Původem Ostravan se představil jako kapitán Emo, zakládající člen imaginární hudební skupiny Masak. Na pódiu zarecitoval úryvky ze svého repertoáru, například i báseň Zlín, široký jak ženský klín.
Martin Jůza šel letos poprvé v masce. Měl na sobě upnuté černé kalhoty své přítelkyně, roztrhané bílé triko s nápisy, černé sako a barevnou kravatu. Kromě malování měl i netradiční účes. Publikum i porotu však ohromil především svým básnickým střevem.
Co váš oblek, dá-li se říci maska, symbolizuje?
Vypadá to ale, že s přípravou obleku jste neměl příliš práce. Jenom kalhoty mi půjčila přítelkyně a ta mě i namalovala, to bych asi sám nezvládl. Upravené mám i vlasy, takto je nenosím. Ale mnohem větší byla příprava duševní. Musel jsem se zbavit nervozity, než jsem přišel na pódium.
Recitované básně jsou vaší vlastní tvorbou?
Tak sem s nějakou…
A jak byla ta o Zlíně?
Už jste úryvky někde recitoval?
A jak si ho užíváte?
(šid)