„Vzpomínám si, jak jsme u nás připravovali zelí ve velkém dubovém sudu. Byla to často i taková příležitost k rodinné sešlosti. S dojetím vzpomínám na to, jak se o právo šlapat bil náš tehdy již sedmdesátiletý děda. Vydesinfikovali jsme mu důkladně nohy octovým roztokem, a děda v sudu úplně pookřál a omládl snad o deset let, zatímco my ženy jsme „ostrouhaly“, a tedy jsme zelí strouhaly,“ vzpomíná Jana Pokorná z Ostravy. Sud se zásobárnou zdraví vydržel pak ve sklepě až do počátku léta.
Dnes již kupované
Dnes si lidé už takto tradičně připravují zelí méně, i když na podle domácích receptur připravené kysané zelí nedají někteří dopustit, a raději si třeba i v obchodech či zemědělských farmách objednávají hlávky, jež pak sami zpracovávají. Lidé na vesnici si zelí často pěstují sami a mnohdy zůstávají u tradičního rituálu.Při výběru již hotového kysaného zelí v obchodech, jež si většina lidí přece jen kupuje již zpracované, by zákazníci měli být obezřetní. Cena okolo sedmi korun za půl kilogramu zelí v hypermarketu sice láká, ale údaje na obalu často uvádějí vcelku nejasné údaje o původu produktu, navíc povinně přiznávají chemickou konzervaci zdraví škodlivými „éčky“- konkrétně E 211 a E 224. Zelí z našich zeláren je sice dražší, ovšem je přírodně konzervováno produkty kvašení, hlavně zdravou kyselinou mléčnou.
Domácí výrobci
Kvalitní zelí vyráběné dle tradičních receptur produkuje na severní Moravě několik zavedených družstev – zelárna v Nižních Lhotách patřící ZD Nošovice dokonce získala nyní od Evropské komise evropskou ochrannou známku původu – a to se s plány na vybudování automobilky dokonce uvažovalo, že tradiční značka zanikne. Nezanikla, družstvu zůstala solidní rozloha polí, a navíc pěstují v nedaleké Pazderně. Svou dobrou pověst si drží také například známé Otické zelí, popřípadě Kateřinské a další.
JIŘÍ ŠODEK
