravu čarodějnice. „Den její popravy. Šel jsem ve společnosti některých sousedů, kteří se velmi snažili, aby ji přivedli ke zpovědi a pokání. Ale neustále se prohlašovala za nevinnou z toho zločinu. Pak ji jeden prosil, aby zvážila, jestli na ni Bůh neuvalil tento trest za nějaký jiný zločin, jestli se před mnoha lety neprovinila krádeží? Odpověděla, že něco ukradla, ale už to bylo dávno, a ona toho litovala a v Kristu bylo dost milosti, aby jí to dávno odpustil,“ zapsal si Hale. Podle něj až do posledního momentu odmítala, že by byla čarodějnicí. 

Jenže ve chvíli její smrti se stalo něco, co i poslední zbytky pochybujících přesvědčilo o její vině. „V den a hodinu její smrti Connecticutem zmítala prudká bouře (některé zdroje mluví o vichřici, pozn. red.), která vyvrátila mnoho stromů. Osadníci to považovali za další důkaz její viny,“ uvádí web Women History Blog. Winthrop dokonce o bouři mluvil jako o tornádu. 

Místní navíc vyděsil i další příběh týkající se Jonesové. Její manžel Thomas byl po ženině popravě z vězení propuštěn. Rovnou z vězení zamířil k lodi nazvané Welcome, která právě odplouvala na Barbados v touze opustit nenáviděné místo. Stalo se ale cosi podivného. Loď se totiž začala na vlnách extrémně naklánět ze strany na stranu. „Když se posádka dozvěděla, že na palubě je muž odsouzené čarodějnice, kapitán ho vykázal a Thomas byl opět zatčen. Poté už loď zůstala klidně stát,“ uvádí web History of Massachusetts. Logické vysvětlení nestability plavidla - byla na něm naložena osmdesátka koní, přičemž zvířata byla neklidná a neustále se pohybovala - nechtěl nikdo slyšet.

V následujících letech byly v Nové Anglií popraveny kvůli čarodějnictví desítky lidí, největší počet najednou pak při procesech v Salemu v roce 1692. Až salemská hysterie konečně podnítila představitele státu i církve, aby zasáhli, a tím nejbrutálnější hon na čarodějnice v dějinách Ameriky zastavili.