V současné době se hodně mluví a píše o ostravské kolonii Bedřiška. Stojí na hranici městských obvodů Mariánské Hory a Ostrava-Jih, tedy někdejšího Zábřehu. Kdo si přečte nebo poslechne - v souvislosti s tamními Romy - zprávy o Bedřišce, může nabýt dojmu, že jde o nelidské slumy, kde jsou příbytky všelijak poskládané z vlnitého plechu a starých desek, bez elektřiny, vody a kanalizace. To je ovšem velký omyl, kolonii Bedřišku tvoří několik řad takzvaných finských domků.

Historie dřevěných stavebnicových domů, kterých se v Ostravě v padesátých letech postavilo několik set, spadá do konce války. Humanitární organizace Spojených národů zvaná UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation and Administration) poskytovala zemím stiženým válkou potraviny, léky, ošacení a podobně, vedle toho se také snažila pomoci s tíživým nedostatkem bytů.

Poválečné řešení nedostatku bytů

Ten samozřejmě v českých zemích nebyl tak katastrofální, protože města a vesnice neutrpěly bombardováním a pozemními boji takové škody jako třeba sousedé v Polsku a jinde. UNRRA tedy dodala první stavebnicové dřevěné domky, které se mohly na připravených základech smontovat za několik dnů. Třebaže se jim říkalo finské domky, zkonstruovány byly ve Švédsku, mělo by se jim tedy spíše říkat švédské domky. Dodávaly se většinou v letech 1946 až 1949, mnohde ještě přicházely v padesátých letech. Byly dva druhy – přízemní a patrové. Ostrava, která měla dlouholeté zkušenosti s dělnickými koloniemi, měla zájem především o typ přízemní. V některých částech města byly stavěny ve dvojicích, jinde samostatně. Jejich součástí byly vždy dvorek se zahradou a hospodářskými budovami.

Docela moderní opravené domy

Když se v padesátých letech rozhodlo, že Ostrava bude kovárnou socialistického tábora a prudce narůstala těžba uhlí, začaly se montované finské domky vyrábět také u nás a ve velkém. Najdeme je v celé republice, v našem městě jich bylo hodně ve Slezské Ostravě, Radvanicích a Bartovicích, ve zmíněných Mariánských Horách a Lhotce.

Ve Lhotce je dodnes patnáct finských domků v části zvané Stará čtvrt. Třebaže životnost těchto domků byla jen třicet let, jsou tu stále a lidé si je velmi pečlivě opravili, zateplili a modernizovali. Paní Marie Komeiserová zde bydlí od padesátých let. Dům je opraven, přistavěla se garáž. Je to pěkné bydlení. Dům i místo si pochvalují i ostatní obyvatelé, kteří by v žádném případě neměnili, jsou zde velmi spokojeni. Do původních domků ovšem přibylo obyvatelné podkroví, upraveny jsou k obývání i další místnosti pod přízemím. Miroslav Bezděk potvrzuje, že kolonii nechal postavit pro své zaměstnance Důl Eduard Urx, on sám zde bydlí přes patnáct let, a to, že si tady koupil domek, považuje za nejlepší krok svého života. Je zde úžasné bydlení, třebaže se to začíná horšit, protože z druhé strany kolonie si stavějí honosné vily milionáři z Ostravy a toho klidu už ubývá.

Mýtus zvaný kolonie Bedřiška

V kolonii Bedřiška jsou stejné dřevěné domky finského typu jako například ve Lhotce. Kdo tento kout Ostravy navštíví, je udiven faktem, že kolonii lemuje ze dvou stran městský les. Žije tady dvacet pět rodin takzvaně bílých a dvacet osm romských. Ti, kteří zde bydlí již dlouho, Romové i bílí, mají většinou domky v dobrém stavu, natřené, opravené, udržované zahrady, pěkné ploty. Společně pak tvrdí, že se zdejší situace podstatně zhoršila v roce 1997, kdy sem byly přestěhovány některé romské rodiny ze zatopených oblastí Mariánských Hor a Přívozu. Od té doby začaly nesnáze se spolužitím. Na otázku, proč mají domek opravený a pěkný, zatímco jinde je v dezolátním stavu, odpovídají členové romské rodiny, že o domek dbají, protože se tady žije dobře, je to tu pěkné. Starají se o něho přesto, že majitelem je městský obvod Mariánské Hory, který jim na opravy nedá ani korunu. Byli by rádi, kdyby mohli domky získat do vlastnictví. Pak by se mnohem snáze do oprav investovalo. Ale bez vyřešení majetkových záležitostí je vše těžké.

Všichni potvrzují, že v domcích se zahradami bydlí rádi. Nepořádek prý dělá jen menšina Romů, kteří nepracují a vyvolávají hádky. Pravda je, že mnozí z Romů míní, že by se staré finské domy měly zbourat a město by mělo lidem nabídnout nové byty třeba v Porubě. Avšak někteří původní obyvatelé, kteří se odtud přestěhovali do paneláků a udělali místo Romům, dnes svého kroku litují. Bydlet v kolonii Bedřiška není – jak se nám to snaží někteří lidé namluvit – lidsky nedůstojné. Ty domky je ovšem potřeba opravit.