Většina duchovního a kulturního života někdejší Moravské Ostravy bývala spjata s kostelem svatého Václava. Bylo tomu tak i před tím, než se toto sídlo stalo městem. Archeologické výzkumy na místě původního farního kostela dokládají, že zde pravděpodobně již ve 12. století bývala slovanská osada.

Po požáru Moravské Ostravy v roce 1556 se na olomouckém biskupství dochovaly listinné záznamy o sporech ohledně ostravských farářů. V roce 1553 byl ve městě ustaven děkanát a ostravští faráři se potýkali se zatvrzelou luteránskou vírou místních měšťanů. Farář Mikuláš Peterka byl biskupem Vilémem odvolán, kvůli luterskému vyznání; byli vzati také rukojmí, kteří měli být za faráře hnáni k zodpovědnosti. Vroce 1570 se stal ostravským farářem Jan Chololecký, který byl zpočátku rozezlen, když po něm měšťané žádali „věci nebývalé ve zpovědi“, což se zřejmě týkalo veřejné zpovědi. Radní nechali dokonce Chololeckého uvěznit. Později se kněz Jan přizpůsobil. Biskupovi se pak donesla zpráva o jeho příklonu k luterství. Byl zatčen a uvězněn na hukvaldském zámku.

Jeho činnost byla zkoumána, zda nemá ve spisech nesprávné „sermony nebo extrakty“. Na přímluvu byl Chololecký propuštěn s podmínkou, že neuprchne. Sotva byl venku, utekl do Klimkovic k Hynku Bruntálskému z Vrbna, který ho biskupovi odmítal vydat. Ostravští dostali přísně nařízeno, aby Jana hledali a odvedli do vězení. Místo Chololeckého se stal ostravským farářem Jan Rokyta, který si při duchovní správě počínal sice energicky, ale taktně, takže si ho měšťané vcelku oblíbili. Když se ale nedal přemluvit k luterství, vznikl vůči němu odpor, takže z Moravské Ostravy odešel a stal se oltářníkem u svatého Apolináře v Olomouci.

Problémy s luterskou vírou se vyřešily v roce 1590, kdy nechal biskup Stanislav II. Pavlovský na měsíc uvěznit pro nekatolickou víru celou městskou radu. Ta ovšem již druhý den přislíbila poslušnost a akceptovala zvláštní biskupskou instrukci, podle níž nesměli ve městě pobývat nekatolíci. Tím náboženské spory v Ostravě z velké části skončily.