Zázrak: nejmladší bezdomovec našel domov

Liborka našli před měsícem ostravští městští strážníci ve stanu pod mostem u řeky Ostravice v centru Ostravy. Na toto krásné dítě se ale usmálo štěstí. Redakci Deníku se v sobotu ozval známý ostravský podnikatel a rodině Liborka nabídl byt. „Jedná se o zrekonstruovaný a částečně zařízení byt jedna plus jedna v Ostravě-Zábřehu. Aby se rodina dostala z nejhoršího, budeme za ni platit rok i nájem,“ řekl včera na společném setkání podnikatel, jenž si přeje zůstat v utajení.

„Jsem rád, že mohu tak krásnému chlapečkovi pomoci. Je vidět, že se o něj rodiče opravdu dobře starají. Sám mám stejně staré dítě, takže situaci rodiny Slavíkovy chápu a jejich příběh mě dojímá. Oddělit dítě od matky je podle mě opravdu až to poslední,“ vysvětlil svůj počin podnikatel, který už deset let spolupracuje také s nadací Terezy Maxové a podporuje dětské domovy v regionu.

Jak jsme již včera informovali, devítiměsíční chlapeček skončil pod mostem, protože jeho matka Michaela má panickou hrůzu ze sociálních pracovnic. Před dvěma lety se jí narodila dcera Viktorie. Tu jí však sociální pracovnice vzala hned v porodnici. „Tehdy mi slíbila, že až si najdu bydlení, Viktorku mi vrátí. To se ale nestalo a dcera dnes žije v pěstounské rodině v Třebíči. I proto jsem se teď na sociálku neobrátila, protože jsem se bála, že mi vezmou i syna,“ vysvětlila Slavíková a dodala, že udělá vše proto, aby dceru dostala zpět. „Nikdo, komu nevzali dítě, si neumí představit, co prožívám. Je to naprostá bezmoc, ponížení a hluboký smutek,“ popsala své pocity.

Sociálním pracovnicím chybí některé pravomoci

To, že se mnohé matky bojí sociálních pracovnic, potvrzuje i předseda ostravského sdružení Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan. „Těch rodin, které schovávají své děti před sociálními pracovnicemi po půdách, známe několik. Všechny se bojí, že jim děti dají do kojeneckého ústavu,“ řekl a dodal, že je nutné, aby se postoj některých sociálních pracovnic změnil.

„Musím se sociálních pracovnic zastat, protože mají velmi omezené možnosti. V obcích nemají téměř žádné pravomoci. V praxi to vypadá tak, že obce rozprodají byty a lidi vyhodí na ulici. Co potom můžou sociální pracovnice dělat? Jedině obtelefonovávat azylové domy,“ popsala současnou praxi Hana Žůrovcová ze Vzájemného soužití. Podle ní je zakopaný pes v tom, že obce cítí malou zodpovědnost vůči svým rodinám. „Je pro ně výhodnější, aby šly děti do dětských domovů, kde platí jejich pobyt stát - a je to hodně peněz - než aby se o rodiny staraly samy. To by se mělo rozhodně změnit,“ zdůraznila Žůrovcová.

Otec: Neplatili mi za mou práci

Na schůzku se včera dostavil také otec Liborka, který se zatím redakci vyhýbal. „Pracovat jsem chtěl, ale bohužel jsem za to často nedostal zaplaceno. Podle mých zkušeností se to děje v této zemi často a někteří rádobypodnikatelé to dělají běžně. Domnívám se, že pokud člověk poctivě pracuje, měl by za to dostat adekvátní plat,“ zdůvodnil své nesnáze čtyřiatřicetiletý muž a dodal, že se stal bezdomovcem právě kvůli tomu.

„Na nás bezdomovce se všichni dívají skrz prsty, ale mně je to jedno. I já jsem člověk a mám své svědomí. Těm, kteří nás odsuzují, bych rád vzkázal, ať si sami zametou před vlastním prahem,“ dodal.

Související články: