Dušičkové kytice všech možných druhů, květiny všech možných barev, svíčky, lucerničky a spousta dalších věcí, které lidé nakupují na hroby, aby je položili ke hrobům svých zesnulých příbuzných a známých. Prodávají je nejen v květinářstvích, ale i u kostelů a jinde poblíž hřbitovů.

Plocha před kostelem ve Slezské Ostravě poblíž ostravského centrálního hřbitova je zaplněna. Nejen prodejci, ale i zákazníky. Těch je hodně, je zřejmé, že prodejci mají, alespoň těch několik dní před dušičkami, o výdělek postaráno. „Není to ale tak, že by nám ti pověstní pečení holubi létali sami naproti, té práce s výrobou, prodejem a vším dalším rozhodně není málo. Prodávám tady už sedmým rokem. Neřekl bych, že se za tu dobu něco moc rapidně změnilo. Dušičky jsou svátek, na který lidé nezapomínají,“ říká jeden z prodejců, který se představuje jako Pavel. Příjmení raději prozradit nechce. I tak je výjimka, další oslovení prodejci mluvit nechtějí vůbec, o focení už ani slyšet.

Pavel vysvětluje, že to, co nyní nabízí, je výsledkem i několikaměsíční práce. „Polotovary na výrobu kytic vozíme z Polska. Doma to pak s manželkou aranžujeme do podoby konečného výrobku. Jsou to opravdu stovky hodin práce,“ vysvětluje dále.

Když se jej ptám, co lidé nejvíce nakupují, říká, že to je různé. „Co člověk, to různé přání. Ceny těch dušičkových kytic se pohybují nejčastěji mezi stovkou až dvěma sty korun. Samozřejmě, že ty bohatěji vyzdobené jsou i dražší. Snažíme se samozřejmě lidem poradit. Například podle toho, komu tu kytici budou na hrob dávat. Jestli to jsou rodiče, bratr či někdo z jiných příbuzných,“ dodává prodejce.

Sám tvrdí, že lidé se při nákupu moc nesvěřují a spíše jsou už v myšlenkách s těmi, kteří je navždy opustili a k jejichž hrobu se chystají. „Občas ale člověk samozřejmě vycítí, že rodinu postihla tragédie. Mezi nejsmutnější patří maminky, které kupují kytice na hroby svých synů. Ty většinou kupují bílé květiny,“ dodává pan Pavel.