Očekává, že stále více lidí bude vystaveno zátěžím, které nezvládnou, a budou hledat finančně dostupný únik, tedy alkohol. Upozornil na to, že stále častěji se do vleku alkoholu dostávají ženy. Zvyšuje se nejen počet léčených alkoholiček, ale ještě výrazněji roste počet pacientek, které se dostávají do stadia delirií a ohrožení života. V současnosti tvoří ženy jednu třetinu pacientů léčících se ze závislosti na alkoholu.

Vzestup počtu žen závislých na alkoholu i drogách souvisí s jejich problematickou identifikací s ženskou rolí, na kterou mnohdy nejsou připraveny, uvedl Dvořák. Pacientky podle něj častomajípocit, žemělybýt raději klukem, procházely složitou pubertou, měly potíže se sexem. Mívají komplikované vztahy k vlastním dětem.

Dvořák uvedl, že na vzniku závislostí se ze 40 až 60 procent podílí dědičnost, častěji dědičnost z otce na syna a z matkyna dceru. Důležité je i chování matky v těhotenství, kdy negativní vliv mají zejména stres, alkohol, kouření, problémy s jídlem. V dětství jsou rozhodující rodinné faktory a riziko výrazně zvyšuje zkušenost s týráním a sexuálním zneužíváním. Do léčeben se dostávají pacienti zpravidla pro akutní závislost na alkoholu nebo drogách. Většinou se později prokážou i další diagnózy, jako jsou deprese, poruchy příjmu potravy, psychosexuální poruchy, zvýšená agresivita, patologické hráčství a obsedantně kompulzivní poruchy, což jsou nutkavé opakované myšlenky a potřeba jejich vykonávání. Při ústavní léčbě se nejprve léčí závislosti a jen u některých pacientů se v tomto omezeném čase podaří přidružené diagnózy potvrdit, konstatoval Dvořák. Rozhodující je pak doba po ukončení hospitalizace, protože většina pacientů se nikde nedoléčuje. Jejich přidružená duševní onemocnění je však mohou vrátit zpět k závislosti na alkoholu či drogách. Léčba zaměřená jen na abstinenci, která nebere v potaz přidružená duševní onemocnění, není efektivní.

Vznik závislostí, mechanismy proměny závislých osobností a cestu k osobnímu zrání několika pacientek zachycuje nová kniha psychoterapeutky Moniky Plocové nazvaná Všechno má svůj čas. Plocová do bohnické léčebny před osmi lety přišla jako pacientka závislá na alkoholu, která zároveň trpěla obsedantně kompulzivní poruchou. Později vystudovala a vrátila se do léčebny jako terapeutka a svůj příběh popsala v knize Na špičce ledovce, v níž čtenářům nabídla svůj prožitek pacientky i odborné rady. V další knize Ledové stopy zapomnění vypráví osudy žen z léčebny.