Dvanáctiletého Roberta si dvaačtyřicetiletá Dana a její o devět let starší manžel Dušan vzali z domova před čtyřmi lety. To mu bylo osm. „Postupně se snažíme měnit jeho pohled na svět a učit jej věci, které ostatní děti považují za samozřejmé. V rozumné míře se jej snažíme zapojovat do péče o mladšího nevlastního brášku, kterému sudičky moc nakloněny nebyly. Do života si přinesl těžké zdravotní postižení,“ říká Dana Horeličanová, která se kromě manžela při péči o Roberta a Alexandra mohla spolehnout i na svou maminku.

Alexandr potřebuje péči prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Jeho zrak je silně oslabený, téměř nevidí. Má také svalovou ochablost, takže nedokáže sám sedět, nemluví a ani nedrží hlavičku. „Jeho psychický vývoj odpovídá několikaměsíčnímu miminku. Když k nám přišel, nejenže neuměl mluvit, ale dokonce ani plakat. Vydával spíše jen určité zvuky, spíše až skřeky. Může to vypadat divně, ale pro nás byl úspěch, za kterým bylo ale hodně úsilí, když se plakat naučil. Sociální pracovnice, která se o něj dříve starala v ústavu, byla při návštěvě u nás téměř v šoku. Říkala, že ten pokrok je obrovský,“ říká jeho náhradní, ale zlatá maminka.

Podle ní už dokáže dát například najevo, kdy je spokojený a kdy ne. „Jestli vůbec a jak se jeho zdravotní stav a vývoj mohou pohnout dopředu, to nám nikdo říci nedokáže. Ze zkušeností lékařů ale probíhá vývoj obdobným způsobem postižených dětí ve skocích. Takže cvičíme, věnujeme se mu a věříme v další zlepšení,“ pokračuje Dana Horeličanová.

Stěhování v předvečer Štědrého dne

Před letošními svátky čeká na Horeličanovy velká změna. Budou se totiž stěhovat do nového domku do Karpentné. „Je to sice jen pár kilometrů od Třince, kde bydlíme nyní, ale fuška to bude. Jsem proto nervózní, nespala jsem teď dvě noci. Štědrý den bychom už ale měli prožít v novém,“ věří vystudovaná učitelka.

Jako čtyřčlenná rodinka budou ale Horeličanovi obývat novostavbu jen zhruba tři měsíce. „Rozrosteme se o pětici sourozenců ve věku od dvou do devíti let, kteří k nám přijdou z dětského domova. Je nám jasné, že to kafe, které si tak pomyslně chystáme uvařit, bude hodně silné. Domky, které pro pěstouny staví občanské sdružení Filadelfie, by se ale měly stát přístavem pro co nejvíce dětí z domovů a ústavů. Protože jde o pětici sourozenců, tak jsme je nechtěli rozdělit. Pochybnosti o tom, jak se nám to vše podaří zvládnout, mě přepadají dost často. Ty děti ale pomoc potřebují,“ dodává jejich budoucí náhradní maminka.

Kdo za tím vším stojí? Filadelfie

V tomto případě nejde o americké velkoměsto, ale o občanské sdružení. Jeho zakladatelem, ale také současným ředitelem, organizátorem a chlapíkem, který si na nedostatek práce stěžovat určitě nemůže, je Bruno Heider. „Začínali jsme v roce 2003. Za tu dobu jsme dostali z domovů a ústavů sociální péče zhruba třicet až čtyřicet dětí. Vycházíme z toho, že ani sebelepší domov dětem nemůže dát to, co vzor otce a matky v normální rodině. Ti by měli být zárukou, že svým dětem vtisknou základy křesťanské etiky a morálky. Rovněž city jako láska, něha, bezpečí, teplo domova se nahradit nedají,“ vysvětluje ředitel Filadelfie. Zároveň zdůrazňuje, že na rozdíl od dětských domovů, které jejich svěřenci po dovršení osmnácti let musejí opustit, projekt Filadelfie umožňuje, aby v rodinách zůstávali mladí lidé déle, než se jim takzvaně podaří postavit na vlastní nohy.

Plány do budoucna?

Už brzy by se sousedy Horeličanových měly stát další tři pěstounské rodiny. Ty by se měly nastěhovat do domků, které se v Karpentné Filadelfie chystá postavit. „Parcely už máme koupeny. Na všechny tyto domky budeme potřebovat zhruba šestnáct milionů korun. To už jsou dost velké peníze. Je proto jasné, že musíme spoléhat na pomoc sponzorů. Máme štěstí, že podnikatelé, které jsme oslovili v minulosti, s námi počítají a pomáhají nám pořád. Výrazně nám pomohl třeba ČEZ, ČEPS, ale také menší podnikatelé z celého kraje. Pokud se nám podaří dostavět všechny čtyři domy v Karpentné a jeden v Nýdku, tak to pro nás určitě nebude znamenat, že začneme odpočívat. Spíše nás to posílí a vrhneme se do dalších projektů. Všech dvacet tisíc dětí, které v republice v současnosti žijí v domovech, k novým rodičům určitě v dohledné době nedostaneme. Každé dítě, které ale dostaneme do rodiny, je důležité,“ dodává šéf Filadelfie.