Uctít památku obětí tramvajové nehody přišla v pátek večer asi stovka lidí. Zúčastnili se ekumenické bohoslužby v kostele svatého Antonína Paduánského ve Vřesině, nedaleko místa, kde k čelní srážce tramvají před šesti týdny došlo.

„Takové mše organizujeme v posledních letech v místech velkých tragédií v celé České republice,“ uvedl Martin Jániš z Psychosociálního intervenčního týmu s tím, že cílem duchovní akce byla vzpomínka na zemřelé, podpora jejich příbuzných a známých, poděkování záchranářům i posila všech pomocí modlitby.

Přišli i pozůstalí po šestiletém Tomáškovi, jedné ze tří obětí nehody. „Je to nepopsatelné, ti, co to nezažili, to nedovedou pochopit. Možná proto, že jsem také matka, se trochu dovedu vžít do jejich pocitů,“ přemítá Hanka, přítelkyně maminky zesnulého Tomáška. „Byl to kamarád mého syna, který se teď ptá, proč Tomášek už není venku?“ říká smutně Hanka. Ona sama jela tramvají až po pěti týdnech od nehody a necítila se příjemně.

Na severu Moravy šlo o první takovou bohoslužbu, dlouho se tady totiž tak tragická nehoda nestala a dříve se podobné mše nepořádaly. První ekumenická mše v zemi se konala po tragédii u jihočeských Nažidel, kde při nehodě autobusu zemřelo dvacet lidí.

Hlavními organizátory ekumenické bohoslužby v Ostravě bylo Krizové centrum spolu s místními duchovními. Řidič Petr Hroch, který zůstává jediným viníkem nehody, protože nepočkal na křížení s protijedoucí tramvají a vjel na jednokolejnou trať, na mši nepřišel. Několikrát už se ale pozůstalým za bolest, kterou jim způsobil, přes média omluvil. „Myslím si, že kdyby ten řidič přišel, mohlo to být pro něj očistné. Neskončilo by to nějakou pranicí. Setkáváme se totiž s názorem, že kus viny nese dopravní podnik. Podle lidí z obce mohl chybovat jakýkoliv jiný řidič, nota bene když na trati docházelo k omylům i dříve,“ míní psycholog Lukáš Humpl, spoluorganizá­tor akce.

Kněz Jaroslav Orawski, který měl v kostele kázání, řekl, že je osobně vděčný za slova omluvy a opravdové lítosti, která od řidiče zazněla, a vyzval lidi k odpuštění. „Vzpomínky na tragické události jsou smutné, ale po čase mohou být i jiné. Už teď můžeme být vděčni za obětavou pomoc záchranářů, za uzdravení zraněných, za pomoc přátel i za spontální účast celé Ostravy,“ konstatoval kněz.