Inspektoři z Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) v úterý a ve středupomocí speciálního letounu Cessna 560 XL kalibrovali navigační systém mošnovského letiště umožňující bezpečné přistávání letadel.

Letiště Leoše Janáčka má od října 2008 instalován systém ILS CAT II. Je tvořen světelnou signalizací na přistávací ploše, radionavigací a dalšími prvky včetně záložního zdroje energie. Systém umožňuje přesné navádění letadel k prahu přistávací dráhy, přičemž největší výhodou je možnost bezpečného přistání i za velmi špatné viditelnosti. Letadlo přitom piloti mohou po většinu doby přistávacího manévru podle přesných dat o poloze stroje řídit za využití autopilota. Podmínkou je, aby bylo vzájemně komunikujícím zařízením vybaveno také letadlo, a patřičnou odbornost musí mít i pilot.

Každý letištní navigační systém se musí v pravidelných intervalecha také při instalaci nových doplňků podrobovat kalibraci. Ta je nutná pro zachování naprosté přesnosti důležité pro bezpečnost letového provozu. Pokud by radiomajáky nevysílaly přesné signály, docházelo by k odchylkám a letadla by nebyla vedena k přistávací dráze v přesném směru a výšce. Kontrolu nastavení provádí ÚCL.

Autopilot končí v třicetimetrové výšce


„S letadlem létáme v předepsaných trajektoriích a vyhodnocujeme data z vysílačů pozemních zařízení. Za letu jsem ve spojení s obsluhou pozemního zařízení. Podle naměřených hodnot upravujeme nastavení, aby vyhovělo předepsaným parametrům. Tyto informace jsou důležité pro přístrojové navádění letadel k přistání,“ vysvětlil inspektor ověřování leteckých pozemních zařízení Marek Dobrozemský.

Nejmodernější systémy dokáží zajistit úplné přistání pomocí autopilota a také následné rolování letounu na určené parkovací místo. Takový systém a jeho provoz je však příliš nákladný, proto ho mají pouze nejvytíženější letiště na světě nebo ta se speciálním provozem. Plně automaticky přistávají také raketoplány.

V případě mošnovského letiště musí řízení letadla od autopilota převzít pilot nejpozději 30 metrů nad zemí. V této výšce, zvané výška rozhodnutí, má poslední možnost přerušit přistávání. To by musel učinit především kvůli viditelnosti, která by byla nižší než stanovená pro tuto kategorii navigačního zařízení. Pilot by měl vidět na vzdálenost 300 metrů. Pro srovnání, pražské letiště v Ruzyni má ILS CAT IIIb, který umožňuje přistávání s pomocí autopilota až na zem, zatímco brněnské letiště v Tuřanech má systém ILS CAT I, kde musí pilot převzít řízení od automatiky nejpozději ve výšce 60 metrů.

Fotogalerii z kalibrace a video z přistání letadla s pomocí systému ILS CAT III najdete ZDE!

Pokud se pilot rozhodne přistávání přerušit, musí nabrat výšku a vybrat si ze dvou možností. Buď počká na zlepšení podmínek k opětovnému pokusu, nebo si k přistání vybere jiné letiště. Cestující pak musejí čekat na zlepšení podmínek nebo volit jiný druh dopravy.

„Základem je letový plán, který se připravuje a zadává do systému ještě před startem. V průběhu letu je pak upravován podle aktuálních podmínek. V samotném závěru se nastavují data pro přistání. Všechna větší letadla jsou dnes řízena pomocí přístrojů. Právě pomocí autopilota řízeného radiomajáky je možné dosáhnout přesného přiblížení k určené přistávací dráze. V hustém provozu u větších letišť by už ruční řízení téměř nebylo možné. S autopilotem se letadla pohybují v přesně stanovených pozicích a bezpečnými rozestupy. Podle druhu navigačního systému, přístrojového vybavení letadla a odbornosti pilota se pak rozlišuje, do jaké úrovně vede přistání autopilot a kde už musí řízení převzít pilot,“ shodli se kapitáni Petr Člupný a Tomáš Strnádek, kteří při kalibraci navigačního systému mošnovského letiště pilotovali proudovou Cessnu 560 XL.

Pro Letiště Ostrava je elektronický navigační systém naprostou nutností, a to zejména pro pravidelnou nebo charterovou dopravu. Bez něj by řada letů za zhoršených podmínek nemohla vůbec přistát a cestující by končili místo v Ostravě v jiných městech, zejména v Praze nebo v Brně.

Pro ilustraci, za dobré viditelnosti je přistávací dráha viditelná ze vzdálenosti několika kilometrů, a to i v noci, kdy obsluha řídící věže rozsvítí naváděcí světla. V opačném případě se však musejí piloti vyrovnávat s viditelností dosahující sotva pár metrů. Ještě v době instalace navigačního systému musel jeden z pravidelných letů z Prahy do Ostravy právě kvůli mlze nad přistávací dráhou půl hodiny kroužit nad letištěm, než se rozplynula.

>> Kalibrace: Deník byl při tom

Aby se piloti menších i větších letadel mohli stoprocentně spolehnout na přesnost elektronického navigačního systému, musí být celý systém v perfektním stavu a dokonale seřízen.

Tříčlenná posádka menšího proudového letounu Cessna 560 XL provedla během dvou dnů nad letištěm v Mošnově pěknou řádku průletů. Při nízkých průletech byl stroj nad ranvejí ve výšce 15 metrů. Po každém průletu následovala otočka s prudkým stoupáním, oblet letiště a repete. „Calibra 04, po průletu provedeme stoupání vpravo na 4000 ft (1200 metrů) a pak opět přiblížení k dráze 22,“ hlásili piloti například řídící věži. Ve chvíli, kdy se k letišti blížilo jiné letadlo, provedla cessna s označením OK-CAA delší okruh a vyčkávala, až bude prostor opět volný.

Za dvojící zkušených pilotů Petrem Člupným a Tomášem Strnádkem vše u přístroje UNIFIS 3000 organizoval inspektor ověřování leteckého pozemního zařízení Marek Dobrozemský: „Před sebou mám zařízení, které je tvořeno třemi počítači. S jejich pomocí za letu vyhodnocuji přesnost signálů vysílaných ze země. Když zjistím, že nějaký signál není úplně optimální, dávám přímo z paluby pokyn obsluze pozemního zařízení, aby ho upravila. Takto zkontrolujeme a případně nastavíme všechny radiomajáky. Teď můžeme říct, že systém je nastaven správně,“ ujistil.

Elektronický navigační systém musí být spolehlivý, a je proto jištěn záložním zdrojem elektrické energie. „Představte si, že by letadlo v noci přistávalo a těsně nad plochou by kvůli výpadku zhasla světla. Proto musí být systém jištěn tak, že přechod na jiný zdroj posádka letadla ani nepozná,“ řekl kapitán Petr Člupný.
Všechny články k mošnovskému letišti ČTĚTE ZDE!