Původem Ostravan se představil jako kapitán Emo, zakládající člen imaginární hudební skupiny Masak. Na pódiu zarecitoval úryvky ze svého repertoáru, například i báseň Zlín, široký jak ženský klín.

Martin Jůza šel letos poprvé v masce. Měl na sobě upnuté černé kalhoty své přítelkyně, roztrhané bílé triko s nápisy, černé sako a barevnou kravatu. Kromě malování měl i netradiční účes. Publikum i porotu však ohromil především svým básnickým střevem.

Co váš oblek, dá-li se říci maska, symbolizuje?

Emo – kulturu, která se mi líbí. Kdysi bývala dost populární a je výrazná v projevech lidí, kteří jsou introverti, ale všechno musejí dávat najevo.
Vypadá to ale, že s přípravou obleku jste neměl příliš práce. Jenom kalhoty mi půjčila přítelkyně a ta mě i namalovala, to bych asi sám nezvládl. Upravené mám i vlasy, takto je nenosím. Ale mnohem větší byla příprava duševní. Musel jsem se zbavit nervozity, než jsem přišel na pódium.

Recitované básně jsou vaší vlastní tvorbou?

Ano, jsou z mé hlavy. Mám jich v repertoáru několik.

Tak sem s nějakou…

Milane, Milane, cítil jsi to taky? Když jsi u mě včera spal, já v rozkroku měl tlaky. Milane, Milane, řekl bych, že ne.

A jak byla ta o Zlíně?

Zlín, široký jak ženský klín. Přepadl mě z něj splín a nenapadl mě další rým.

Už jste úryvky někde recitoval?

Před dvěma lety na soutěži ve freestyle básnění. Tam jsem zkusil tuhle roli, tak jsem si říkal, že to zkusím i na majálesu.

A jak si ho užíváte?

Jelikož se poprvé účastním aktivně, hodnotit jej můžu až po skončení. Ale chci si hlavně poslechnout kapely a jsem rád, že vyšlo počasí.

(šid)