„Je mi po Barunce strašně smutno. Dali jsme ji s přítelem do babyboxu proto, aby bylo o ni v kojeneckém ústavu postaráno, než seženeme nějaké peníze. Chtěla jsem si ji vzít zpátky co nejdříve. Neuměla jsem to jinak řešit,“ ospravedlňovala osmnáctiletá Aneta Tokarčiková z Havířova rozhodnutí odložit svou tříměsíční dceru do ostravské vyhřívané schránky pro nechtěné děti.

„Barunku vložil podle dohody do babyboxu přítel, byl to hrozný pocit, vracet se zpátky s prázdným kočárkem, plakala jsem. V televizi jsem ji potom naštěstí neviděla. Večer jsem pak dostala epileptický záchvat,“ líčí své pocity mladá žena.

K cestě k ostravskému babyboxu ji dohnala tíseň. „Bydleli jsme v podnájmu u starého pána, který denně chodil opilý a vadilo mu plačící miminko. Přítel nepracoval, živila jsem ho z mateřské. Neměli jsme vůbec žádné peníze ani na nájem, ani na jídlo,“ říká žena.

K o sedmnáct let staršímu muži utekla coby šestnáctileté děvče. „Odešla jsem ze dvou škol, pohádala jsem se kvůli němu s prababičkou, která mě vychovala a které bych se tak chtěla za všechno omluvit a najít k ní cestu zpátky. Ukázat jí Barunku. Přítel mi neřekl, že ho hledá policie. Nevěděla jsem, že byl odsouzený do vězení,“ tvrdí Tokarčiková.

Právě trestná činnost jejího přítele přivedla policisty na stopu po rodičích holčičky z babyboxu. „Policisté mě předvolali kvůli mému příteli. Schovával se před nástupem do vězení. Teď mi řekli, že už ve vězení je kvůli loupežnému přepadení. A pak se mě ptali na Barborku,“ říká žena.

Neví, jak bude žít dál, zcela jistě však chce dítě zpátky. Najít si bydlení a práci. „Příteli už nevěřím, ale zas na druhé straně je to otec mého dítěte. Nevím, jestli budu chtít být s ním i potom, co se vrátí z vězení. Pomoc od svých rodičů čekat nemůžu. Maminka se rozvedla, sice se snaží mi mnohé vynahradit, ale finanční podporu od ní čekat nemůžu. S otcem se nestýkám. Od šesti let mě měla v pěstounské péči prababička, které jsem asi hodně ublížila a její pomoc si nezasloužím. U ní jsem tu šanci promarnila,“ vypráví žena. Nyní bydlí v dalším pronajatém bytě, ale ví, že i odtud bude muset brzy odejít. „Chtějí deset tisíc za nájem. Já nemám peníze. Pokusím se najít místo v azylovém domě, nebo u dobrých lidí, vezmu jakoukoliv práci,“ slibuje Tokarčiková.

Do doby, než se prokáže, že je matkou Barunky, bude svou dceru, která se narodila 22. listopadu v havířovské porodnici, navštěvovat v Dětském centru Domeček. „O zlomenině jsem nevěděla. Nikdy jsem jí neublížila,“ tvrdí nešťastná žena.