První jarní paprsek vrátí život vysoké peci č. 1

Jaro je symbolem probouzejícího se života a přesně to platí pro Dolní oblast Vítkovic.

„V roce 1998 tady posledním odpichem vyhasla sláva výroby železa, trvající téměř dvě století. Pak veškerý pracovní mumraj utichl a brány provozu se zavřely. A my je teď světu znovu otevíráme, boříme hranice, ploty a vrátnice a všechny k nám zveme,“ láká Jan Světlík, šéf strojírenských Vítkovic.

O čtrnáct let později se sem přesně s prvním jarním paprskem vrátí život. „Po roce tmy pec s první minutou jara v 6.14 ráno rozsvítíme, abychom všem ukázali, že je po roce rekonstrukce zpět. Už se na to moc těším. Myslím, že nejsem jediný, komu při vjezdu do Ostravy po celý ten rok chyběla zářící dominanta města, hrdý monument připomínající bohatou průmyslovou historii našeho města,“ konstatuje Petr Koudela, šéf sdružení Dolní oblast Vítkovice.

„A taky se samozřejmě těším, až se poprvé vydám na vysokopecní naučnou stezku. Vždyť kde jinde v Evropě můžeme nahlédnout až do toho nejhlubšího nitra vysoké pece,“ doplňuje Koudela s tím, že prohlídka „jedničky“ bude závěrečnou bonusovou součástí širší prohlídky v Dolní oblasti Vítkovic.

Ta bude začínat v areálu dolu Hlubina, pokračovat bude kolem kotelny ke starým koupelnám, kolem původní budovy první těžní jámy z roku 1852, dnešní kompresorovny, k budově tzv. uhelného prádla a podél koksovny až k samotné vysoké peci č. 1.

Křídla Fenixe zvedají pec z popela

„Vzpomínám si, jak jsme na začátku projektování stáli před tím šedesátimetrovým barákem a říkali si, jak tuhle hromadu železa vůbec zaměříme a přeneseme do výkresů. Že to bude problém, jsme zjistili hned poté, co jsme oslovili speciální kanceláře, které se zabývají zaměřováním staveb všichni to odmítli. My si formou pokus omyl tedy museli poradit sami,“ vzpomíná na začátky rekonstrukce vysoké pece Milan Šraml, ředitel společnosti Ars Vítkovice.

Poté se uvažovalo o využití pece. Na začátku měla mít jen naučný charakter, měla být prohlídkovou trasou po technologických celcích až do místa odpichu na odlévací plošině. Jan Světlík ale tehdy cítil, že by to bylo málo. Vstup architekta Josefa Pleskota do tohoto projektu potenciál pece nakonec rozšířil o nástupní místo pro návštěvníky kryté střechou zavěšenou na lanech.

„Střecha je ve tvaru roztažených křídel ptáka Fénixe, který pec symbolicky zvedá znovu z popela a dává jí nový život. Další přidanou hodnotou byly prosklený skipový výtah pro návštěvníky, plátěná střecha nad prostorem před odlévací plošinou nebo vstup přímo do těla vysoké pece. Tím bylo jasné, že pec nebude mít jen naučný charakter, ale i společenskou úlohu,“ popisuje Šraml.

Závěrem dodává, že první vítkovická vysoká pec prostě musí znovu žít svým každodenním životem, zrovna tak, jako jím žila v době své slávy, kdy byla na špičkové evropské technologické úrovni a její produkce byla v dalších formách využívána po celém světě.