Městský obvod Mariánské Hory a Hulváky vydal propagační publikaci, v níž je uvedeno devět slavných osobností. Například mezi spisovatelem Františkem Sokolem Tůmou a třeba písničkářem a básníkem Jaromírem Nohavicou je uveden také řezník a uzenář František Pekárek. Ten proslavil zejména Hulváky tím, že vyrobil úžasnou pochoutku, které dal název ostravské klobásy. Narodil se roku 1899 v Hulvákách a řezníkem se vyučil u firmy Rösler v Moravské Ostravě. V roce 1924 si otevřel výrobnu a obchod s masem a uzeninami v Hulvákách v Žákovské ulici.

Později pracoval jako technolog v martinovském masokombinátu. Právě před čtyřiceti pěti lety se konala na Černé louce potravinářská výstava, na které klobásy od Františka Pekárka získaly jedno z nejvyšších ocenění. Byla to velká sláva, Ostrava té doby neměla kromě dolů a hutí moc věcí, na které by mohla být pyšná. Po klobáskách z Černé louky byla obrovská sháňka, ale nejprve byly dováženy do speciálních prodejen pro funkcionáře strany a ústředních úřadů v Praze. Takové obchody s nedostatkovým potravinářským zbožím měli političtí papaláši také v Ostravě. Sláva Pekárkových klobás rostla, a tak se nakonec začaly vyrábět ve velkém. Z jiných velkovýrobních firem jezdily delegace na zkušenou, aby zjistily, jak je možné, že se právě v tomto začouzeném a nepěkném městě podařil takový potravinářský majstrštyk. Ale v receptech nenašli nic světoborného. Maso v klobásech se skládalo z části pomleté a z části nakrájených kousků libového vepřového. V řezu to bylo pěkně vidět. Měly tak vynikající chuť, že si získaly v celé republice mimořádnou oblibu. I když se časem – jako v té smutné době všechno – začala jejich výroba všelijak šidit a jaksi „racionalizovat“. František Pekárek odešel v roce 1967 do důchodu, a když zemřel, zmizel ze světa i recept na zmíněné klobásy, protože nic nebylo zapsáno.

V roce 1996 si tehdejší vedení masokombinátu v Martinově s mrzutostí uvědomilo, že pod názvem ostravské klobásy vyrábí tuto pochoutku kdekdo a často v tak mizerné kvalitě, že by takové jídlo řezník Pekárek nevzal do úst. Název ostravské klobásy je dodnes dobrá značka, třebaže v mnohých případech skutečně už jen ta zvučná značka. Podle pamětníků a spolupracovníků Františka Pekárka nespočívalo tajemství jeho receptu na tuto uzeninu v kombinaci nějakého desatera cizokrajných koření, ale v prosté úvaze řezníka staré školy, která živnostníky vedla k poctivosti: do klobás patří jen nejkvalitnější suroviny, bez pomletých šlach, vyřazených masných odpadků, kůží, odřezků a podobně, jak se to dělá dnes. Mistr řeznický Pekárek by se obracel v hrobě vědět, co se do uzenin také přidává. Dům číslo čtrnáct v Žákovské ulici, kde míval řezník Pekárek obchod a výrobu uzenin, dodnes stojí. Škoda, že původní ostravské klobásy už dnes neumí nikdo vyrobit.