Děkan Vondrák: Rodičovské pudy uplatňuji na psovi

Od února příštího roku už však bude prvním mužem všech fakult největší univerzity v Moravskoslezském kraji a jedné z největších v republice. Na konci října byl totiž zvolen novým rektorem VŠB-TUO.

„Jsem přesvědčen, že musíme spojit vzdělávání a výzkum, kdy se studenti stanou součástí výzkumných týmů. Jejich výuka musí mít větší oporu v praxi,“ přiblížil jeden ze svých cílů při vedení univerzity Vondrák, kterého prezident České republiky v roce 1998 jmenoval profesorem pro obor Inženýrská informatika.

O dva roky později byl nominován na Osobnost roku české informatiky a telekomunikací. Léta působil ve výzkumu ve Spojených státech, deset let byl hostujícím profesorem v Rakousku. Jaké ale bylo jeho dětství, při čem se nejlépe odreaguje či kdo vládne v jeho domácnosti? Čtěte další dílvíkendového Dotazníku Deníku.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Byl to pohled na mého čerstvě narozeného bratra za okny porodnice. Střapatá hlava, dětský křik už tehdy daly najevo, že se rodina v příštích měsících moc nevyspí. A tak se i stalo.

Jaký jsem byl žák?

Na školu kvůli tenisu, který jsem tehdy závodně hrál, nebyl moc čas. Všechno jsem musel stíhat o přestávkách ve škole, ale pořád mi to vycházelo na většině vysvědčení na prospěch s vyznamenáním.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Miloval jsem deskriptivní geometrii. Černý Petr patřil ruštině.

Moje první láska?

Na gymnáziu v sedmnácti letech. Vydrželo to pár měsíců, pak jsme se dali dohromady ještě chvíli na vysoké škole, než to skončilo. C'est la vie…

Čím jsem chtěl být?

Klukovská klasika. Nejprve popelářem, pak kosmonautem. První pokusy s programovatelnou kalkulačkou pak předurčily můj současný osud.

RODINA

Jak potkal svého životního partnera?

Na schodech VŠB ještě během studií. Osudové setkání pak proběhlo na plese v hotelu Imperial před skoro pětadvaceti lety. Od té doby jsme spolu, a rádi…

Děti, to jsou starosti i radosti…

Bohužel děti nemáme. Své rodičovské pudy se snažíme uplatnit při výchově našeho teriéra, westíka Bastyho. Nemusím dodávat, že bez zjevného úspěchu.

Kdo je u nás pánem domu?

Jak vyplývá z předchozí odpovědi. Náš pes.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Nefér hra. Ve sportu, na silnici, v práci, vlastně obecně v životě.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Samozřejmě nenávidím, pokud tedy doma neinstaluji WiFi síť. To mi nevadí.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Přeci jen mám pořád rád tenis, i když je frustrující, že už neumím to, co jsem hrával dříve. Rád poslouchám rockovou muziku a dívám se na dobré filmy.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Jsem vzorný strávník. Sním vše, co mám na talíři. Co ale mám hodně rád, to je mexická kuchyně.

Pivo lahvové, nebo točené?

Když pivo, tak Guinness. Když Guinness, tak natočený v irské hospodě. Když v irské hospodě, tak od irského barmana s nesrozumitelnou angličtinou. To přímo miluju.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Bratři Coenové: Po přečtení spalte. No to fakt nemělo chybu.

Můj vztah ke sportu…

Nejlepší průprava pro život. Naučí vás vyhrávat i prohrávat. Obojí se musí umět.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Rád tvořím. Dříve, jako mladší, jsem pracoval sám. Pak jsem k tomu přibíral své studenty. Dnes mám za sebou velké týmy – a to je v moderní době nutný předpoklad realizace představ a vizí do budoucnosti.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen“ obživou?

Mám to štěstí v životě, že mi práce byla, je a doufám i dlouho bude koníčkem.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Je to ten prchavý okamžik, kdy se věci podaří. Pak následuje pocit, že to, co je hotové, by se také mohlo vylepšit, a začíná se znovu od začátku.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Když musím vést zákopovou válku se zbytečnostmi a byrokracií.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Na astronauta jsem už asi moc starý, že by přeci jen ten popelář? ;-)

NA ZÁVĚR

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Po jednom mém živém vystoupení v televizi ohledně projektu superpočítače v Ostravě devítiletá dcera přítelkyně mého bratra s vážnou tváří prohlásila: „Řekl to moc pěkně.“ Toho si skutečně velmi považuji…

Co dělám, když na mě přijdou chmury?

Hmm, na chmury není čas!