Přesto na březích řek a rybníků vysedává žen s vlastním prutem poskrovnu. Na severu Moravy přesně 1503 oproti necelým 47 000 mužů. Většina žen prý nemá dostatek času, který si tato záliba žádá. Může je také odrazovat přetrvávající názor, že rybolov je "chlapská záležitost". Ženy rybářky tráví čas u vody nejčastěji se svými manžely. Najdou se mezi nimi i takové, které chytají takzvaně sólo. Ať samotné či s partnerem - na rybaření je fascinuje zvláštní kombinace klidu a adrenalinu.

"Rybaření zdaleka není jen chlapskou záležitostí. V povědomí lidí jako by se ale stále držel egoistický názor mužů, že ženy u vody nemají co dělat. Moje žena dokazuje svými úspěchy pravý opak. Minulý týden chytila dvacet kaprů, zatímco já jen tři. Jen kdyby takových rybářek bylo víc," povzdechl si Jiří Nevřela z Kravař na Opavsku.

Jeho žena Lucie je zatím jedinou registrovanou rybářkou na Kravařsku. Necelý rok společně podnikají za kapry několikadenní výpravy. Třiatřicetiletá rybářka-začátečnice si konečně splnila svůj dětský sen. "Zatáhla jsem do něho i svého muže, který kvůli rybám opustil motorky. Na rybaření mě fascinuje ten klid, který mě dobíjí energií. A když se do něho dostanu, tiše sedím a čekám, pak je kapr na háčku neuvěřitelným adrenalinem," svěřila se.

Dodala, že jako sportovní rybářka chytá metodou "chyť a pusť" a k velkým rybám má úctu. "Jde o ten boj, zda rybu pokořím a vytáhnu na břeh, nebo se utrhne a já zůstanu poražená. Ale každou chycenou rybu pohladím, než ji vrátím do vody se slovy 'A pošli mi tátu!'," řekla.

Další dávku adrenalinu prý zažívá, když musí vysvětlovat takzvaným masařům, proč svůj úlovek vrací zpátky. "Zásadně nesouhlasím s tím, že někteří rybáři-masaři rybu ubijí a vykuchají přímo na břehu, i když je to zakázáno," upozornila rybářka s rekordním devítikilovým kaprem dlouhým 76 centimetrů.

Se svým kapitálním úlovkem se pochlubila i Jolana Plášková z Orlové, která rybaří tři roky a takzvaně sólo. "Na ryby je potřeba mít čas, což je u většiny žen zřejmě problém. Mně už odrostly děti, takže si můžu dovolit být na rybách, to znamená pryč od lidí. Manžel nerybaří, ale podporuje mě. Občas jezdí se mnou a na břehu si luští křížovky," dodala s úsměvem.

Rybaří hlavně kvůli zvláštní kombinaci klidu a vzrušujícího lovu. "Když týden nechytám, mám absťák. Chybějí mi ty nádherné scenérie, které vidíte jen při nehnutém sezení na břehu. Příroda si za vámi sama přijde. Navíc jsem střelec a mám zálibu v lovu. Nedávno jsem chytla v Odře svého největšího kapra s 58 centimetry. Když se vyvalí hřbet ryby z tmavé vody… je to adrenalin, který doporučuji všem ženám," řekla úřednice z orlovské radnice.

Dodala, že ani jako sólo rybářka se při rybolovu necítí sama. "Na rybách vlastně jste i nejste sama, protože máte mezi rybáři hodně známých i přátel. Rybáři mě vnímají velmi pozitivně jako takové oživení břehu. Dokonce se někteří přiznali, že přesně vědí, v čem chodím oblečená, a podle toho mě poznají i z protějšího břehu," svěřila se.

Podle šéfa orlovských rybářů Josefa Nulíčka by mělo být takových zapálených rybářek víc. "Byl bych rád, protože rybaření je záliba pro všechny," řekl. Severomoravští rybáři a rybářky se sdružují v 58 místních organizacích. Sportovní a rekreační rybolov v povodí řek Odry, Olše, Bečvy a Moravy má více než stoletou tradici.