Úkolem každého z nich bylo sestrojit vozítko, které jezdí na solární energii. Vítězem byl vyhlášen ten, kdo dokázal svého jezdícího robota dovést do cíle v nejrychlejším čase. Stal se jím dvaadvacetiletý student Ostravské univerzity Marek Maťovka, který tak obhájil loňské prvenství. „Trvalo mi tři čtyři měsíce, než se mi podařilo robota sestrojit. Už je to tři roky, co jsem ho dokončil, ale neznamená to, že teď už nic nedělám. Pořád něco vylepšuji,“ řekl po závodě Maťovka, jenž se stal vítězem v nejvíce zastoupené kategorii – s elektromotorem bez mikroprocesoru. Jeho „mašina“ stihla ujet trasu dlouhou 1,8 metru za 1,91 sekundy. Nesoutěžilo se venku, ale v hale vysoké školy, kde byly připraveny speciální dráhy. Sluneční paprsky nahrazovaly 500W žárovky rozmístněné metr nad tratí.

Soutěž začala testovacími jízdami a přejímkou robotů přihlášených do soutěže. K testovacím jízdám měla středoškolská mládež k dispozici dvě solární testovací dráhy, jednu s časomírou. Studenti, kterým se během závodu robot pokazil, si jej mohli opravit na servisním pracovišti. Vozítka, která byla většinou velká jako dlaň mužské ruky, se po testovacích jízdách odložila do depa, odkud pak byla podle pokynů správce depa přemístěna na papírovou podložku se startovacím číslem.

„Není to tak snadné, každý robot musí projít před samotným kláním technickou kontrolou, kde se přeměřují rozměry a zkoumá napájení,“ sdělil jeden ze soutěžících Jakub Kirs, který přijel na soutěž z Prahy.

Soutěžilo se v několika kategoriích. Jednak podle typu vozítka, a to na robota se solárním pohonem, a také robota s vodíkovým pohonem. Další skupina byla dělena podle elektrické stavby – na robota bez elektroniky, s elektronikou a s mikroprocesorem. Speciální kategorií pak byl design vozidla.