Některé děti, které se nepyšní zrovna jedničkami nebo dvojkami, mají strach. Ten jim kazí radost z nastávajících prázdnin. Vědí, že za svůj celoroční výkon budou potrestány nebo své rodiče zklamou. Některé děti se obracejí se svými problémy na linky důvěry, jiné se svěří učitelům, kteří se pak situaci snaží řešit. Někdy se ale děti z cesty ze školy nechtějí vrátit domů a ty nejnešťastnější z nich si sáhnou i na život.

Podle Bohuslavy Horské, ředitelky Modré linky, začaly první děti kvůli strachu z vysvědčení volat už v polovině června. Volaly i v pololetí, ale na konci roku je jich víc. „Je to tím, že na konci roku už žádného rodiče děti neuchlácholí tím, že se to dá ještě napravit,“ odhadla Horská.

Problém je podle ní v tom, jak se k výsledkům svého potomka stavějí rodiče. Často přenášejí své dávné touhy na děti a pomocí nich si chtějí splnit své sny, na které však oni sami nestačili, tím se dítě dostává do stresu a má strach. „Někteří rodiče jsou hodně ambiciózní a totéž vyžadují po svém dítěti. Chtějí po něm skvělé výsledky a mnohdy ho zbytečně trápí. Dvojku berou jako špatnou známku a chodí za své děti prosit o jedničky,“ vysvětlila ředitelka ZŠ Porubské 831 Milena Walderová.

Rodiče by měli rozlišovat, proč se jejich děti neučí dobře. Pokud se dítě během roku snažilo a učilo, a dobré známky stejně nezískalo, měli by se mu podle Walderové nejméně čtrnáct dní intenzivně věnovat, aby našly příčinu. Mnozí z nich však na své děti nemají čas, a tak za viníky označí pedagogy nebo dítěti jednoduše pohrozí trestem. „Stává se nám často, že rodiče obviňují kantory. Dítě vezmou na jinou školu s tím, že tam určitě bude mít lepší známky. Což je samozřejmě nesmysl,“ upozornila Walderová.

Nepřiměřené nároky způsobuje také prostředí, ve kterém se rodiče dětí pohybují. Mohou si v práci o svých ratolestech povídat a za jejich špatné výsledky se stydět. Právě kvůli uznání a prestiži přihlašuje v poslední době mnoho rodičů potomky na gymnázia. Pokud na něj potomek nechce nebo není studijní typ, dostane se ale do ještě většího stresu.

Dítě by mělo být během roku motivováno a to hlavně, pokud rodiče vědí, že je jejich potomek jen líný. „Měli jsme tady jednu žačku, které rodiče řekli, že pokud se zlepší, tak jí koupí nové kolo,“ uvedla Walderová, s tím, že se jí to zdá jako dobrý nápad. Dívka se totiž opravdu zlepšila. Rodiče by si však měli dát pozor, ať se z podobného slibu nestane demotivace. „Pokud rodiče dítěti řeknou, že s nimi kvůli známkám nepojede na dovolenou, tak ho ještě více vystresují a jeho výsledky se pravděpodobně stejně nezmění, spíše se ještě zhorší,“ dodala Walderová.

A jaký je tedy recept na špatné vysvědčení? „Dětem vždy radíme, aby se nebály a aby nic neskrývaly. Nabádáme je, ať jdou domů a otevřeně řeknou, jaké známky mají. Pokud mají špatné zkušenosti s reakcemi rodičů, posíláme je za známými, kteří je domů doprovodí,“ uvedla Horská s tím, že důležité je to, aby dítě přišlo s konkrétním návrhem, jak se v příštím roce zlepšit. „Rodičům radíme, ať se nerozčilují a zachovají klid, na výsledcích stejně už nic nezmění. Navíc to, jaké děti donesou známky, by měli tušit a zajímat se o to během roku. Vysvědčení je záležitostí celého roku a ne jednoho dne. Rodiče by měli vždy zhodnotit celý rok a zaměřit se na úspěchy svého potomka. Dobré je vymyslet každoroční akci jako je pozvání na zmrzlinový pohár, plavání nebo jízda na koni, kterou konec roku ukončí, a na který se děti budou těšit,“ dodala.

LUCIE LETÁČKOVÁ