„Platí zde stejná pravidla jako v případech nalezených, nebo ztracených věcí. V praxi se obce musejí nejčastěji postarat o toulavé a opuštěné psy. Obce také na základě podnětu krajských veterinárních správ technicky zajišťují náhradní umístění týraného zvířete, popřípadě jeho odebrání a náhradní péči o něj, nejčastěji v útulku. Zvířata tedy nemohou přímo na místě odbírat úřední veterinární lékaři. Pravomoc rozhodovat o uvedených případech mají pouze obce s úřady s rozšířenou působností ve správním řízení, které je vyvoláno podnětem příslušné krajské veterinární správy,“ upřesnil pravidla při umisťování zatoulaných či ztracených zvířat mluvčí veterinární správy.

Tento postup je podle mluvčího veterinární správy zvolen proto, že pracovníci úřadů obcí lépe znají místní prostředí a mohou je lépe posoudit, a to včetně příčin jednání chovatele. Součástí uvedeného podnětu orgánu veterinární správy musí být odborné vyjádření, které popisuje i stav týraného zvířete. „Nikdo si ale nemůže toulavé nebo opuštěné zvíře přivlastnit. Takové jednání může být za určitých okolností trestným činem. Nález zvířete musí být oznámen obci, v jejímž katastru se vyskytlo. Každý, kdo se ujal toulavého, popřípadě opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav. Za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého popřípadě opuštěného zvířete do útulku. Volně žijící zvířata, ptáky a dravce je možno umístit do záchranné stanice,“ vysvětlil dále Duben.

Obce i města mohou zřizovat obecní útulky pro zvířata, ale mohou také na základě smlouvy využít umístění do útulků soukromých nebo takových, které mohou provozovat například i zájmové organizace. „Zde ale může dojít k potížím. Je totiž třeba si předem zjistit, zda útulek splňuje dané podmínky a zda je to subjekt pod dozorem místně příslušné krajské veterinární správy. To znamená, že schválený útulek má mít stavební povolení, ve kterém se uvádí závazný posudek veterinárního orgánu. Provozovatel útulku musí splňovat podmínky o obhospodařování majetku příslušné obce, musí proto mimo jiné vést evidenci o příjmu i výdeji zvířete i o tom, komu a za jakých podmínek bylo zvíře svěřeno na jeho žádost do péče. Pokud se například pes dostane do nových rukou před uplynutím půlroční lhůty, kdy má původní majitel nárok na navrácení ztraceného zvířete, musí zvíře vrátit.

Obec, která nemá vlastní útulek, může opuštěné zvíře umístit i do soukromého útulku. „Měla by si ale pečlivě prověřit, zda tento útulek splňuje veškeré náležitosti. Pak se vyhne problémům, které už řešily některé obecní úřady a který se například v poslední době vyskytl v Olomouckém kraji. Tam některé obce umísťovaly psy do soukromého útulku. Ten přitom prakticky nefungoval, ale jen přerozděloval psy do dalších prostor, které byly ale naprosto nevhodné,“ popsal příklad z praxe Duben. Podle něj je třeba v případech, kdy se obec rozhodne spolupracovat se soukromým útulkem, pečlivě prověřit, zda je útulek opravdu tím správným zařízením, kde se o nebohá zvířata dobře postarají.

Od letošního roku už mohou policisté v případech, kdy existuje důvodné podezření, že dochází k týrání zvířat, vstupovat na pozemky, případně do chovatelských zařízení.