Nová držitelka prestižního ocenění, které se uděluje v Porubě každoročně při příležitosti oslav Dne učitelů, v rozhovoru nejen zavzpomínala na své učitelské počátky, ale i na projekty, které ji zaměstnávají v současnosti.

Jak vzpomínáte na své začátky?

Nastupovala jsem na konci sedmdesátých let minulého století v době normalizace. Byla to sešněrovaná doba, i děti byly sešněrované. Já jsem naštěstí učila matematiku, kde se politické vlivy nemohly odrážet. Do trojčlenky žádný politický podtext nedostanete. Měla jsem ale určitou výhodu v tom, že jsem začínala na venkovské škole, kde panovaly lepší vztahy než ve městech.

Uvádíte, že máte třiadvacetiletou praxi. Z toho vyplývá, že jste si během svého pedagogického působení udělala pauzu?

Krátce po revoluci jsem ze školství odešla, protože změny nesplnily má očekávání. Podle mého názoru byla situace ve školství velmi špatná. A já nemohu pracovat s lidmi, kterých si nevážím. Sedm let jsem proto působila mimo školství, pracovala jsem pro soukromou firmu.“

Nakonec jste se ale mezi školní lavice vrátila, konkrétně vás oslovila nabídka základní školy na ulici I. Sekaniny. Jaké předměty vyučujete?

Vyučuji zeměpis, matematiku a především výpočetní techniku. Jsem třídní učitelkou deváťáků, působím jako metodička komunikačních a informačních technologií, mimo jiné také pořádám kurzy práce s počítačem pro zaměstnance školy, seniory a zájemce z řad Porubanů.

Seniorské počítačové kurzy, v nichž pomáhají penzisty vzdělávat vaši žáci, si získaly velkou oblibu. Jak se tento nápad zrodil?

Mám kolem sebe řadu starších lidí, kteří se chtějí naučit pracovat s počítačem. Je pro ně ale těžké začít. Sama deset až patnáct seniorů v kurzu nezvládnu. Tak jsem oslovila své žáky, jestli by mi nepomohli. Oni ten nápad nezavrhli, naopak ho vzali za svůj. Několik kurzů už máme za sebou, další připravujeme na podzim. Děti si našly k seniorům hezký vztah a senioři zase zjistili, že děti jsou stále stejně milé.

Takže se školáci od doby, kdy jste začínala učit, příliš nezměnili?

Ne, děti se nezměnily, jen se jinak projevují. Obecně lze říct, že v současnosti je práce s dětmi lepší v tom, že více komunikují než před třiceti lety. Je ale náročnější udržet jejich pozornost a kázeň. Žáci dnes mají snadný a rychlý přístup k obrovskému množství údajů a zpráv. Ale v dovednosti ani ve znalosti je ne vždy dokáží přetvořit. Od toho, aby se to naučily, jsme tu stále my – učitelé.