Občas to musejí řešit na každé ostravské škole. Problém s názvem šikana. Když se dětskému kolektivu znelíbí některý spolužák, může se z něj stát opravdový chudák. Ne, že by dostával pravidelně takzvaně do nosu. Fyzické týrání dnes údajně až tak časté není. I děti většinou sahají po zákeřnější metodě šikany. Svou oběť „dusí“ po psychické stránce.

„Případů šikany není mnoho, snažíme se jí totiž předcházet. Učitelé si všímají různých podnětů a na děti působí ve spolupráci s rodiči preventivně. To se nám osvědčuje,“ sdělila k tématu Deníku Dagmar Dluhošová, ředitelka Základní školy Ostrčilova v centru Ostravy.

Případné obětí šikany mohou být podle ní děti, které přijdou do nové třídy a kolektiv je zkrátka odmítne přijmout. Lehké to nemusejí mít ani holčičky, které nechodí oblékány podle poslední módy. Ty pak totiž mohou slýchávat hanlivá slova od svých vyparáděnějších spolužaček.

„Fyzická šikana nebývá až tak častá, navíc se dá rychleji odhalit. Problém může být spíše s psychickým nátlakem. Ten bývá typický pro holky, které se kamarádí, a pak začnou z nějakých důvodů jednu dívku utiskovat. Ani si neuvědomují, že jde o šikanu,“ přidala svůj pohled na problematiku Ivona Klímová, ředitelka Základní školy Františka Formana v Ostravě-Dubině.

I na této škole ale podle jejích dalších slov dobře funguje preventivní program. „Většinou se pozná dopředu, že něco skřípe a předejde se tomu. Máme v tomto směru výbornou výchovnou poradkyni. Její práce je důležitá, protože děti jsou v období, kdy si vytvářejí svou osobnost. O to mohou být důsledky šikany horší,“ dodala ještě Klímová.

Na Základní škole Gen. Píky v Ostravě-Fifejdách se pak podle ředitele Jana Veselého osvědčuje kromě preventivních programů také schránka důvěry. Mnohé mohou prozradit i pravidelné anonymní ankety zaměřené na vztahy ve třídách, které dělá školní metodik prevence. „Někdo například napíše, že se mu nelíbí, když třeba Patrik ubližuje Kubovi. A už se to zjišťuje. Takové průzkumy, stejně jako schránka důvěry, odhalí hodně,“ uvedl Veselý s tím, že děti, jež jsou oběti šikany, by se měly svěřit také doma.

Největším problém jsou i podle něj sociální rozdíly v kolektivu. „Děti si berou nejraději za oběť spolužáka, který třeba nemá mobil, nosí horší oblečení nebo jeho rodiče mají horší zaměstnání,“ doplnil Veselý a závěrem řekl, že na škole zatím naštěstí neměli problém, který by úplně vybujel.

Psycholožka: Oběť šikany musí říct ne, tohle se mi nelíbí…

Šikanují vás? Řekněte to aspoň dvěma dospělým. Takovou radu dává dětem ostravská psycholožka Ludmila Mrkvicová. Proč to nestačí říct pouze jedné osobě? „Protože dospělí mají moc práce a mohli by to zapomenout,“ vysvětluje Mrkvicová a pokračuje: „Děti ale mnohdy nechtějí přiznat, že jsou obětí šikany. Bojí se, že tím dají najevo, že zklamaly. Také nechtějí být za takzvané žalovníčky. A v neposlední řadě je pro ně nepříjemné riziko, že by se pak šikana mohla ještě zhoršit.“ Šikana v dětském kolektivu se podle jejích dalších slov vyskytovala už v dávných dobách, dobré zázemí mívala například na internátních školách. A nelze říct, že by do budoucna měla vymizet. Mění se pouze její intenzita. „Záleží na tom, jaká je doba. Když převládá autoritářská výchova, tak děti více respektují normy. Když má ale navrch výchova ochranářská, tak děti získávají pocit, že mohou všechno,“ míní psycholožka. Nebezpečí šikany vidí mimo jiné v tom, že se většinou rozjíždí nenápadně, plíživě. „Oběť musí například ze začátku odevzdávat svačinu. Měla by hned říct ne, tohle se mi nelíbí. Jinak bude tlak narůstat. Když se děti rozhodnou někoho šikanovat, tak mnohdy umějí být pěkně ,hnusné’,“ podotýká dále Ludmila Mrkvicová. Podle jejích zkušeností je třeba dávat pozor i na ty děti, které nátlak na ostatní vyvíjejí. Když začnou se šikanováním už v první třídě, tak hrozí, že budou v dospělosti páchat trestnou činnost.