Nakonec do toho vnesl zčásti jasno velitel armádního uskupení, které obsazovalo Ostravu, generálmajor G. P. Jaškin. Píše o tom ve svých pamětech – zcela jistě pečlivě cenzurovaných, které vyšly v roce 1994 v Moskvě. Jde o paradox: zatímco současná média napadají například herce za spolupráci s StB, skuteční vlastizrádci z roku 1968 se jen usmívají. Zvláště ti, kteří sloužili a (pokud neumřeli) slouží rozvědkám našeho východního bratra dodnes.

V červenci 1968 přijela v noci do polského Těšína deputace ostravských komunistů. Vedl je první tajemník městského výboru KSČ Vladimír Brovják. Přesvědčoval generála Jaškina, že v Československu je kontrarevoluce a oni mají povinnost zasáhnout. Předal mu svazek dokumentů.

O politické situaci informoval generála také první tajemník krajského výboru KSČ Leopold Kovalčík. Za vojenský zásah se velmi přimlouval rovněž generální ředitel Vítkovických železáren Rudolf Peška. Byli s nimi i další „mladí soudruzi“, kteří zprostředkovali s generálem kontakt. Ani v současné době nejsou známa jejich jména, v Jaškinových pamětech chybějí. Co asi dnes dělají?

Zvláště dojemná situace nastala 19. srpna 1968, kdy – podle Jaškina – byly otevřeny tajné obálky s rozkazem obsadit Ostravsko. V tuto chvíli přivezl první tajmník městských komunistů Rybniku Jan Polaczek muže, který se představil jako Jaroslav Hrbáček, náčelník StB severomoravského kraje. Ten už v červenci 1968 podával sovětské straně – tvrdí Jaškin – podrobnou zprávu o situaci v zemi a regionu, o tom, kdo je kdo a jak se chová, jaká zastává stanoviska.

Hrbáček žádal: „Chci s vámi vstoupit do Ostravy, můžete mně věřit, nepodvedu vás.“ Poskytl jména některých soudruhů, kterým je možné absolutně věřit. A tak se také stalo. Vlastizrada byla později odměněna, Hrbáček se stal ministrem v nové vládě a byl povýšen do hodnosti generála.

Jaškin pak popisuje svůj vstup na krajský výbor KSČ v Ostravě, píše o konfliktech, například o tom, jak mu špatnou ruštinou vyčítal tajemník Evžen Morkes, že u nás nemají co pohledávat, jak zvládl slovní při s tajemnicí Jarmilou Němcovou a byl vystaven ostrým výtkám poslankyně Marie Mikové. Ale píše také o tom, jak další komunisté byli servilní a ochotní k jakékoliv spolupráci. A velmi si pochvaloval, že jich byla většina.