Nejvyšším bodem našeho města je místo, kde stojí v Krásném Poli vodojem. Tyčí se nedaleko místního hřbitova a jeho úpatí je v nadmořské výšce 334 metrů. Halda Ema je ovšem až na třetím místě, protože vyvýšenina nad Hošťálkovicemi s pěkným místním jménem U parizolu je ještě o tři metry vyšší. Kopec v Krásném Poli a místo U parizolu v Hošťálkovicích mají ovšem proti ostatním místům velké Ostravy jednu výhodu. Jsou stabilní, což se nedá říci o haldě Emě, ba ani o mytickém kopci Landeku – a vůbec dalších lokalitách města.

Například je známo, že Slezskoostravský hrad se v minulosti skutečně tyčil nad Lučinou, avšak celý areál během sto třiceti let intenzivní těžby uhlí poklesl o 19 metrů. Už nedlouho poté, co hrabě Wilczek otevřel Důl svaté Trojice, těžilo se i pod hradem. Těžební pole nakonec přesáhlo sto hektarů a mělo třináct pater. Pokles terénu se ovšem netýkal jen půdy, ale také koryt ostravských řek. Došlo například k poklesu dna Ostravice nedaleko dnešní slezskoostravské radnice, kde stávala v místě zvaném Topolina stará střelnice s výletní restaurací. Byla společenským střediskem města. V srpnu 1872 vykonal pokles dna řeky své: po velké beskydské bouřce se přihnala povodňová vlna, která bleskově střelnici zatopila, proud vody odnesl číšníka. Několik hostů, kteří se chtěli dostat na břeh lodičkou, utonulo.

Opěrné zdi

Snížení rozdílu mezi dnem Ostravice a okolním terénem mělo za následek, že v místech za dnešní Novou radnicí protrhla v roce 1880 voda břeh a valila se směrem k jámě Jindřich. Tehdejší starosta Moravské Ostravy Anton Lux žádal zemské místodržitelství o poskytnutí financí na regulaci Ostravice, prohloubení dna a zvýšení břehů. Nedostal nic. Teprve v roce 1925 se začaly stavět opěrné nábřežní zdi. Byly projektovány s ohledem na zamýšlenou stavbu průplavu Odra-Dunaj. Jsou vysoké šest a půl metru, široké čtyři metry. Stavěny byly kvůli poddolování na pilotech a betonových deskách. Pro nejvyšší kvalitu bylo použito vysokopecního cementu. Toto dílo, které projektovala dvojice známých ostravských architektů Kolář a Rubý, hravě přestálo i velkou povodeň v roce 1997.

Výška se mění

Skutečná výška haldy Emy je nejistá, některé prameny udávají 312 metrů nad mořem, jiné 315. Podzemí zřejmě stále pracuje. Někdejší šachta Ema Lucie měla deset pater, takže může stále docházet k poklesu terénu. Podle litografií A. Knippela, který v polovině 19. století zachytil dobové pohledy na Přívoz a Moravskou Ostravu z vrcholu Landeku, se dá usuzovat, že starobylý kopec byl vyšší, možná dosahoval až tří set metrů nad mořem. Poslední měření před rokem 1989 uvádí nadmořskou výšku dvě stě sedmdesát metrů. Jenže celý kopec je poddolován. A nejde jen o petřkovické doly Ferdinandovo štěstí či Bohatý slojemi, ale také o nejdéle činný důl na Ostravsku Anselm – dnešní Hornické muzeum, který měl šest pater, pět jam a rozlohu osm set devadesát dva hektarů. Ročně těžil až 636 tisíc tun uhlí. To už je skutečný důvod k poklesu terénu.

Když se připravovala stavba přivaděče vody z Kružberské přehrady, Krásné Pole bylo vždy ve hře. Voda z Kružberku se sem dostává systémem ocelových trub. Tato varianta využívá místního převýšení, takže s využitím gravitace je energeticky velmi úsporná. První voda protekla v nejvyšším bodě města zdejším potrubím v roce 1958. Halda Ema tedy není dominantou Ostravy, ale i tak je to velmi hezký kopec.