Heřmanický důl Ida byl založen v roce 1872. Patřil společnosti Vítkovické kamenouhelné doly, kterou vlastnili bratři Gutmannové a Ignát Vondráček. Později jámu získalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Jméno se často měnilo, Ida byla šachta nazvána podle manželky Viléma Gutmanna, koncem roku 1946 se na slavnostní schůzi odhlasovalo pojmenování na Důl Generalissimus Stalin, pak Velkodůl Stalin, v roce 1960 už jen Stalin. O dva roky později se nad branou objevil nový název: Rudý říjen.

Důl ukončil svou činnost v roce 1969, takže těžil tedy uhlí devadesát sedm let. Celou tu dobu se na východ od jámy vršila obrovská halda. Za ní na východní straně vznikl v padesátých letech zajímavý Heřmanický rybník.

Halda začíná mizet

Časem se zrodily dva protipóly: rybník plný rákosin se samovolně přetvořil v ornitologicky nejbohatší přírodní enklávu na území takzvané velké Ostravy. Na druhé straně mrtvá halda.

Bez fanfár a oslavných řečí došlo letos k historické události: národní podnik Diamo začíná haldu rozebírat a odklízet. Zatím jen velmi zvolna se od rybníka na některých místech vzdaluje. Po náročných právních úkonech a odborných studiích byl schválen postup sanace.

Podle technického náměstka státního podniku Diamo Pavla Fasola byl téměř ukončen monitoring a rozebírání haldy již začalo. Třebaže i tady krize způsobuje částečné zpomalení prací. Cílem není odvézt hlušinu někam jinam. Je totiž zajímavé sledovat způsob, jakým se odtěžování děje. Haldovina je pomocí strojů tříděna na velké kameny, střední kameny a na dva druhy jemnější drtě. Používá se ke stavbě komunikací, podle některých informací se velké množství tohoto cenného materiálu odváží na stavbu dálnice v Polsku. Zájem o tento materiál mají i menší stavebníci.

Tímto odtěžováním se vytváří volný prostor pro výraznější sanační zásah západní části haldy, která silně prohořívá. Halda bude nicméně od východní části postupně mizet. Mezi vlastníkem pozemku, RPG Real Estate, podnikem Diamo a zástupci statutárního města Ostravy už proběhla předběžná jednání, jak bude uvolněné území haldy využito. Zdá se ovšem, že by se v tomto případě měl brát ohled na existenci zmíněného Heřmanického rybníka.

Vzácné husy

Jde vlastně o obrovskou retenční nádrž, do které jsou nepřetržitě čerpány slané důlní vody. Do Odry lze tyto silně mineralizované vody vypouštět jen při značném průtoku; je-li sucho a v korytě méně vody, musí být vypouštění zastaveno.

Heřmanický rybník není jen vynikající nádrží k chovu ryb, ale i místem výskytu mnoha živočišných druhů. V rákosinách žije hodně vzácných ptáků, například bukač velký. Nalézt zde lze i bukáčka malého, slavíka modráčka, vodouše rudonohého, je zde také jediné prokázané hnízdiště husy velké na severní Moravě. Najdeme zde bekasinu otavní, skokany, ještěrky a další živočichy. Některé úlovky kaprů a sumců jsou opravdu kapitální. Je to nádherný a živý kout přírody.

Návrat života

Bez ohledu na to, co bude na místě odklizené haldy, jejíž odstraňování může trvat i deset let, mělo by se zkulturnit zanedbané okolí rybníka, vytvořit zde třeba cyklostezku, kterou by bylo možné se dostat k jinak nepřístupné unikátní jámě Vrbice. Na severní části je území, které by bylo vhodné přetvořit v lesopark, k oživení by snad přispěla i nějaká restaurace, jaké třeba nalézáme na trasách kolem Odry. Možná by měl být vyvinut i tlak na rybáře, aby si své vodní chatky stavěli pěknější. Zatím se podobají bezdomoveckým chatrčím. Je vždycky dobré, když se historie začne obracet a na místa starých ostravských dolů a hald se zase vrací příroda a normální život.