Sedm let učili za polárním kruhem eskymácké děti. Teď přijeli manželé Nicole Beaulieu a Erin Blair do Ostravy a zařadili se do týmu učitelů z anglicky mluvících zemí, kteří stojí u počátku fungování první zahraniční školy v kraji. „Byla to pro nás výzva. Chtěli jsme získat nové zkušenosti, poznat jinou kulturu a jazyk, navíc jsme nikdy předtím nebyli ve střední Evropě,“ říká Erin.

Na uplynulých sedm let, které strávili za polárním kruhem, vzpomínají rádi. Pak ale přišel čas na změnu. Vesnici s devíti sty obyvateli v oblasti Nunavut, jednoho z nejřidčeji osídlených míst na světě, vyměnili za docela rušné město s třemi sty tisíci obyvateli obklopené průmyslovými podniky.

O příležitosti v Ostravě se dozvěděli od kanadské kamarádky, která už v Ostravě působila na partnerském dvojjazyčném gymnáziu. Do České republiky lákal Erina, který vystudoval politické vědy a historii, i fakt, že se chtěl podívat do poskomunistické země. „A potom bylo pro nás důležité, protože máme dvě malé dcery, aby šlo o bezpečné místo, kde je na úrovni lékařská péče,“ podotkla Nicole. K atraktivitě České republiky přispěl i hokej. České hokejisty znají z kanadských týmů a díky zimním stadionům nemusejí oželet ani krasobruslení, které patří mezi koníčky obou dcer.

Jaký je rozdíl ve výuce kanadských Eskymáků neboli Inuitů a dětí z dvanácti zemí světa, které chodí do mezinárodní školy v Ostravě? „Ve škole se učí čistě v angličtině podle britských osnov, není v tom v podstatě rozdíl oproti Kanadě,“ vysvětluje Nicol. Školu přirovnávají k anglickému ostrovu v Ostravě. „I děti, které zpočátku měly problémy a bály se komunikovat v pro ně cizím jazyku, nyní už od rána povídají a rychle do angličtiny vklouzly,“ pochvaluje si Nicole.

Jejich dvě dcery zase naopak nasávají český jazyk. Dobrý den, na shledanou, čau, děkuji, bez cukru, to byla první česká slova, která se naučily. „Čeština je těžký jazyk, ale eskymáčtina také,“ podotýká Nicole. Eskymáčtinou nebo spíše inuitským jazykem mluví tak málo lidí, že lokální parlament kanadského teritoria Nunavut vydal nedávno zákon na jeho ochranu.

Rodina nyní bydlí blízko Mariánského náměstí. „V nedalekém obchůdku nás už znají. Vědí, že přijdeme nakupovat se slovníkem,“ směje se Nicole. Na otázku, jak se jim líbí v Ostravě, odpovídají zajímavě. „Můžete žít na nejkrásnějším místě na světě, a být smutní. Můžete žít v New Yorku a nudit se. Záleží jen na vás,“ říká Nicole. A dodává, že Ostrava má svoje kouzlo, podobně jako třeba kanadský Hamilton, město v minulosti založené na ocelářském průmyslu, které prošlo podobným vývojem a transformací průmyslu, jaké prožívá Ostrava jen o několik desetiletí později.

RODINA. Paní Nicole pochází z francouzské větvě Kanaďanů a s dcerami mluví zásadně francouzsky. Pro Erina je rodnou řečí angličtina a tu pro komunikaci užívá on. Foto: Deník/ Adolf Horsinka

K tématu: První zahraniční škola v Moravskoslezském kraji s názvem 1st International School of Ostrava začala fungovat v Ostravě v září 2008. Navštěvuje ji asi 90 dětí z Indie, USA, Finska, Koreje, Kanady, Austrálie, Venezuely, Švédska, Gruzie, Francie, Dánska a také České republiky. Vyučuje se zde pouze v angličtině, a to na základě britského vzdělávacího systému. Škola poskytuje celosvětově platné vzdělání zejména dětem zahraničních investorů působících v Moravskoslezském kraji. Jde o soukromou školu, která sídlí v části Střediska volného času na Ostrčilově ulici, kterou si pronajala. (ha)