O chirurgii se říká, že je na ní něco božského. Lékař se skalpelem v ruce vstupuje mnohdy na tenkou čáru mezi životem a smrtí a jeho chyba rozhoduje o tom, kam se bude osud pacienta ubírat.

Tomáš Mrázek řídí chirurgické oddělení fifejdské nemocnice, patří k významným lidem v oboru, vyučuje na vysoké škole a podle pacientů a kolegů také k nejvlídnějším lidem. Minulý pátek stál v čele šedesátičlenného týmu, který čekal na pacienty z vřesinské srážky tramvají.

„Trauma plán je připraven k aktivaci při neštěstích velkých rozměrů. V Ostravě nebyl naštěstí vyhlášen už spoustu let. Naposledy snad při důlních neštěstích nebo tragédii na mostě Pionýrů. Ale to není tak důležité. Podstatné je, že všechno zafungovalo jak dobře promazaný stroj, během pár desítek minut byli v práci všichni, kdo tady měli být, a že byli zachráněni všichni, koho jsme přijali. Měl jsem z toho výborný pocit,“ řekl čtyřiačtyřicetiletý lékař, který vysekl všem lidem v akci poklonu.

„Teď s odstupem pár dní hodnotím páteční večer jako vrcholné vystoupení špičkového profesionálního týmu. Všichni věděli, co mají dělat, všechno klapalo. Bezprostředně po skončení akce jsem byl docela naměkko, protože se nám povedlo nejen všechny ošetřit, ale ještě přivést na svět malou Nikolku,“ vzpomínal včera Mrázek, který minulý pátek sám tolik neoperoval.

„Hromadný příjem při takové události se řídí jinými zákonitostmi než běžný zákrok. Hlavní koordinátor se nemůže zabývat jednotlivostmi, musí mít každou chvíli přehled, co se děje „na place“, a musí rozhodovat, co kdo bude dělat. Ale u zraněné těhotné ženy jsem byl přímo já. Byl to krásný moment, dívali jsme se na sebe se sestrami a s kolegy a skoro všichni byli dojati. Někdo se to snažil skrýt, někdo dal emocím průchod úplně, ale byla to zvláštní chvíle. Nebývám patetický, v chirurgii na to není čas a upřímně řečeno ani obecenstvo, ale tam se tomu málokdo ubránil,“ popisoval své pocity lékař, který v profesi navázal na svého tatínka, také význačného chirurga.

Primář důležitého chirurgického oddělení ale není živ jen skalpelem na operačním sále. Musí být také šikovným manažer, možná taky ekonom. „Patří to k sobě a pro mě osobně to je stejně důležité jako čistě lékařská práce. V dnešní době není možné se jen zavřít na sále a nechat ekonomiku bokem. Zdravotnictví je složitý mechanismus a počítat se musí. A velmi důležitá je nakonec taky personalistika, snažím se mít v týmu co nejlepší lidi a pak na ně také působit, ať jsou profesionály a také vlídnými lidmi. Pro pacienty je moc důležité, aby na ně byli zdravotníci hodní a chápaví,“ mínil ostravský patriot.

„Mám Ostravu rád a fifejdskou nemocnici považuji za jednu z tradičních institucí, které k městu patří. Vždyť v těchto dnech slaví své 160. narozeniny… Bez nadsázky je pro mě místo primáře tady tou největší radostí. Operoval tady můj táta, pro mě je to taky srdeční věc,“ řekl usměvavý primář, který ve volném čase hraje tenis a squash.

„Začal jsem studovat management, takže času není moc. Tenis i squash jsou pro mě opravdovým odreagováním. A nejraději mám, když vidím, jak moji soupeři a kamarádi těžce nesou časté prohry,“ zasmál se Tomáš Mrázek.

A jaké může mít úspěšný muž plány? „Fifejdská chirurgie je fungující mašinerie, ale pořád je co zlepšovat,“ dodal Mrázek.