Neumíme psát. Taková slova občas slyší ostravští úředníci. Často jde jen o výmluvu
Vypadá to asi takto. Úřednice trpělivě dlouhou dobu vysvětluje nezaměstnanému, na co má nárok a jaké má povinnosti. Protože tvrdí, že neumí číst a psát, úřednice mu to vysvětluje ústně. Ten souhlasně kýve hlavou, ale jen do té doby, než po něm pracovnice něco žádá. Pak se situace změní.
„Například se to stává v momentě, kdy se nedostaví na pravidelnou schůzku. Pokud se do osmi dnů totiž neomluví, jsou z evidence vyřazeni, a přijdou tak i o podporu. V tu chvíli začnou tvrdit, že jsou negramotní, a pokynům proto nerozuměli,“ vysvětlila Kubínová s tím, že zprostředkovatelé už tyto lidi dobře znají a jejich praktikám jen tak nenaletí.
Podobnou zkušenost mají i jinde. „Přišla za mnou pro sociální dávky paní, která tvrdila, že neumí psát a není schopna vyplnit dotazník. Řekla jsem jí, že to spolu nějak zvládneme, a nakonec se ukázalo, že je paní spíše líná než negramotná,“ podělila se o svou zkušenost úřednice ze státní správy sociálního zabezpečení. Častěji se tady prý setkávají s nadávkami a agresivním jednáním. „Kolikrát mi klient bezdůvodně vynadá hned, jak se posadí na židli,“ poznamenala žena.
Také na poště se občas setkají s lidmi, kteří nezvládnou vyplnit složenku. Podle oslovených úřednic jde ale spíše o staré lidi, kteří mají špatný zrak či jiné zdravotní potíže. „Za dvacet let, co tuto práci dělám, jsem se už s negramotnými lidmi setkala, v poslední době je to ale opravdu výjimečně. Často ale pomáháme s vyplněním tiskopisů starým a nemocným lidem,“ řekla pracovnice pošty v centru Ostravy.
Lidem, kteří neumějí číst ani psát, pomáhají například v občanském sdružením Centrom. „S negramotnými lidmi se setkáváme a snažíme se jim zprostředkovat vzdělávací kurzy tak, aby se naučili aspoň to nejnutnější, popřípadě si dodělali základní vzdělání,“ řekla Ivana Nesétová z Centromu. Sdružení působí preventivně i na děti, aby se těmto problémům předešlo. „Doučujeme je v různých předmětech a snažíme se, aby dokázaly komunikovat a uplatnit se v běžných situacích,“ doplnila Nesétová.
TEREZA KRUMPHOLZOVÁ, IVA HAVLÍČKOVÁ
Negramotný je jako Čech v Číně
Negramotnost. Toto slovo by mělo být v jednadvacátém století zapomenuté. Třeba jako mor a cholera. Je to až neuvěřitelné, ale stále jsou mezi námi lidé, kteří se nedokáží ani podepsat. Jak mohou obstát v běžném životě? Jídelní lístek v restauraci, etikety na potravinách nebo souhlas s operací. To všechno jsou věci, při kterých se bez čtení a psaní zkrátka neobejdeme. Písmena nás obklopují všude. Tito lidé bývají velmi často terčem různých lichvářů a velmi často se dostanou do dluhové pasti. Většina z nás si asi nedokáže ani představit, jaké to je nezvládnout si přečíst ani přání k narozeninám. Asi je to podobné, jako kdybych se ze dne na den ocitla třeba v Číně a měla si objednat v restauraci. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych si asi uměla poradit. Zašla bych do kuchyně a ukázala na jídlo, které by mě zaujalo. Ale vystačit si s tím i v domácím prostředí? To přece pro kvalitní život nestačí.