Podle Jarmily Hladilové, vedoucí oddělení zprostředkování zaměstnání osob se zdravotním postižením, už i provozovatelé chráněných dílen informují o tom, že jim začíná ubývat zakázek.

„Zájem o práci je nyní enormní, a to nejen mezi lidmi s handicapem,“ říká Pavel Folta, ředitel Charity svatého Alexandra, která provozuje čtyři chráněné dílny. Práci v nich nalezlo dvaašedesát lidí, z nichž je sedmačtyřicet handicapovaných. Výdělky nejsou sice nijak oslnivé, jsou však šťastni, že mají zaměstnání. „Podnikání v období ekonomické krize není ani pro chráněné dílny jednoduché. Například o naše textilní i stolařské výrobky je ale pořád velmi solidní zájem,“ tvrdí šéf Charity.

Výrobní družstvo VDI Meta ještě donedávna zaměstnávalo ve svých chráněných dílnách osmdesát lidí s handicapem. Tři desítky z nich však již o práci přišly. „V lednu a únoru jsem zaznamenali značný pokles zakázek. S některými zaměstnanci jsme se museli rozloučit, ale bylo to těžké,“ posteskl si Ctirad Sněhota. Podle něj se však situace začíná částečně stabilizovat. „Snad už jsme z nejhoršího venku. Pokud ne, museli bychom dále propouštět. Doufám však, že k tomu už nedojde. Člověk je u nás na prvním místě, a než se z těchto lidí stanou plnohodnotní zaměstnanci, stojí to hodně času a úsilí,“ tvrdí.

S propouštěním zatím nepočítá společnost EU Hrbáč Group. Zakázek však ubývá i tady. „Pět firem, pro které pracujeme, nám odřeklo několik zakázek, další však zase přibyly. Bojujeme, jak se dá. Zatím se snažíme zaměstnance udržet a hledáme pro ně další práci,“ říká šéf společnosti Pavel Hrbáč.

Ztráty práce se zatím nemusí obávat ani sedmnáct lidí převážně s mentálním postižením, které zaměstnává ve své chráněné dílně a prádelně občanské sdružení VIZ centrum. „Pereme, stavíme, krizi jsme zatím nijak příliš nepocítili,“ tvrdí jednatel sdružení Zdeněk Boldys. „Propouštět jsme zatím nemuseli, dokonce jsme od dubna jednu ženu, která u nás byla na pracovní rehabilitaci, přijali do plného pracovního poměru. Lidé, kteří k nám přicházejí, většinou nemají zkušenosti a potřebné dovednosti. Učí se u nás za plného provozu. Mají zájem pracovat, nechtějí být jenom odkázáni na dávky,“ říká Boldys.

„Chráněné dílny nemohou vytvářet zisk a soutěžit s trhem. Je to nerovný boj. Jsme tak pod obrovským tlakem, stále musíme shánět granty a další zdroje peněz, abychom dílny udrželi při životě. Jinak nás konkurence pohltí,“ shodují se jejich provozovatelé.

Podle mluvčí ostravského úřadu práce Svatavy Baďurové zatím letos na podporu zaměstnanosti v chráněných dílnách vynaložili více než sedm milionů korun. Od dubna nyní mohou firmy, které zaměstnávají více než polovinu osob se zdravotním postižením, dostávat na jedno takové pracovní místo až osm tisíc korun měsíčně. Před rokem, než vstoupila v platnost vládní reforma, však činil tento příspěvek o několik tisíc korun více.