Na obhlídku vyrážím těsně po osmé. Nejprve se vydávám hledat koledníky na Slezskou. Vyjíždím z mostu Pionýrů a sleduji dění podél silnice. Nikde nikdo, všichni asi vyspávají a užívají volný den. První dvojici šmigrustníků potkávám až na šesté zastávce. Ta je u zoologické zahrady. Trochu starší tatík, nebo možná spíše dědeček s asi čtyřletým hošíkem už ale nastupuje do trolejbusu, takže podrobnosti o jejich šmigrustování se mi zjistit nedaří.

Pokračuji dále, dostávám se až do Michálkovic k točně trolejbusů. Pořád žádné koledníky nevidím. Už se chci obrátit a hledat jinde, když v parčíku, kterému vévodí socha Petra Cingra, spatřím čtyři mladé šmigrustníky. Být jich o jednoho více, mohl by si je člověk snadno splést s hrdiny Poláčkova románu Bylo nás pět. Tváří se přívětivě a ochotně mi odpovídají, i když jeden z nich nad otázkami trochu nevěřícně kroutí očima.

„Já jsem Tomáš, to je Ondra a za nimi stojí Jirka a Martin,“ říká nejvýřečnější z kluků. V rukou má karabáč a také košík. V něm už je několik čokoládových zajíců, vajíček a dalších sladkostí. „A na co je ta injekční stříkačka bez jehly,“ vyzvídám? „To máme vodu, abychom mohli holky polévat,“ odpovídá Tomáš. Společně pak kluci vysvětlují, co to vlastně ten šmigrust je. „Taková tradice, tou vodou se holky polévají, aby zůstaly dlouho mladé,“ říkají kluci společně a loučí se.

Při zpáteční cestě potkávám další koledníky na zastávkách směrem do centra města. Moc jich ale není. Šlo by je spočítat na prstech dvou rukou. V centru Ostravy už je přeci jen trochu živěji.

Třeba kolem Nové radnice si to rázně štráduje dvojice, jejíž věk odhaduji tak na sedmnáct osmnáct let. Kromě pomlázky a batůžku mají oba mladíci v rukou i vodní pistole. Kousek dál míjím dva chlapíky, kteří připomínají dobrosrdečné strýce z jižní Moravy. I když je po ránu celkem chladno, jsou oba v košilích s krátkými rukávy, pomlázku mají společnou a tašku ani batoh na vyšmigrustované odměny nemají. I podle způsobu chůze je patrné, že tito koledníci už při tomto šmigrustu několik dívek a žen navštívili a pravděpodobně si za koledování nechávali nalévat do obou nohou.