Jak vypadá běžný den krotitele lvů? „Krmíme je většinou ráno. U toho musím být, aby nedošlo k nějakým nepříjemnostem. Většinou zajdu i k návěsu, ve kterém jsou umístěni, a ukážu se jim. Neobejde se to ani bez pohlazení. Hlavně lvice bývají žárlivější, takže je musím pohladit všechny. Přímo mezi ně ale do návěsu nelezu, to by bylo nebezpečné. Je tam méně místa než v kleci při vystoupení,“ popisuje ranní rituály drezér Navrátil.

Dopoledne pak následuje trénink. „Je dobré začít už s mláďaty. Zpočátku si s nimi spíše hraji, ale ani mladé lvy si nepouštím k tělu. Když dorostou, měli by návyky z dětství, a to by nebylo dobře. I při práci se lvy je třeba být v klidu. Musejí být uvolnění, klidní. Lev musí mít z drezéra respekt, ale nesmí se jej bát. Pokud se to podaří, tak je drezura lvů sranda. Bez přehánění říkám, že raději pracuji se lvy než třeba se zebrami. Ty bývají nevyzpytatelné, vyleká je třeba i nějaký pohyb v publiku,“ popisuje drezér.

Všech sedm lvů, se kterými vystupuje, i tři mláďata, která se zatím na vystoupení teprve připravují, mají jména. „Při vystoupení musí mít všechno svůj řád. Každý lev musí sedět tam, kde chci já. Bič, i když ho mám v ruce, prakticky nevyužívám. Drezíruji hlavně hlasem, pak také klacíkem, který držím v druhé ruce, pohyby rukou a gesty. Naše vystoupení trvá deset, maximálně dvanáct minut,“ vysvětluje drezér Navrátil a bez vytáček odpoví i na otázku, která se nabízí: Napadla už jej někdy při vystoupení šelma?

„Už je to dávno, ale měl jsem lva, kterému jsem nesedl. Byl to prevít. Viděl jsem, že po mě jde a bylo mi jasné, že bude chtít zaútočit. Podařilo se mi ale utéct včas z klece. Toho lva jsme pak vyměnili. Hned druhý den jsem ale šel mezi lvy znovu. Kdybych dostal strach a s návratem otálel, už bych se k tomu nevrátil nikdy,“ říká drezér.

Vyvrací i laickou představu, že při pobytu v kleci musí mít krotitel někde ukrytou pistoli, aby se mohl nečekanému útoku bránit. „Nic takového nemám. Třeba ve Francii mohou mít krotitelé pistoli. U nás to je ale zakázané. Trochu to logiku má – kdo ví, jestli by napadený drezér místo lva netrefil někoho v obe〜censtvu. Každý drezér má ale při vystoupení před sebou vždy několik volných postamentů, to jsou ty stolečky, na které lvi vylezou. Kdyby bylo nejhůř, musel bych útok zkusit odvrátit tak, že bych ho na útočící šelmu hodil a pak bych se snažil z klece zmizet. Horší by bylo, kdybych upadl, to by po mě asi šli všichni, kdo jsou v kleci,“ říká Navrátil a přidává jeden příběh z vlastní zkušenosti.

„Jednou se po mně lev při vystoupení ohnal a trefil mě. Jeho dráp má tak osm centimetrů, takže mi začala téct krev. Rychle jsem si ránu zakryl kapesníkem a dokončil číslo relativně v klidu. Vypadalo by dost hloupě, kdyby po kleci lítal krotitel, ze kterého by tekla krev,“ dodává.

Cirkus Humberto vystupuje nejen v tuzemsku, ale jezdí i po Evropě. „U nás hodně rádi jezdíme třeba do Opavy, kde jsou výborní diváci. Obdobné to bývá i v Ostravě. Proto také po Porubě, kde budeme vystupovat až do konce května, zamíříme ještě do Mariánských Hor a do Hrabůvky,“ dodává sympatický drezér a aby vyhověl i přání fotografa, jde se pomazlit se svými šelmami.