Jeden z nich pilotoval Miloš Sedláček z Brna. „Je to nejbezpečnější způsob létání,“ řekl při této příležitosti Deníku.

Pluje vzduchem jako na vodě a cítí obrovskou volnost. Miloš Sedláček přičichl k balonovému létání poprvé před bezmála třiceti lety a dnes je mu největším koníčkem a prací zároveň.

„Věnuji se tomu od roku 1980. Byli jsme skupina kamarádů, která hodně jezdila do přírody. K balonovému létání jsme se dostali nejprve přes parašutismus a pak přes volné plachtění. Založili jsme svazarmovskou organizaci Aviatik klub a začali stavět první československý horkovzdušný balon,“ vzpomněl na úplné začátky Sedláček.

Chytlo to ho to podle jeho dalších slov okamžitě. Získal pilotní průkaz a od té doby bere v proutěném koši do vzduchu zájemce o vyhlídkové lety, či pluje oblohou s balonem potištěným reklamou pro nějakou firmu. Zájemců je spousta.

„Jsem ve vzduchu skoro pokaždé, když je dobré počasí. Ideální je slabý vítr 3 až 4 metry za sekundu, bez deště. Létá se ráno a večer, protože přes den bývá termické proudění, tedy svislé větry, ve kterých je balon neřiditelný,“ vysvětlil dále zkušený pilot a doplnil, že se létá i v zimě, a to dokonce celý den. „To jsou krásné lety,“ poznamenal.

Zemi jako na dlani vidí cestující v balonu většinou z výšky tří set až pěti set metrů. Během hodinového letu s nimi Sedláček vystoupá ale i do výše jednoho kilometru. Zajímavé pro mnohé může být, že v balonu nefouká. Vzdušné plavidlo se totiž pohybuje spolu s větrem, který ho posouvá dál a dál.

A tady narážíme na malé úskalí letu balonem. Nikdy se totiž předem přesně neví, kde se nakonec přistane.

„Mám s sebou GPS navigaci, předpokládané místo přistání ale teoreticky určím podle předpovědí už před startem. Důkladná příprava na let je důležitá. Princip řízení balonu je, že v různé výšce fouká vítr různým směrem,“ vyprávěl dále Miloš Sedláček a závěrem dodal: „V poslední třetině letu vybírám konečné místo pro přistání. Volím plochu bez elektrického vedení, nejlépe nějakou trávu, poblíž které je cesta, aby pro nás mohli přijet a dovézt nás zase zpátky.“

Takzvané prvoletce čeká po přistání ještě jedna příjemná záležitost – pokřtění šampaňským. Kromě spousty zážitků si navíc odnesou také pamětní certifikát.