Je za pět minut deset hodin dopoledne. Neděle 1. března, poslední den výstavy, jež ojedinělým způsobem mapovala české moderní umění přelomu 19. a 20. století. Ostravský Dům umění za chvíli otevře své brány a naposledy ukáže zájemcům zhruba čtyři sta děl nesoucích parafy umělců, již se svými díly nesmazatelně zapsali do historie výtvarného kumštu.

Desítky prvních z posledních návštěvníků unikátní výstavy už před dveřmi galerie čekají. Přešlapují, povídají si, těší se. Tolik obrazů či také plastik už totiž pohromadě zřejmě nikdy neuvidí. Díla se vrátí zpět do mnoha galerií a také k soukromým sběratelům, kteří své cenné skvosty půjčují jen neradi.

S úderem desáté se dveře otevírají. Výstavě Sváry zření začíná finální den. Lidé proudí dovnitř, jednotlivé síně jsou za chvíli plné. Pro klidné milovníky umění, kteří by si vrcholná díla z let 1890 až 1918 rádi dosyta vychutnali, to tady dneska není. Prohlédnout, krátce se pokochat a rychle uvolnit místo před tím kterým obrazem dalšímu zvědavci.

Jako by člověk ani nebyl v galerii, aspoň tedy té ostravské. Dům umění je zaplněn návštěvníky bezmála stejně jako velkolepé výstavní síně v turisticky navštěvovanějších světových metropolích.

Sváry zření jednoznačně ukázaly, že umění zajímá i Ostravany. Nejen nákupy či televizí je člověk živ, řekli si nejspíš mnozí lidé v moravskoslezské metropoli a vytvořili dokonce rekord galerie. Více než pětadvacet tisíc návštěvníků. Úctyhodné.

Při opouštění výstavy pak lidé plni dojmů nechávali ještě svůj výstižný vzkaz v knize hostů. Závěrem tedy jen pro ilustraci několik z posledních: „Exploze barev – nádhera.“ „To nemá vadu!“ „Byl úžasný počin udělat tuto výstavu. Přinesla nám spoustu radosti.“ „Takové krásy pohromadě. A u nás v Ostravě. Děkuji moc.“