Plán ostravské huti totiž znamená, že firmu bude muset opustit zhruba každý jedenáctý zaměstnanec.Zás­tupce zaměstnanců v dozorčí radě Petr Slanina na dotaz uvedl, že s vedením se odboráři scházejí pravidelně. „Určité informace jsme dostávali průběžně. Jestli je ale jediným možným řešením současného propadu objemu zakázek tak velké propouštění, to v tuto chvíli posoudit nemůžeme. To jsou věci, které by mělo umět zdůvodnit vedení firmy, ne odboráři. Ta situace se vyostřuje ale nejen u nás. Z informací, které máme od odborářů z okolních zemí, víme, že například v Polsku a Rumunsku se začalo ve velkém propouštět už počátkem roku,“ uvedl Slanina.

Ostravský ArcelorMittal ještě počátkem letošního ledna oznámil, že chystá propuštění zhruba 230 svých zaměstnanců. Snižování stavů se tehdy mělo dotknout jen technicko-hospodářských pracovníků a lidí z administrativy.

Stále klesající objem zakázek si však podle pondělního vyjádření personálního ředitele ostravské huti Ctirada Lolka vynutil i propouštění lidí v dělnických profesích.

O tom, že situace v hutním průmyslu začíná být kritická, svědčí i demonstrace, kterou na dnešek svolali do Bruselu členové evropské federace kováků. „Na demonstraci jsme vyslali i své zástupce. Jedním z bodů, o kterém se měli kováci v Bruselu radit, bude i otázka, zda je razantní propouštění opravdu jedinou možností. Na veřejnost také pronikly informace, že akcionáři světové skupiny ArcelorMittal mají v těchto dnech informovat o vyplacení dividend ve výši přesahující dvě miliardy dolarů. Pokud by šlo o pravdivé informace, tak se i odboráři této hutní skupiny budou muset zamyslet nad tím, jak dále postupovat při jednáních se svými zaměstnavateli. Už dnes je ale jisté, že v rámci ArcelorMittal Ostrava začneme vedení daleko více takzvaně šlapat na paty v otázkách souvisejících s bezpečností práce. Tak razantní propouštění totiž z logiky věci zvýší výrazně tlak na ty pracovníky, kteří ve firmě zůstanou. Máme obavy, aby se to neprojevilo v nárůstu pracovních úrazů,“ míní odborář.

Podle Slaniny budou odboráři s vedením firmy určitě jednat také o tom, aby lidé, kteří odejdou z huti v současné vlně propouštění, měli, po oživení poptávky a plném rozjezdu výroby, možnost vrátit se zpátky.

Možnost vrátit se po krizi zpět by pro lidi z huti byla určitě povzbuzením
Ostrava - Krize udeřila, každý den hlásí malé i velké firmy, že musejí propouštět. Čísla, která platila ještě včera, jsou o den později hudbou minulosti. I tak ale, mimimálně pro ty, již v ostravském ArcelorMittalu nepracují, nebo v něm alespoň nemají známé, byla pondělní zpráva o propuštění šesti set padesáti lidí bleskem z nebe. To pomyslné ekonomické nebe sice kvůli celosvětové krizi není už několik měsíců ani zdaleka jasné, že se obloha zatáhne bouřkovými mraky až tak rychle, ale asi očekával málokdo. To, že bude muset z kunčické firmy odejít každý jedenáctý člověk, je určitě dost alarmující zpráva. Pro ty, kteří firmu budou muset opustit, je povzbuzující alespoň vidina sociálního příplatku ve výši jedenácti až dvacetinásobku platu, jejž firma slíbila propuštěným vyplatit. I hodně šetrnému člověku ale odstupné vydrží na rok, možná rok a půl. Co pak? Ideálním řešením by bylo, kdyby se odborářům podařilo při jednáních se šéfy huti prosadit, aby se lidé odcházející v současné vlně propouštění kvůli světové krizi a nízkým zakázkám, mohli do firmy vrátit. Z pohledu zaměstnanců je to logický požadavek. Otázka je, jak na něj zareaguje vedení firmy, když po čase zjistí, že dokáže vyrábět i s menším počtem zaměstnanců.