„Dobrý den, vážení cestující, přepravní kontrola…“ zazní do poloprázdné tramvaje, když do ní nastoupí Jiří a Zbyněk, dva revizoři ostravského dopravního podniku.

Je pátek dopoledne a lidé v soupravě mířící z centra města směrem na hlavní nádraží začínají hledat jízdenky a měsíčníky. „Cvakl jsem si správně? Je můj dlouhodobý kupon ještě platný?“ zahlodá v nejednom z nich zoubek pochybnosti. Ten pocit vnitřního chvění, podobný tomu v čekárně u zubaře, nebo když vás v autě zastaví policejní hlídka, zná asi každý. Setkání s revizory nepatří ani pro poctivé pasažéry k příjemným okamžikům dne.

Jiří a Zbyněk se ale snaží být k cestujícím vlídní. Žádnou přísnost pověstné filmové postavy Gustava Anděla od nich nečekejte. „Revizor musí být nekompromisní, ale zároveň slušný,“ říkají.

Ve voze narazí na dva černé pasažéry, kteří jim bez okolků předkládají občanské průkazy. „Kdyby nespolupracovali, mohli bychom přivolat policii. Je to ale pro všechny ztráta času, tak se je snažíme přesvědčit, že jim to za to nestojí,“ vysvětlují dále. Jejich pozitivní přístup a snaha o komunikaci se jim prý vyplácí. Ještě nikdy se nedostali s černým pasažérem takzvaně do křížku. A to se první z nich věnuje tomuto povolání už pět let a druhý tři roky.

Oba předtím dlouhá léta pracovali u policie, hledali však nějakou změnu. „Být revizorem je o práci s lidmi. Chce to trochu psychologie, protože každý člověk je jiný. Ale to nás na tom asi baví. Nemohli bychom třeba jen sedět někde v kanceláři,“ shodují se Jiří se Zbyňkem.

Přestupujeme společně z tramvaje do tramvaje, vyplněných pokutových formulářů přibývá. Černých pasažérů ale podle zkušeností obou revizorů v prostředcích Dopravního podniku Ostrava naopak celkově ubývá. Dříve jich nachytali za hodinu třeba i dvacet, teď jich mají za celé dopoledne jedenáct. „Dneska už i bezdomovci mívají měsíčník. Hlavně tedy v zimě, když se chtějí v klidu a v teple vozit. Můžeme je ale stejně vyloučit z přepravy, třeba když nějakým způsobem znečišťují vozidlo,“ vysvětluje Jiří.

Zbyněk pak dodává podobnou zkušenost s dalšími nepřizpůsobivými občany. Dnes už jej nepřekvapí, když i třeba Romové se v klidu vytasí s platnou jízdenkou.

„Pokuta zaplacená na místě nebo do sedmi dnů dnes činí pět set korun. To už je celkem dost. Pak navíc stoupne na tisíc, a když ani to člověk nezaplatí, předává se to vymahačské firmě. A hrozba exekutorů zřejmě působí,“ podotýká.

Naše společná jízda tramvajemi po centru města končí. Strávili jsme s revizory v akci bezmála dvě hodiny. Nutno podotknout, že bezproblémové. Žádní agresivní černí pasažéři, žádné nadávky. Možná ti neukázněnější patřili k těm, kteří před námi raději kvapem vystupovali. „Nejde být nenápadný, mnoho lidí nás pozná a pak urychleně vystupuje. Už jsme zažili i vystupujícího člověka z rozjíždějící se tramvaje. Někteří jsou zkrátka schopni dělat různé psí kusy, aby ušetřili pár korun za lístek,“ konstatují závěrem Jiří se Zbyňkem.

Kuriozity v dopravě očima revizorů

  • Nejvíce černých pasažérů jezdí linkou číslo devět z Výstaviště směrem na Novou huť, jedenáctkou kolem vítkovického nádraží, stoosmičkou přes Muglinov nebo třeba stošestkou na Koblov. Tedy v místech bohatých na výskyt nepřizpůsobivých občanů.
  • Hitem mezi černými pasažéry se nyní stala čtyřiadvaceti­hodinová jízdenka. Na tu totiž mohou během prázdnin denně a po zbytek roku o víkendech a ve svátcích jezdit až dvě dospělé osoby a tři děti najednou.
  • Bezdomovci to pochopili rychle. Stalo se nám, že jsme chytili jednoho, který jel načerno, a když už jsme chtěli vypisovat pokutu, přiběhl za ním z opačného konce vozu druhý. Jemu řekl ahoj a nám, že jedou spolu na čtyřiadvaceti­hodinový lístek. Očividně se předtím neznali, ale my jsme byli v tu chvíli namydlení,“ popisují revizoři Jiří a Zbyněk.
  • Les občanek v rukách cestujících, ale žádná vypsaná pokuta. Tak to většinou vypadá v autobusové lince číslo 44 v Porubě. Většinu lidí v tomto dopravním prostředku totiž tvoří důchodci starší sedmdesáti let, kteří míří za slevami do jednoho z místních hypermarketů. Jízdné už ve svém věku mají zdarma, stačí se prokázat zmiňovanou občankou.

Romové napadli revizory

Fyzické napadení revizorů černými pasažéry není v ostravské hromadné dopravě naštěstí příliš časté. Občas se však bohužel stane. Jako zrovna v pátek. Sedíme v kanceláři Rudolfa Novotného, vedoucího oddělení kontroly přepravy DPO, když vtom mu zazvoní telefon. Skupina revizorů hlásí incident se třemi Romy. „Jeden z revizorů se musel jít nechat ošetřit do nemocnice,“ posteskne si po ukončení hovoru Novotný.

„Revizor by neměl vyvolávat konflikt“

Sto tisíc. K takovému celkovému číslu sahá každoročně počet černých pasažérů, které bez platné jízdenky přistihnou revizoři Dopravního podniku Ostrava (DPO). Několik desítek kontrolorů tak řeší při svých službách kolem tří set případů denně. „Například tento čtvrtek jich bylo 350, v pondělí 293,“ dívá se do statistik Rudolf Novotný, vedoucí oddělení kontroly přepravy DPO.

O práci revizora, která se v očích cestujících netěší přílišné oblibě, je podle něj slušný zájem. Stavy se ale naposledy doplňovaly na počátku loňského roku. Jaké jsou požadavky pro přijetí? „Uchazeč například musí mít maturitu. Pokud postoupí do dalšího kola, čekají na něj psychotesty. Není to totiž jednoduchá profese,“ vysvětluje dále Novotný a ještě zdůrazňuje: „Revizor by neměl vyvolávat konflikt.“