Nejčastěji čtou dětem maminky, nejméně tatínkové

Pravidelným předčítáním působí rodiče podle odborníků na inteligenční a jazykový rozvoj svého dítěte a především se prohlubuje jejich vzájemný vztah.

„Rodiče by si měli uvědomit, že mohou výrazně ovlivnit, jaký vztah ke čtení a ke knížkám všeobecně budou jednou mít jejich děti. Pokud chtějí příznivě ovlivnit jejich širokou slovní zásobu a lepší přehled o světě kolem, je třeba začít se čtením už od útlého dětství,“ tvrdí psychologové.

„Mám patnáctiměsíčního syna a každý den s ním prohlížím leporela a vyprávím mu u toho příběhy. Myslím si, že ho to baví, protože dokáže udržet pozornost,“ říká mladá maminka Lucie Konečná, které se Deník zeptal v Knihovně města Ostravy.

V souvislosti s tímto tématem byl v nedávné době proveden výzkum, který se zaměřoval na žáky prvního stupně základních škol. Ti byli v jednoduchém průzkumu dotázáni na čtecí zvyky v jejich rodinách. Průzkumu se zúčastnilo pět vybraných škol, osloveno bylo celkem 262 dětí z druhých, třetích a čtvrtých tříd.

Oblíbené knížky čtou děti vícekrát

Výsledky průzkumu hovoří jasně. Více než polovině dotázaných dětí čte nejčastěji jejich maminka, na druhém místě jmenovali školáci babičky. Až na posledních místech tabulky se objevili tatínkové, kteří dětem čtou pouze v16 procentech případů. To podle psychologů není zrovna ideální situace, protože tátové by svým dětem měli věnovat mnohem více času. „Vím, že to zanedbávám, ale chodím z práce pozdě, takže čtení většinou přenechávám manželce,“ říká Tomáš Ploček, který má tříletého syna.

Z průzkumu rovněž vyplynulo, že s frekvencí čtení to u nás není až tak hrozné. Více než polovina dětí uvedla, že jim jejich rodiče čtou každý den, a to ve většině případů před spaním. Velmi povzbudivé je zjištění, že celých87 procent dětí čtení baví, pouhých13 procent ho nemá rádo. Téměř polovina dětí odpověděla, že přečte pouze jednu knížku za měsíc. Podle psychologů je to ale vcelku logický výsledek, protože děti čtou rády jeden oblíbený titul dokola. Mají totiž rády stereotyp a uklidňuje je svět, který už z předchozího čtení dobře znají. Navíc už dobře vědí, jak příběh skončí, což je uklidňuje.

Závěry výzkumu naštěstí nepotvrdily alarmující fakt, že děti v dnešní době velmi nerady čtou a dávají přednost počítači před knihou. Pro optimální rozvoj stačí dítěti denně20 minut společného čtení.

Konzervatoristkapředčítá dětemv nemocnici

Studentka Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě Markéta Chovancová chodíkaždý čtvrtek na dětské neurologické oddělení do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Malí pacienti už tam na ni netrpělivě čekají. Vědí totiž, co je čeká – budou se číst pohádky. „Navštěvuji oddělení pro menší děti, tedy ve věku od tří do deseti let. Starší děti už bych asi na pohádky nedostala,“ usmívá se mladá žena, která chodí předčítat dětem v rámci projektu Celé Česko čte dětem. „Studuji herectví na Janáčkově konzervatoři, která se do tohoto projektu zapojila. Je to pro nás zároveň praktické vyučování – učíme se jednat s dětmi, ale také s dospělými,“ vysvětluje, jak se k projektu dostala.

Dětem čte studentka pouze20 minut. To proto, že ty nejmenší nedokážou déle udržet pozornost. Ani tak se ale Markétě nepodaří vždycky zaujmout všechny děti. „Děti vydrží být pozorné spíše u kratších příběhů než u dlouhých pohádek. Někdy poslouchají, jindy zase vidím, že nemají náladu,“ sděluje své zkušenosti. „Každý týden chodím číst jiným dětem. Sem tam se stane, že přiběhnou i ty, kterým jsem už četla dříve. To mě dokáže potěšit,“ říká studentka. „Některé si v průběhu čtení kreslí a pak se přijdou s obrázkem pochlubit,“ vypráví. „Jiné v průběhu odejdou, ale pak se zase vrátí. Přijdou ke mně, chytí mě za ruku a dívají se na obrázky v knížce. Je příjemné vědět, že se jim to líbí,“ neskrývá radost.

A co mají děti nejraději? „Nejvíce je baví asi pohádky o zvířátkách, jinak vybírám takové pohádky, které jsem měla nejraději, když jsem byla malá holka a četla mi je maminka,“ říká Markéta Chovancová. „Nejde jen o čtení jako takové. Jde také o to, že těm dětem zpříjemňuji jejich pobyt v nemocnici. Jsou rády, když za nimi někdo přijde a udělá si na ně čas,“ uzavírá konzervatoristka.