play_fill
Ten hrůzný zážitek už zřejmě nikdy nevymaže ze své hlavy. Rok od železniční tragédie ve Studénce na Novojičínsku se Naděždě Tomčíkové stále vrací na mysl okamžiky z neštěstí, které vzalo životy osmi lidem, a další desítky jich byly zraněny. „Vytěsnit to nejde, musím s tím žít,“ říká žena, která se vracela v osudovém okamžiku vlakem mířícím z Krakova do Prahy z lázní zpět domů do Svitav. Aby nebylo osmiček málo, v čase tragédie jí bylo osmačtyřicet let.
„Po srážce jsme zůstali uvězněni ve druhém vagonu, byla jsem v samém ohnisku nehody. Měla jsem nějaká zranění, ale ani jsem to nevnímala, snažila jsem se pomáhat ostatním,“ vypráví dále Tomčíková, která je profesí zdravotní sestra.
Ačkoliv má události z loňského 8. srpna často před očima, udělala za rok od neštěstí podle svých slov velké pokroky. Pomáhají jí například pravidelná setkání s dalšími rodinami, jichž se vlakové neštěstí dotklo. „Ta setkání jsou krásná a dojemná. Posunují nás vzájemně dál,“ pokračuje cestující z Comenia s tím, že k pokrokům, které díky ostatním účastníkům setkání udělala, patří také to, že v červnu opět jela vlakem. To měla s sebou ještě doprovod.
Včera už ale jela rychlíkem sama. Do Ostravy, kde převzala finanční dar ve výši šestadvacet tisíc korun, jenž bude použit na vybudování památníku obětem neštěstí ve Studénce. Peníze pocházejí z dražby fotografií Jana Zatorského, kterou pořádala Leica Gallery Prague.
Dalších osmdesát tisíc korun z této dražby pak získalo Krizové centrum Ostrava, jehož sedmnáct pracovníků se velkou měrou podílelo na pomoci zraněným či pozůstalým po obětech, již byli ve špatném psychickém stavu.
„Pro cestující z toho vlaku je to doživotní zážitek, na který nemohou zapomenout. Snažili jsme se ty jejich stavy aspoň zmírnit, pomoci jim. Každý je jiný, ale po půl roce na tom bylo mnoho z nich lépe,“ vysvětluje závěrem Petra Ďásková, vedoucí krizového centra.
Vyšetřování pokračuje. Přibudou obvinění?
Vyšetřování okolností, jež zapříčinily pád opravované mostní konstrukce na kolejiště, a tím obrovskou železniční tragédii, stále pokračuje. K poslednímu červencovému dni severomoravští kriminalisté vyslechli sto osmdesát osob, avšak jedinými obviněnými i nadále zůstávají dva inženýři ze společnosti Bögl & Krýsl, která jako subdodavatelská firma zajišťovala pro ODS – Dopravní stavby Ostrava vysouvání mostu.
„Vyšetřování se opírá o sedm znaleckých posudků, které byly vyžádány z různých oborů,“ sdělila novojičínská policejní mluvčí Miroslava Michálková Šálková a dodala: „V těchto dnech kriminalisté zkoumají trestní odpovědnost dalších osob a je předpoklad, že v řádu několika týdnů bude v této věci rozhodnuto.“
Bilance železničního neštěstí je osm zmařených životů, více než sedm desítek lidí bylo zraněno. Škody na majetku se vyšplhaly k částce téměř sto sedmdesát milionů korun.
České dráhy, které nebyly viníkem tragédie, a jejichž strojvůdce dokonce bleskovou reakcí a přibrzděním rozjetého vlaku zřejmě zabránil ještě větší katastrofě, k dnešnímu dni odškodnily třiadevadesát osob. Vyplaceno jim bylo celkově více než sedm a půl milionu korun.
„Uvedená částka obsahuje bolestné, náklady na léčení, náhrady mzdy, věcné a finanční škody, a v neposlední řadě náhrady pozůstalým,“ uvedl Jiří Kolář, náměstek ředitele Českých drah.
