Pštrosí farmy, o kterých se ještě před několika lety mluvilo jako o podnikání, které by mohlo slušně vynášet, v posledních letech zlaté časy neprožívají. Tvrdí to oslovení majitelé farem na severovýchodě republiky.

„Ten prvotní rozmach a nadšení jsou už dávno pryč, snížili jsme stavy, nedáváme nová vejce do líhně. Necháváme si jen jeden chovný pár pštrosů. Proto ani nemáme maso, které bychom mohli prodávat,“ říká majitel jedné z pštrosích farem na severovýchodě republiky. Podle něj se v nemalé míře na situaci podepsala různá administrativní opatření. „Zpočátku se dali pštrosi chovat jednoduše, obdobně třeba jako slepice. Bylo to celkem lákavé. Navíc to jsou na chov zdravá zvířata, ani nesmrdí. Jakmile ale pštrosi získali statut hospodářského zvířete, vše se hodně zkomplikovalo a také pro nás prodražilo. Platíme za převoz na jatka, porážku na jatkách, veterinární potvrzení, peníze se kutálejí pryč s každým razítkem. K tomu všemu se začalo strašit ptačí chřipkou. O tom, jak to v současnosti vypadá, svědčí i to, že zatímco před několika lety k nám dojížděli Poláci a nakupovali pštrosí mláďata či maso, dnes je to naopak,“ pokračuje. Přidává i historku, která může na první pohled vypadat jako zábavná, na druhé straně vypovídá o nekompetentnosti. „Úřednice, která měla dávat různá povolení k mému chovu, zřetelně nevěděla, jaké zvíře vlastně chovám. Když jsem mluvil o pštrosovi, pořád říkala, že má dlouhá barevná pera v ocase. Takže po dvou třech větách jsem pochopil, že si plete pštrosa s pávem. To vše nakonec přispělo k tomu, že jsem se rozhodl chov utlumit,“ dodává chovatel.

Další chovatel pštrosů, Miroslav Kovařík z Bohumína-Záblatí, vidí situaci obdobně. „Určitě to není jednoduchý způsob podnikání. Zpočátku nebylo úplně lehké najít zákazníky. Více než deset let jsem tvrdě pracoval a budoval farmu, celou tu dobu jsem prakticky své podnikání dotoval. Když se objevily náznaky, že by mohlo jít o zajímavé podnikání, tak po nás začali chtít všechna možná potvrzení, za ta se samozřejmě platí. Nakonec jsem po těch dlouhých letech došel k závěru, že už farmu dále budovat nebudu. Pštrosi mi zůstali jen jako takový doplňkový program. Nechtěl bych ale, aby to vyznělo jako stěžování. Je to prostě tak. Přizpůsobil jsem se podmínkám, nechávám v chovu asi čtyřicet kusů. Ty mám spíše jen proto, že jsem časem k pštrosům získal vztah a ta práce mě baví. Na uživení to ale rozhodně není,“ dodal Kovařík.

Farma Vendelín bude pokračovat

OSTRAVA -Zatímco nemalá část chovatelů pštrosů se v posledních letech rozhodla chovy spíše utlumit, na farmě Vendelín v Radkově-Dubové na Opavsku pořád ještě zůstávají optimisty. „Určitě to není lehké, chov pštrosů je opravdu během na hodně dlouhou trať. Ty věci, které se týkají různých poplatků a administrativy, jsou pro majitele farem opravdu dost zatěžující. Proto také například plánujeme vybudování vlastní porážky pro pštrosy. Tady v okolí žádná není a my musíme zvířata vozit na porážku až do Čech. Neméně obtížné je ale také zvládnout věci týkající se chovu a odchovu pštrosů. To je hodně náročné,,“ vysvětluje Zdeněk Kristián, spolumajitel farmy Vendelín. V plánu má letos odchovat zhruba 250 pštrosích kuřat. „Ukazuje se stále jasněji, že malé a menší farmy, které se zaměřily na chov pštrosů, se uživit prakticky nemohou. Proto chceme chov rozšířit. Na druhé straně ale budeme určitě chtít zachovat ráz celé farmy i okolní krajiny a nemáme v plánu stát se megalomanským podnikem,“ dodal spolumajitel farmy Vendelín.